Letošní oslavy 17. listopadu na Korzu Národní pro mě měly mimořádnou sílu. Mezi tisíci lidí jsem tu po třiceti letech potkal Janu – svou oddílovou vedoucí z pražské #YMCA. Návrat v čase. Čtyři písmena, která mě v dětství formovala víc, než jsem si tehdy uvědomoval.


Zatímco někdo chodil do Skauta, já vyrůstal v YMCA. Tam jsem poprvé slyšel opravdovou angličtinu, naučil se vzít do ruky kytaru, zamiloval si vandry a svět za městem. Díky oddílu jsem objevil i své srdcové oppidum Závist, kam jsme jezdili na výpravy. A hlavně – právě na letních táborech jsem se naučil tomu nejdůležitějšímu: kamarádství, samostatnosti, spolupráci, pomoci, fair-play. Hodnotám, které mi zůstaly.

YMCA přitom není jen osobní vzpomínka. Je to organizace s příběhem sahajícím až do roku 1844, kdy byla v Londýně založena a postupně se stala největším mládežnickým hnutím na světě. Z jejího prostředí vzešel basketbal i volejbal – sportovní fenomény, které dodnes spojují miliony lidí.

U nás vyrostla díky podpoře USA i díky T. G. Masarykovi a jeho dceři Alici. A pražský Palác YMCA z roku 1928 je dodnes místem, kde cítíte historii, energii i hodnoty, na kterých byla postavena.

Pro mě má YMCA ještě jeden rozměr: pracovala v ní moje babička. A já ten odkaz, který ve mně žije díky ní i díky Janě, beru jako tradici, která se neztrácí – jen nenápadně prochází generacemi…

A tak jsem si 17. listopad letos připomněl trochu jinak. Nejen jako výročí svobody, ale i jako návrat k tomu, co ze mě udělalo člověka, kterým jsem dnes.

Ahooooj a díky!

Martin Krška, foto: Julie Bergerová