Sám bůh pokoje...

"Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista." (1 Tes 5,23)


Dnes je to podruhé, kdy s vámi smím slavit bohoslužby tady, v Soběšíně. Stejně jako před třemi roky jsem i letos přemýšlel, o čem se hodí mluvit. V duchu jsem si to sumíroval několik týdnů, a pak jsem zjistil, že jsem přesně tenhle nápad vystřílel už minule. Tak jsem začal od nuly. Ale přesto se mi myšlenky pořád vracejí ke stejnému tématu.

Říká se, že státy jsou udržovány ideály, na kterých vznikly. Jistě to platí i o YMCA. Minule jsme mluvili o znaku, který stále používáme, že symbolizuje rozvoj ducha, duše a těla. Ostatně, když si rozkliknete stránky YMCA je to to první, co na vás vykoukne. „YMCA je prostor pro tebe, pro volný čas, setkávání a rozvíjení ducha, duše i těla.“

Četli jsme z prvního dopisu Tesalonickým, co Pavel adresátům přeje: Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Objevují se tady všechny tři věci, které jsou pro YMCA důležité: duch, duše i tělo. Do druhého příchodu Ježíše Krista bychom si měli všechny tyto tři věci uchovat. Nic z toho by nám nemělo chybět. Nic z toho by nemělo utrpět úraz ani poskvrnu. Protože až se s Ježíšem setkáme, budeme tak nějak skládat účty z toho, jak jsme s duchem, s duší a tělem hospodařili.

Pavel si představoval, že to bude brzo. Že Kristus při jde podruhé ještě za jeho života. Nesplnilo se to, ale Pavlovo přání, výzva platí dál: až se, člověče, potkáš s Kristem, ať už v tomhle pozemském životě nebo za jeho obzorem, ať ti nechybí duše. Nezbavuj se jí, neupisuj jí třeba čertovi! Nebo nějaké ideologii. Nějaké nenávisti, nacionalismu. Ale také ti nesmí chybět duch, srdce, spojení nahoru. Ten kousek Ježíše, který jsi pozval do svého srdce, když jsi uvěřil. A jestli do té doby utrpí úhonu tvoje tělo, protože jsi jezdil autem jako blázen nebo’s ho pročudil, překrmil, strhal v posilovně, tak ta duše a duch nejspíš nebudou bloudit někde v cloudu, ale budou bez těla docela namydlené. Proto ať Bůh zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista …

V bestseleru posledních měsíců, v knížce Jana Loffelda „Když Bůh nikomu nechybí“ autor píše, že v dnešní době lidi příliš nezajímá disciplína, sebekázeň, poslušnost, ale spíše seberozvoj. Člověk se chce „vytunit“. Vyladit na lepší výkon. Rozvíjet se. Týká se to samozřejmě i křesťanů. I my jsme děti své doby. Tak nějak to všechno vybalancováváme. Když zrovna nejsme vyhořelí z práce, když nám péče o děti dovolí vydechnout, dávkujeme si ten trojúhelník duch, duše, tělo podle svého nejlepšího přesvědčení – trochu kul tury, mrknout na dobrý film, zajet do multikina, na kon-cert, s přáteli skočit do fitka, do bazénu, na výlet. Svoje místo v tom má i kostel, víra.

Jan Loffeld napsal, že my tyhle věci považujeme za svou vlastní zodpovědnost. Jsme pře-svědčeni, že je to na nás, jak je vyladíme, vytuníme. Jako tři barvičky kalendáře v mobilu. Ať je to vyvážené. Ale všimněte si, jak apoštol Pavel přání Tesalonickým formuluje: Bůh pokoje nechť vás cele posvětí. Jako by se nad celou vyváženou harmonií ymkařského trojúhelníku vznášelo zaslíbení Božího pokoje. Ale ne proto, že je ten trojúhelník dokonale rovnostranný, ale proto, že sám Bůh člověku daruje svůj pokoj a jeho lopotné úsilí o vydařený život posvěcuje zase jen on sám. Není to naše zásluha.

Posvětit znamená oddělit. Určit k nějakému účelu. Celá vyváženost ducha, duše a těla je Bo-žím záměrem. Od něho a pro něho. Aby v nás byl obnoven jeho obraz, abychom v jeho očích byli těmi, kterými nás chce mít. Aby náš dům nestál na písku, ale na skále. Jak je to s tou poskvrnou a úrazem? Neměli bychom v rámci našeho „tunění se“ raději ducha, duši a tělo zamknout do skříně, aby se nám nerozbili? Pavel píše, že ochrana a péče není jen naše věc. Že Bůh sám zachová našeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny.

Někdo ujede na kole víc a někdo spíš tlačí do kopce vybité elektrokolo. Někdo se bude na koncertu nudit a jiný přečetl stovky knih. Jeden si prošoupe kalhoty na kolenou od modliteb a další radši pošle prachy na charitu. Jsme různí. Ale u Boha se to všechno potká vá. Občas si zabrečíme a bude nám připadat, že jsme samý úraz a samá poskvrna. Ale jestli to dokážeme odevzdat Pánu Bo-hu, jestli to nebereme jenom jako naši věc, ale prožíváme to společně s ním, tak se nemusíme setkání s Ježíšem Kristem obávat. Naopak ten příchod budeme vyhlížet.

Rád bych to na závěr vyjádřil úplně jednoduše. Vydržet do příchodu Krista, to je věrnost. V pátek byli za věrnou práci v YMCA oceněni někteří z vás. Chtěl bych tady demonstrovat, co je to věrnost na těhle botách. Koupil jsem si je, když mi bylo patnáct. Teď je mi padesát sedm. Ty boty mi tedy věrně sloužily celých čtyřicet dva let. Teď už je definitivně po nich, když jsem lezl po jabloních, zjistil jsem, že podrážka je v háji. Jsou to vojenské kanady, chodil jsem v nich na vandry, v létě, v zimě. Časem jsem z nich udělal pracovní boty, uřízl jsem vršek a bylo to. Možná ty boty nepokrývaly úplně oblast potřeb mého ducha, duše a těla, byly spíš na výlety a na práci. Ale byly to věrné boty. Už nikdy nebudu mít žádné takové, protože tyhle adidasky vydrží úplné prd a já tu jistě nebudu dalších 42 let. Ale jako se ty boty dočkaly své chvíle slávy, že jsem je mohl uvést do téhle vzácné společnosti, měl by se i křesťan dočkat shledání se svým Pánem při jeho druhém příchodu.

Tak ať věrně a s radostí sloužíme Pánu Bohu, ať věr ně pracujeme v YMCA a nestarejme se, když na nás časem budou vidět spíše trhliny než dokonalý krém. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do pří chodu našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Michal Kitta, YMCA Jindřichův Hradec, kázání na Setkání YMCA, Soběšín 17. 5. 2026, foto: J. V. Hynek