02/2013

Anička Kaňková – stálá ymkařka

Vydáno dne 15. 10. 2013 (1574 přečtení)
KONDOLENCE

Díky, Aničko!

V noci na neděli 22. 9. 2013 nás opustila Anička Kaňková (91 let), dlouholetá obětavá a laskavá YMKAŘKA, nestorka libereckého sdružení. S těmito symbolickými čtyřmi písmeny „YMCA“ v srdci prožila celý svůj dlouhý život.


Vyrostla v rodině sekretáře liberecké Ymky, obětavě pracovala s dětmi a pro děti celý svůj život. Dokázala si udržet svůj srdečný a poctivý přístup k práci s dětmi a lásku k lidem i v době, když byla YMCA zakázaná a zdecimovaná. O to víc se s radostí a činorodostí sobě vlastní pustila do ymkařské činnosti po roce 1989. Přes svůj vysoký věk se aktivně účastnila činnosti i táborů liberecké Ymky. Společně se svým bratrem ing. Josefem Novotným byli živoucí osou propojení ymkařské minulosti s dneškem, i kompasem určujícím směr činnosti Liberecké Ymky do budoucnosti.

Děkujeme Ti, Aničko!
Vděčně vzpomínáme.

Za libereckou YMCA

Lubor Franců, Lubomír Slavík

_______________________________________________

Pro mne byla paní Anna Kaňková-Novotná chodící kronika, vždy pro mne měla nějaký archivní pamlsek do sbírky o Liberecké a Kladenské Ymce. O jejím otci je vše uloženo v šanonu o osobnostech YMCA, rovněž její bratr mi stále něco přivážel, samé poklady.

Když jsem tvořila archiv v YMCA na ústředí 1993–2000, byli právě sourozenci Novotní s několika dalšími seniory hlavní oporou rodícího se archivu YMCA. Není jednoduché si s tolika alby, fotkami, obrázky, filmy, bulletiny, letáčky, odznaky si poradit…

K blížícímu se výročí 150 let YMCA a později, v roce 1998 k 70. výročí otevření domu YMCA Na Poříčí v Praze, bylo naprosto nutné všechny materiály, získané, donesené a vyprošené od bývalých ymkařů a nalezené v archivech – nějak vyhodnotit a srovnat a vytvořit výstavu. V tom mi právě nejvíce pomáhali sourozenci Novotní a pan Pavel Zajíček s Honzou Vaníčkem, další si už bohužel nepamatuji jménem.

Obě výstavy se povedly a měly velký úspěch, taky díky těmto milým Ymkařům, kteří zažili meziválečný rozkvět YMCA v ČR, kdy se zde mohli jako mladí realizovat a nést si toto poselství životem. Do roku 2000 tu bylo ještě aktivních seniorů několik desítek a jezdili jsme s nimi do Soběšína s Hankou Šormovou, bylo to moc pěkné období.

Pak jsem se s Aničkou a dalšími občas viděla, vždycky to bylo radostné setkání. Po nechtěném odchodu z ústředí YMCA jsem s archivem pracovala dál a za Aničkou jsem jezdila. Měla doma ještě množství materiálů a na poslední schůzce dokonce pracovala na přepisech do počítače. Měla pořád plno práce doma i s dětmi, kousek od domu pro ně připravili s rodinou malý kemp v bývalém lomu. Její milá dcera o ni dobře pečovala, ke stáru jí pořídili pejska bílého kudrnatého, aby z něj měla radost.

Žila stále ymkou, to na ní bylo opravdu zvláštní. Přestože měla velmi pohnutý osud, pořád byla taková milá, nezatrpklá. Když jsme se ohlásili na návštěvu, museli jsme u ní snídat a obědvat, jinak to nešlo! Už měla v pokoji i v kuchyni připravená alba s fotkami a texty, sice sbouchané sešívačkou, ale samé originální materiály, které se už jinde jistě nenajdou.

Naposledy jsem byla za Aničkou před pár lety s Vojtou a Mikim, pro ně to byl jistě taky zážitek napořád.

Aničko milá, buď s Bohem!

Anna Oplatková

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]