Pololetní prázdniny, malebné prostředí vlčických lesů a příjemných -2°– +5°C. “Tomu říkám ideální podmínky pro tábor!” řekli si ymkaři z Jindřichova Hradce a uspořádali první ročník Vlčice Iditarod. Do malé chatky na břehu rybníka Staňkov se na prodloužený víkend vešlo 8 “dětí” a 5 vedoucích a zde je zpráva o tom, co jsme dělali:


Na tábor jsme se museli nejprve dopravit pěšky, protože vzhledem k tuhé zimě, kterou už na podzim předpovídali houbaři, nebylo možné využít automobil na přepravu ničeho kromě zavazadel a vedoucích. Výhodou je, že naše chatky disponují kamny, takže pro zajištění komfortu stačilo jen najít v lese dřevo a zatopit. Na základě zpětných vazeb ale bude potřeba do příště zajistit vyhřívání na toalety (na TZ Vlčice totiž není přívod vody a elektřiny, takže používáme venkovní kadibudky).

Stravu jsme si připravili s ohledem na moderní stravovací návyky jak dětí, tak vedoucích a sice 3x denně teplé jídlo, tříchodové obědy a večeře zakončené dezertem. Jelikož jsme se všichni po dvou dnech naučili vařit na kamnech, poslední oběd jsme si šli uvařit venku na ohni.

Kromě přípravy pokrmů a topení jsme se bavili celou řadou aktivit, které odrážely hodnoty YMCA. Vyzkoušeli jsme si vlastní verzi legendárního závodu psích spřežení Iditarod, zimní variantu Vlajkované, noční svíčkový fotbal, ale také byl prostor na povídání s přáteli, se kterými trávíme podstatnou část léta. Pro ty nejotrlejší nechyběla sauna s pořádnou výzvou – skokem do ledové vody přímo v zamrzlém rybníku.

Večery jsme mimo jiné zaplnili duchovním programem. Jeden připravily tři účastnice (a nadějné ymkařky), které zas a znovu ukázaly, jak dobré a důležité je svěřovat takové úkoly do rukou mladých lidí, kteří se umí na biblická témata podívat zcela neotřele. Druhý večer nás pak Mustang provedl zklidňující atmosférou modlitby Taizé, která naplnila místnost poklidným světlem svíček a meditativními zpěvy.

Letní dětský tábor v zimě? Jasně, jde to! I když nám trochu zmizelo to „letní“ i „dětský“ (účastníci 13+), ověřili jsme, že taková akce má smysl – a rozhodně to nebylo naposledy.

Jan Blažek, YMCA Jindřichův Hradec, foto: archiv autora textu