(V prosinci roku 1923 proběhlo v Bratislavě Valné shromáždění YMCA v Československu. Kromě jiného jednali delegáti v několika sekcích, které se zabývaly různými tématy. Přečtěte si, k jakému závěru dospěla a jak Deklaraci formulovala sekce pro studium míru a bratrstva. Na témže shromáždění byla přijata i Rezoluce ke stejnému tématu. Tento příspěvek přinášíme jako inspiraci k druhému nosnému tématu YMCA – Výchova mládeže k odpovědnému občanství a demokracii.
Přinášíme také rezoluci sekce pro rodinu a občanskou výchovu, která koresponduje s naším současným nosným tématem Podpora a ochrana rodiny.)

Deklarace sekce pro studium světového míru a bratrstva

Třetí výroční sjezd Ymky v Československu, shromážděný v Bratislavě, bolestně a úzkostlivě pozoruje stálé obtíže styků mez křesťanskými národy a v přesvědčení, že se svět nedostane ze slepé uličky, než návratem k učednictví Ježíše Krista, slavnostně prohlašuje svoji oddanost věci míru, založeného na vítězství pravdy, která je nerozlučně spojená se spravedlností a láskou. Proto, aby se před světem osvědčila věrnost křesťanů k učení evangelia, žádáme světový výbor, aby vymáhal od všech národních výborů svých organizací slavnostní přijetí takovéto deklarace, jakožto podmínky účinné a bratrské spolupráce v díle našich sdružení.

Deklarace

Chceme pracovat z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a ze všech svých sil pro příchod dne, kdy zavládnou mezi národními státy jako i v každém národě a státě vzájemné vztahy úcty, práva, spravedlnosti a bratrství, jen tak bude svatá vůle našeho Otce uskutečňována na zemi, očištěné od krve.

Uznáváme za bezvýhradný křesťanský závazek činit pokání za viny osobní, jako za viny národní nebo mezinárodní vytvořením nového ducha, podřízeného pravdě; taktéž uznáváme nerozlučnost spojení zásad mravních, sociálních a náboženských pro jednotlivce i pro národy.

Zavrhujeme jako bezbožné, upírat právo na život slabým jedincům nebo státům, národům a národnostem a zamítáme názor, že se má v lidstvu uplatňovat jen zápas o existenci, ve které se slabý musí stát kořistí silnějšího. Odmítáme důrazně teorii, podle které je válka výslovně a na věky chtěná samým Bohem, jako pohoršující a nekřesťanskou. Ne Bůh, ale lidské sobectví je příčinou válek a všeho násilí.

Chceme tedy dát mladým lidem, kteří jsou nám ve sdruženích svěřeni, výchovu světo-občanskou a všelidskou, určovanou přímo Kristovým zákonem lásky, aby nezapomínali, že vlast, kterou milovat za přirozené považujeme a k tomu ji vedeme, je jen malou oblastí světa a národ je jen součástí lidstva.

Žádáme, aby se přestalo soustavně užívat násilí jako prostředku k urovnání neshod mezi národy. Domáháme se závaznosti Mezinárodního rozhodčího soudu a vybavení Společnosti národů a Mezinárodního úřadu práce takovými prostředky k provádění jejich rozhodnutí, aby mohly založit vládu práva mezi všemi státy a národy a sociální spravedlnost mezi třídami, konečně usmířenými a vzájemně se respektujícími. A tak s nepřemožitelnou vírou pozvedáme svůj zrak ke knížeti míru, k Ježíši Kristu, k jediné to živé naději všech lidí. Od všech, kteří souhlasí s těmito zásadami, důrazně požadujeme, aby proti jevům, ohrožujícím pokojné žití mezi společenskými třídami, národy a státy, vždy a všude pozdvihli slovo a odvraceli vyvolávání různic, neshod a nepřátelství i štvanic.

Y.M.C.A. – Časopis sdružení YMCA v Československu, číslo 1, rok 1924, str. 5.
(Předmluva a překlad ze slovenštiny J. V. Hynek)