Milí čtenáři! Vstupujeme do polojubilejního ročníku Proteinu. Hebraisté si rychle spočítají, že je to 25! Jubel znamená padesát – na to si ještě počkáme, ale i 25 by určitě stálo za alespoň drobnou oslavu.

Pochopil jsem dnes, jak fungují schody.

Ne, nemám záchvat debility. :-) Ale pokud žijeme v paneláku na svém patře, potkáváme se se sousedy na stejné úrovni a bereme to jako normální. V životě / podnikání / příjmech… je to podobné. Říká se, že se pohybujeme v pásmu průměru, které se dá spočítat z našich 5 nejbližších přátel. Prostě pokud my máme např. 30 000,- měsíčně, našich 5 nejbližších přátel od toho nebude +/- daleko, protože žijeme „na stejném patře paneláku“.

Po 40 let jsem kázal evangelium. Trvalo to právě tak dlouho, než jsem si uvědomil, jak je důležito, abychom nadobro upustili od konvenčního způsobu, jakým se mluví o náboženství. Člověk byl od prvopočátku nucen vypořádati se nějak s vnějším světem, s přírodou a ostatními lidmi. Aby vyhověl potřebám života, vytvořil společenské organisace, ustanovil zákony, zavedl zvyky, zápasil s nepřátelskými živly, vytvořil pojmy loyality a patriotismu. Pobádán svým nitrem, počal se zabývat uměním, pokoušel se zkrášlit svou osobu, ‚svou jeskyni nebo chatu, vytvořit věci nejen užitečné, nýbrž i krásné. Shledával postupem času, že jisté způsoby života škodí jemu i jiným a formuloval ideje, založené na této zkušenosti v mravní zásady a zákony. Aby se vypořádal s tajemnými silami, jež byly mimo jeho chápání a aby uspokojil cosi ve svém nitru, modlil se a obětoval. Takové byly v dávnověku počátky dnešního národohospodářství, politiky, umění, morálky, vědy a náboženství.

Co přinese 179. rok existence YMCA? Samozřejmě především to, čím jej naplníme my ymkaři. Co neuděláme, nenaplánujme, nezorganizujeme, nezrealizujeme, nedotáhneme... to nebude. Tak mnoho sil nám všem do dalšího roku naší radostné a smysluplné práce!