V roce 1926 se v Helsingforsu ve Finsku konal celosvětový sjezd YMCA. Předtím se však ještě v letech 1925 a 1926 v rámci přípravy účastníků na tento sjezd byl u nás založen „zvláštní výbor Helsingforský" v jehož čele stál A. Sum, dalšími členy byli E. Rádl, B. Jerie, Ing. Havel, J. Kozák, F. Kubka, navštěvoval jej i J. L. Hromádka. Scházeli se k debatám, jejichž výsledky chtěli na tomto světovém fóru prezentovat. Od roku 1926 až do samotné konference se scházeli každý týden. Vybíráme několik postřehů – odpovědí na otázky, které si kladli.

Co pokládáte, se zřetelem na konferenci v Helsinkách za hlavní službu, kterou může vaše YMCA prokázati hochům a mladíkům u vás?
Odpověď naše není nová. Pokládáme volné hodiny a dobu zahálky za krajně nebezpečné mravně i nábožensky, jestliže nejsou vyplněny způsobem slušným a kontrolovatelným. Podlomené vážnosti jest pak někdy nemožno znovu nabýti frivolnost jest nejradikálnějším atheismem. Největší služba, kterou YMCA může prokázati naši mládeži, je příjemné, mravné a vzdělávající vyplnění jejího volného času. Proto klademe takový důraz na to, aby právě mladíci jinak zanedbávaní byli prací Ymky dotčeni a aby naše práce se konala v domech plně a všestranně k tomu zařízených.

Které rysy v práci Ymky jsou pro ni specifické a znamenají hodnotu, již se nesmíme vzdáti?
Vytýkáme, že křesťanství Ymkou hlásané je náboženství při vší vážnosti jasné a dokonce radostné. Dále, že YMCA se nesmí vzdáti všestranného rázu svého programu, že má dále pracovati k mezinárodnímu sblížení, k přemožení nenávistného šovinismu, k míru. Konečně si velmi vážíme i výchovy k službě, která se v ní pěstuje.

Čím by se měl lišiti křesťan od toho, kdo není křesťan?
Diskuse vychází od kriterií čistě praktických. Křesťan se má lišiti od svého okolí optimismem víry, vírou v Prozřetelnost a konečné vítězství Boží vůle, v konečném uskutečnění Božího království. V osobním utrpení má míti vědomí, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému; má tedy míti více oddanosti, klidu a resistence. Ve všem, co myslí a koná, má vědomí zodpovědnosti před Bohem a své chyby pojímá jako hřích-urážku svatosti Boží. Cítí na sobě sílu kázně a sebeovládání, která jde tak daleko, že umí odpouštěti nepřátelům svým. Sílu svou čerpá z modlitby. Ideálem jeho je ve všem tom následování Krista a život Kristu podobný.

Ve světle těchto kritérií je křesťanů málo a žádný dokonalý. Tato praktická sféra životní splývá však s určitým pojetím Boha. Jest to theism, jenž jedině umožňuje osobní poměr k Bohu, jaký vidíme u Ježíše a vynikajících křesťanů.

Přítomní uznávají všechny tyto rysy. Někteří z nich však nevidí čím by se pak křesťan lišil od charakterního Žida nebo mohamedána. Jelikož tuší, že rozdíly v poslední instanci vyplývající z různých vztahů k Bohu, ukládají si hledati tyto rozdíly. Dále poukazují na basi československé Ymky, která zní: YMCA v Československu navazuje na domácí snahy reformační a chce v životě jednotlivců, společnosti i národů uplatňovati bez ohledu na národnostní, politické a sociální rozdíly evangelium Kristovo, vidouc v něm nepostradatelný zdroj duchovní a mravní síly. — V souhlase s touto basí spatřují přítomní, ač se v oceňování jednotlivých tradicionelních dogmat křesťanských od sebe liší, specifický rys tohoto náboženství v jeho vztahu k osobě Ježíšově, která je v každém případě centrálním orientačním bodem křesťanství po stránce mravní i náboženské. Po stránce mravní vytýkají Ježíšovo přehodnocení hodnot (hledejte nejprve království Božího atd.), dále jeho niterné pojetí zbožnosti a p. Jest jim však jasno, že křesťanství je současně tradicí, která počíná Ježíšem a osvědčuje se dodnes živým zdrojem duchovních hodnot a sil.

Fr. Kubka, časopis YMCA, ročník 1926, doslovný přepis včetně gramatiky