Neseme svůj kříž...

Jedna krásná, jásavá píseň tvrdí: „Vždy veselo, vždy veselo, každodenně slunka svit. Překrásná je cesta k nebi, tomu, kdo chce věčně žít.“ Přijde mi to ironické a naivní. Ježíš nám neslibuje, že na cestě s ním budeme nekonečně šťastní a úspěšní. Naopak, říká jasně, vezmi svůj kříž a následuj mě.


Věřím tomu, že každý máme svůj „kříž“, nějaké trápení. Může to být nemoc, nejrůznější problémy se vztahy nebo financemi, leckdo si prochází krizí. Víme to, není snadné žít. Ale je tady ta parádní výzva, popadnout ten těžký, protivný kříž a jít dál, přes hory, doly. Bylo by úžasné, kdyby Bůh zametl dočista naše cestičky, kdyby pořád svítilo veselé sluníčko.

Slovenská kapela Tretí deň zpívá, že Ježíš je Pán i v trápení, i v soužení. V těchto dobách budu stát na Božím slově. Když mi bylo asi 13, nemohla jsem v noci často usnout a tak jsem ve sluchátkách poslouchala křesťanské písně této kapely. Drželo mě to duševně i duchovně nad hladinou.

Ať je náš kříž bolavý a nese se dost ztuha, Pán Bůh slíbil, že bude s námi. V náročných chvílích se můžeme spolehnout na Jeho přítomnost, on to nevzdá. Jeho láska nespočívá v tom, že nám se vším hned pomůže, že za nás vyřeší problémy… On nás provází, možná bude lepší přestat se litovat a fňukat, místo toho se „naladit“ na Ducha, na ten tichý hlas v srdci.

A když přemůžeme věčnou sebelítost a stopneme hekání a nadávky na ten hroznej příšernej život… Možná pochopíme, že co nic nestojí… za nic nestojí. Bez námahy by to nebylo ono, však například budování přátelství nebo manželství také stojí obě strany úsilí. Chceš jít za Bohem? Tak vykroč, vezmi si pořádné boty, pláštěnku a svačinu. Hoď si na záda svůj kříž… A následuj.

Anna Billová Šnoblová, YMCA Brno, foto: J . V. Hynek