Milí čtenáři!

Držíte v rukou opravdu speciální číslo – vzniklo nakonec z převisu... tedy jeden článek jsem musel odsunout až do příštího čísla (pardon liberečáci) a jeden jsem už u vědomí tohoto faktu ani nepsal.

(*1975, †2020)

Ymkař, tensingář, muž velkého srdce a štiplavých poznámek. Zastánce menšin, sociálně vyloučených a potřebných, pomocník druhým, milovník pavouků, ještěrek a Norska. Depešák, tvrdohlavý samorost, křesťan a velký obětavý kamarád. To všechno byl René Urbanský, který nečekaně zemřel na zdravotní komplikaci začátkem prosince.

online – YMCA week of prayer 2020

V rámci Týdne modliteb v Ymce bylo na dnešní den přiděleno heslo: udržovat naději při životě. A já jsem přesvědčen, že naděje pro Ymku, naši lokální komunitu, kterou se snažíme pozitivně ovlivňovat a vůbec naději pro naše konání můžeme udržovat při životě jen ve chvíli, kdy sami tu naději máme, věříme v ní. Nadějí je mnoho. Každý nějakou máme, upínáme se k ní. Ale dovolím si nyní vypíchnout dvě. Naději života a jeho smysluplného naplnění, možná bychom mohli i říci naději hodnot, které nám jsou společné, a pak naději v Boží vedení a zasahování do lidského života a finální přijetí do života věčného. Možná bych ji nazval naději nejvyšší.

Často ve svém uvažování i praxi narážíme na to, co by mělo být projevem (činného) členství. Je snad právoplatným členem jen ten, kdo se účastní aktivity YMCA? Je tím správným členem ten, kdo aktivně vypomáhá, kde je třeba? Nebo dokonce jen ten, kdo sám vede aktivitu, podněcuje ostatní k činnosti a koordinuje je? Je pravým členem jen dobrovolník nebo i zaměstnanec?