Poslední dubnový víkend se Ten Sing Pelhřimov vydal na cestu vlaky s naplánovanými zastávkami na koncerty a domluvenými noclehy.


V pátek 26.4. odpoledne jsme se sešli na kraji města na vlakovém nádraží Pelhřimov, krosny sbalený, kytary ve futrálech a mikrofony v kufříkách. Všechno jsme si brali s sebou. Původní myšlenka toho, že pojedeme celý víkend vlaky byla zmařená výlukou a náhradní autobusovou dopravou hned v Pelhřimově. Odhodlaná se však celá naše skupina složená z dvaadvaceti pelhřimovských a dvou kolínských tensingářů nasoukala do autobusu a vyrazili jsme směrem Jihlava.

Páteční večer nás hostila fara v Jihlavě, kde jsme i odzpívali první koncert našeho velkého tour, a odstartovali tak víkend. Sólisté se střídali, chvály i popovky zněly. Byla to tensingová akce, jak se patří. Jídlo, zamyšlení, zpívání, zametání prostorů druhý den ráno a týmová práce s balením a změnou stanovišť. Každý, kdo měl volnou ruku, dostál aparaturu, každý s místem v batohu vyfasoval marmeládu nebo chleba na cestu.

Cestu Jihlavou v sobotu ráno jsme za chůze doprovázeli zvukem kytary, cajónu, tamburíny a zpěvu. Kdo mohl, hrál, kdo mohl, zpíval. Nastoupili jsme do vlaku z Jihlavy do Havlíčkova Brodu, kde jsme roztancovali nástupiště čekající na zpožděný vlak z Prahy, a pak se nahrnuli do vlaku do Žďáru n. Sázavou, kde na nás měla čekat krásná procházka a prolenošené poledne.

Naše skupina zamířila k vodní nádrži na Pilák, kde jsme se vyvalili a už jsme se těšili na oběd. Objednali jsme třináct pizz, polovinu vege, polovinu šunkových a po netrpělivém dvouhodinovém čekání jsme se i pořádně nadlábli. Všichni jsme ten den díky krásnému slunečnému počasí chytili první bronz (a spálili se). Následně jsme se rozdělili podle zájmu a část se věnovala sportu, zatímco druhá se vydala na Zelenou horu k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého. Sraz byl v 15:45 na náměstí, kde ve čtyři začínal koncert. Dát si zmrzlinu, postavit aparaturu, zvučit a zaujmout žďárecké publikum. A už to jelo. Z koncertu se stal busking a klobouk u našich nohou se plnil drobáky od kolemjdoucích. Největší úspěch sklidila píseň „I will follow you“, kterou jsme shodou okolností hráli veřejně poprvé. O velkolepý konec se postaraly písničky z muzikálu Jesus Christ Superstar.

Správné dobrodrůžo nás ale teprve čekalo. Po konci koncertu jsme věděli, že nás čeká cesta do nedaleké Sázavy. Bylo 17:00 a koncert začínal v sedm. Nejel žádný spoj. Naší jedinou šancí se stalo stopování anebo kyvadlové odvážení pomocí dvou místních aut, které jsme měli k dispozici. Rozdělili jsme se do trojic (ve složení vždy jeden plnoletý + dva neplnoletí) a rozhodli se zkusit štěstí. Batohy i aparaturu nám odvezla auta a my se nalehko vydali k benzínce na kraji města, kde byla nejpravděpodobnější možnost někoho stopnout. Povedlo se. Mnozí ještě před doražením na benzínku už seděli v cizích autech a do půl hodiny jsme se všichni setkali v Sázavě u kostela, kde jsme se už pomalu zabydlovali na místní krásné faře. Večeře a koncert. Krásný, povedený. Utahaní a ospalí jsme se zachumlali do spacáčků a těšili se na poslední den našeho výletu.

Neděle, velmi brzké ráno a balení. Náročné a bez snídaně. Ještě náročnější cesta na nádraží. Plán byl jasný: Sázava-> Žďár nad Sázavou-> Nové Město na Moravě. Tam už na nás čekala bohatá snídaně a zázemí na dopoledne. Bohoslužba a po ní následoval náš koncert. Kostel jsme roztančili i díky přidaným vícehlasům do písniček jako ,,Go down Moses“ a ,,Až se k nám právo vrátí“. Všichni jsme zůstali na oběd s dobrým pocitem z celého víkendu. Pak už následovala jen předlouhá cesta zpátky domů.

To, že jsme něco takového zvládli společně bez jakýkoliv obtíží a nepříjemných náhod, podrželi jsme se a pomáhali si napříč celým, náročným víkendem, kde se toho mohlo mnoho pokazit v průběhu cesty, mě jen utvrdilo v tom, že Ten Sing plní svůj účel ve spojování mladých lidí v hudbě a v Bohu a v myšlence pro dobré věci. A jsme nesmírně vděční, kolik lidí nás na té cestě podpořilo, vzalo si nás pod střechu, pomohli s převozy, zazpívali si s námi a ukázali nám, že to, co děláme a baví nás, má smysl hlavně proto, jak nás to baví a kolik jsme do to ochotni vložit. Na příští rok se plánuje trejn trip směr Brno. Stay tuned. :)

Klára Lubinová, YMCA Pelhřimov, foto: archiv autorky textu