[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Příběhy táborníků - Anička
Vydáno dne 04. 11. 2024 (58 přečtení)
Kupjansk. Název tohoto malého ukrajinského města,
ležícího na východě Charkovské oblasti, vyvolává
u mnoha lidí asociace s válkou, zničením a smrtí.
Vždyť za dva a půl roku zrádné, plnohodnotné války,
kdy Rusko napadlo Ukrajinu, toto město opakovaně
přecházelo z ruky do ruky, bylo místem krvavých bojů,
jedním z nejžhavějších bodů této nevyhlášené, ale
o to strašnější války.
A přitom ještě nedávno bylo toto město kvetoucím a útulným místem, kde žili lidé. Mnoho obyčejných lidí se svými nadějemi a plány na budoucnost, kteří ani netušili, že jeden okamžik může změnit všechno. Anička, obyčejná ukrajinská dívka, žila s rodiči v Kupjansku a neplánovala odtud odejít. Milá a společenská, byla duší společnosti, věnovala se moderním tancům a byla obklopena mnoha přáteli. Chytrá, veselá a nadaná Anička se nikdy nenudila, její život byl plný radosti a její oči zářily. Válka ji donutila dospět okamžitě.
Díky šťastné shodě okolností se Aniččině rodině podařilo odjet z nekonečně ostřelovaného města. Tak se Anička ocitla v Česku, v malém městečku na západě Čech – Starém Plzenci. Milující rodina byla po jejím boku, Anička začala chodit do české školy. Český jazyk i studium jako takové jí šly lehce. Dokonce i tance, i když ne takové jako dřív, ne hip-hop, ale zumba, se vrátily do jejího života. Co ale chybí této krásné dívce se smutnýma očima? Právě tuto otázku si položili organizátoři tábora Cesta k současnosti.
Postupně se ukázalo, že ji nebaví komunikovat s vrstevníky. Nezajímají ji jejich dětské zájmy a radosti. Tato, na svůj věk, moudrá dívka má větší touhu mluvit s vedoucími tábora a vychovateli, a ti ji s radostí podpořili. Anička pookřála, aniž by si to sama uvědomovala. Nyní se vše vrátilo na své místo – opět našla přátele. A co na tom, že jsou trochu starší, člověk si sám nevybírá dobu dospívání. A pokud se okolnosti, které válka přinesla, vyvinuly tak, jak se vyvinuly u Aničky – ona za to určitě nemůže. Nikdo by neměl zůstat sám. Anička našla přátele v táboře, organizovaném za podpory YMCA Europe camp. A jednou, když všichni hráli nějakou pohybovou hru, náhle zazněl její smích, téměř takový, jako dříve doma, v Kupjansku. A možná, že brzy její oči znovu zaplní světlo, které odlišuje všechny šťastné lidi. Protože nejsou sami.
Kristína Volková, YMCA Plzeň, foto: Olena Volková
A přitom ještě nedávno bylo toto město kvetoucím a útulným místem, kde žili lidé. Mnoho obyčejných lidí se svými nadějemi a plány na budoucnost, kteří ani netušili, že jeden okamžik může změnit všechno. Anička, obyčejná ukrajinská dívka, žila s rodiči v Kupjansku a neplánovala odtud odejít. Milá a společenská, byla duší společnosti, věnovala se moderním tancům a byla obklopena mnoha přáteli. Chytrá, veselá a nadaná Anička se nikdy nenudila, její život byl plný radosti a její oči zářily. Válka ji donutila dospět okamžitě.
Díky šťastné shodě okolností se Aniččině rodině podařilo odjet z nekonečně ostřelovaného města. Tak se Anička ocitla v Česku, v malém městečku na západě Čech – Starém Plzenci. Milující rodina byla po jejím boku, Anička začala chodit do české školy. Český jazyk i studium jako takové jí šly lehce. Dokonce i tance, i když ne takové jako dřív, ne hip-hop, ale zumba, se vrátily do jejího života. Co ale chybí této krásné dívce se smutnýma očima? Právě tuto otázku si položili organizátoři tábora Cesta k současnosti.
Postupně se ukázalo, že ji nebaví komunikovat s vrstevníky. Nezajímají ji jejich dětské zájmy a radosti. Tato, na svůj věk, moudrá dívka má větší touhu mluvit s vedoucími tábora a vychovateli, a ti ji s radostí podpořili. Anička pookřála, aniž by si to sama uvědomovala. Nyní se vše vrátilo na své místo – opět našla přátele. A co na tom, že jsou trochu starší, člověk si sám nevybírá dobu dospívání. A pokud se okolnosti, které válka přinesla, vyvinuly tak, jak se vyvinuly u Aničky – ona za to určitě nemůže. Nikdo by neměl zůstat sám. Anička našla přátele v táboře, organizovaném za podpory YMCA Europe camp. A jednou, když všichni hráli nějakou pohybovou hru, náhle zazněl její smích, téměř takový, jako dříve doma, v Kupjansku. A možná, že brzy její oči znovu zaplní světlo, které odlišuje všechny šťastné lidi. Protože nejsou sami.
Kristína Volková, YMCA Plzeň, foto: Olena Volková
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 1999x)
Čím byl ‚osmičkový‘ rok pro SHŠ In Taberna (03. 12. 2018, 1579x)
Film Zlatý podraz vychází také jako komiks! (03. 12. 2018, 1561x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 1492x)
Brána k druhým – soutěž (20. 06. 2019, 1256x)
KSY 2018–2019 (20. 06. 2019, 1240x)
Gospelový workshop – dobíječka baterií (03. 12. 2018, 1210x)
100 slov – na čem opravdu záleží (29. 06. 2021, 1203x)
17. listopad a YMCA (03. 12. 2018, 1176x)
Jiří Černý se stal dalším abassadorem YMCA v ČR (03. 12. 2018, 1167x)
Archiválie YMCA (03. 12. 2018, 1146x)
Před tábořením (27. 05. 2022, 1145x)
Uvaděč (28. 02. 2020, 1117x)
Uvaděč (03. 12. 2018, 949x)
Kreslená YMCA 2 – současnost (28. 02. 2020, 930x)
Anketa
Na jak dlouho dopředu plánujete?
1 den
(85 hl.)
1 týden
(72 hl.)
1 měsíc
(73 hl.)
2 měsíce
(74 hl.)
3 měsíce
(66 hl.)
6 měsíců
(70 hl.)
1 rok
(64 hl.)
Vůbec
(63 hl.)
(85 hl.)
1 týden
(72 hl.)
1 měsíc
(73 hl.)
2 měsíce
(74 hl.)
3 měsíce
(66 hl.)
6 měsíců
(70 hl.)
1 rok
(64 hl.)
Vůbec
(63 hl.)
Celkem hlasovalo: 567
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama