Po více než pěti letech odchází z funkce generálního sekretáře YMCA v ČR Miki Erdinger. Prozatím drží jeden primát – byl nejmladším GS v historii české YMCA.

Miki je velmi společenská, otevřená a srdečná osobnost, takže předpokládám, že ho nejen téměř všichni čtenáři Proteinu znají a to většinou i osobně, ale že dokonce vědí hodně z jeho názorů a postojů. Přesto bychom mu rádi, při příležitosti jeho odchodu z postu generálního sekretáře YMCA v ČR, položili několik vážně míněných otázek, dříve než se vystřelí na Vysočinu.


Co si myslíš, že se za dobu, po kterou jsi byl ve funkci generálního sekretáře, povedlo?
Teda, mám začít hned na začátku rozhovoru sebechválou? :-) No dobrá… cizí mi to není. :-) Jsem přesvědčen, že se dařilo ústředí dobře komunikovat, naslouchat a spolupracovat s místními Ymkami.
Pak je to návrat ke společným aktivitám. Ať je to Setkání YMCA, SeZam, či školení. To že každý rok přijede na Setkání 150 ymkařů, kteří chtějí být spolu je úžasné.
Za velký úspěch považuji Výchovně vzdělávací systém, který jde do finálního schválení. Podobný dokument Ymce velmi chyběl.
No a také mám radost, že se podařilo naši Ymku opět vrátit na čelo Ymek v rámci Evropy. Vyřešili jsme to, co nám bránilo úzké spolupráci a nyní jsme velmi respektovanou Ymkou, která je jedním z hlavním partnerů Ymce Europe.
Podobná věc se podařila i na úrovni národní v rámci České rady dětí a mládeže, stali jsme se aktivnějšími členy a podílíme se na mnoha aktivitách na poli práce s dětmi a mládeží v ČR. Toto vše se samozřejmě nepodařilo jen mojí zásluhou, ale díky výborné práci zaměstnanců ústředí a dobrovolníků, kteří se do těchto činností zapojují.

Které body považuješ za důležité, aby se na nich dále pracovalo?
Rozdělil bych to na ty, ve kterých by se mělo pokračovat – zejména v akcích jako je Setkání YMCA, které podporují vzájemnost, dále zůstat silným partnerem na poli evropských Ymek a neztratit pozici v rámci ČRDM (klidně ji i posílit).
Dále je třeba více pracovat na rozvoji celé Ymky v oblasti financí, určité jednoty, prohlubování identity Ymky napříč aktivitami. Nazval bych to jakousi vnitřní kampaní za přijetí ymkařství.

V čem vidíš největší potenciál YMCA?
Jednak v tom, že je na co navazovat. Ať již historicky nebo napříč státy. Máme se kde inspirovat, nejsme neznámou organizací a společnost od nás již něco očekává. Další potenciál vidím v širokém spektru nabízených aktivit, kdy můžeme oslovovat lidi různých směrů, zaměření a zájmů. Ta paleta je tak široká, že nevěřím tomu, že by si někdo své místo v Ymce nenašel. :-) No a samozřejmě v tom, že je to křesťanská organizace, která není vázána na určitou církev. Tím může nabízet křesťanský prostor bez předsudků a bariér. Křesťanství, které je nabídkou, které může každý zažít v Ymce, aniž by ho kdokoliv do něčeho nutil, je podle mě nejlepší cestou, jak jej představit.

Vidíš i nějaké slabiny v YMCA?
Paradoxně jde zároveň i o potenciál – a to je ta široká paleta, která má až někdy atomizační dopady. Jedni neví o druhých, mnozí se zajímají jen o svůj klub či kroužek a je těžké lidi k něčemu společnému nadchnout. Další slabinu vidím v nedostatku byť částečně placených zaměstnanců, kteří by mohli řešit administrativní úkoly a být zázemím dobrovolníkům, kteří pak aktivity připravují. A dále Ymce chybí nějaký think thank. Tedy parta zkušených Ymkařů (třeba i bývalých funkcionářů), kteří by přemýšleli nad směřováním, a byli pomocným orgánem statutárů či ústředí. Někdy jsem měl pocit, že mámli nějaký koncepční nápad či potřebu nějaké změny toho, co mě v Ymce trápí, jediným, s kým jsme to mohl více konzultovat byl Vojta či některý ze statutárů.

A které aktivity považuješ za perspektivní pro YMCA konkrétně?
Takové, které dokáží ze svého středu generovat budoucí vedoucí a ymkaře, kteří po ukončení svých aktivit pro svůj oddíl či klub nebo jinou aktivitu mohou přebrat otěže své místní Ymky nebo se zapojit do práce na celorepublikové úrovni. Byť velký potenciál vidím v celoročně pracujících skupinách, mám zkušenost, že i účastník jednorázové akce byl ymkou zasažen a zůstal v ní.

Na co si myslíš, že by bylo dobré, aby si YMCA dala pozor?
Na ztrátu jednoty, na rozmělnění křesťanství a jeho vytrácení se. Na druhou stranu je třeba dát pozor, aby křesťanský akcent nebyl tak silný, že by potlačil otevřenost a přinesl pouze jeden křesťanský směr, či pojetí křesťanství.

Co si z YMCA odnášíš?
Nespostřebované vizitky, jednu propisku, několik darů od zahraničních partnerů a 64 výplatních pásek. :-) Ale nejen to. Jsem Ymce vděčný téměř za vše co jsem se v životě naučil a jaké zkušenosti jsem nasbíral. V Ymce rostu již od svých 14 let a naučila mě mnohému. Odpovědnosti, aktivnímu přístupu, lásce k lidem, otevřenosti k jiným církvím, naučil jsem se tu anglicky, ekonomickou agendu, poznal mnoho lidí u nás i v zahraničí. A mohl bych dál jmenovat, co všechno mi dala. Proto z Ymky neodcházím. Dál chci zůstat aktivním Ymkařem, dobrovolníkem na místní, národní či mezinárodní úrovni a dále se podílet na práci tak skvělé organizace jakou Ymka je. Odnáším si totiž také vědomí, že Ymka je plná skvělých lidí, kteří se rozhodli dělat něco pro druhé a z jejichž práce, mnohdy dobrovolné, se mohou radovat druzí.

Polož si nějakou otázku a rovnou na ni odpověz!
Proč a kam nám z Ymky Miki odcházíš? K odchodu jsem měl dvě motivace. Jednak jsme se s manželkou rozhodli přestěhovat do vlastního domu se zahradou, a ten je ve Žďáru nad Sázavou, a za druhé jsem chtěl nastoupit na vikariát, tedy na jakousi roční farářskou praxi nutnou před tím, než bych se mohl stát samostatným farářem. Od října tedy nastupuji do sboru v Sázavě u Žďáru. V kraji Vysočina ještě Ymku nemáme, tedy kdo ví, zda se tam na nějaké ymkařské časy již neblýská… že bych již slyšel znít sbor Ten Singu Žďár??? :-)

Za rozhovor děkuje Vojtěch Berger a Jaroslav V. Hynek