[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Vzpomínka na Jirku Hodka
Vydáno dne 15. 11. 2010 (1869 přečtení)
Kamarádi, kamarádi chvěje se nám hlas,
proč vy jenom kamarádi opouštíte nás…
Setkání seniorů v Masarykově táboře YMCA na Sázavě a jméno Jirka Hodek, byly neoddělitelné pojmy. Vždyť Jirka byl jedním z prvních účastníků této každoroční akce umožňující všem předválečným i poválečným členům Ymky, které vítr bouřlivých let rozvál po celém světě, aby se alespoň jedenkrát ročně sešli na místech svého mládí.
Jirka patřil k průkopníkům Ymky v období první republiky a byl členem jeho nejslavnějšího oddílu UNCAS, kde byli soustředěni hráči košíkové, kteří v celostátní soutěži dosahovali vynikajících výsledků. Jirkovým letním táborem dětských let nebyla „Sázava“, ale „Vranice“ a on na ni často vzpomínal, i když již jako senior, jezdil do tábora na Sázavě, kde jsem se s ním a jeho ženou Lídou seznámil. I když byl mezi námi věkový rozdíl předválečného a poválečného člena Ymky, setkávali jsme se na mnoha sportovních kolbištích při pravidelných sportovních akcích pořádaných v rámci setkání seniorů, a kdo to neviděl, stěží by uvěřil, že ti starší pánové hrající s takovým zaujetím nohejbal, odbíjenou, basebool nebo i golf, by již dávno měli nárok na odpočinek v houpacím křesle.
Jirka měl vysokou štíhlou postavu a do pozdního věku rovnou jako svíčka. Jeho mladistvému zjevu pomáhalo i to, že byl vždy čerstvě oholen, vymydlen a přepečlivě oblečen, což mu ubíralo ze skutečného věku aspoň dvacet let. Vzpomínám, že když jsme spolu před několika lety o dovolené šli na Džerbě kupovat něco do obchodu se sportovním vybavením, zeptal se mě prodavač, kolik je tomu mému parťákovi vlastně let a když jsem mu řekl, že mu za pár let bude devadesát, myslel, že si z něj dělám legraci.
Blížeji jsme se s Jirkou a jeho ženou Lídou sblížili, když jsme byli s manželkou na dovolené právě na Džerbě a s Hodkovými jsme se tady setkali. Měli jsme na sebe spoustu času a tak jsme si mohli povědět, že máme vlastně k sobě velmi blízko, když oni mají chatu, co by kamenem dohodil od místa našeho bydliště a tak začala naše pravidelná setkání. Několik let jsme jezdili společně na dovolenou na místo, kde jsme se poznali, protože se nám tam líbilo. Dozvěděl jsem se tak i řadu historek z Jirkova života, například, že strávil několik let v nacistickém vězení a po propuštění byl v delegaci, která vítala osvoboditele Plzně generála Pattona, řadu let byl vedoucím čs. reprezentace v Závodu míru a dalších mezinárodních sportovních akcí.
Jirka byl jedním z nejvzdělanějších lidí, které jsem poznal a proto také pravidelně vyhrával různé soutěže, vyžadující univerzální znalosti. Kromě toho měl výbornou paměť. Byl jsem hrdý na jeho přátelství a pyšný na to, že i on rád poslouchal moje životní příběhy. Protože to byly většinou věci humorné, smál se tomu a říkal, že bych ty blbinky měl někdy sepsat. Dal jsem si říct a skutečně jsem se spisováním začal. Protože jsem od přírody líný, tak mně to šlo strašně pomalu.
Jak plynul čas, tak se blížily Jirkovy devadesátiny a nastala mně starost, jaký mu dám k tomuto jubileu dárek. Když jsem odmítl řadu námětů, které se mně zdály moc všední, napadlo mě, že bych mohl dopsat pro něj tu knížku a dát mu její autorský výtisk, jako dárek. Vzpomněl jsem si dost pozdě a tak jsem začal psát a psát a podařilo se mně to dopsat tři dny před tím slavným dnem. V zbývajících třech dnech se mně podařilo jeden z „rukopisů“ nechat provizorně svázat a „dar“ byl připraven.
V té době začal Jirka postonávat a týden dokonce strávil v nemocnici, ale domlouvali jsme se, že na setkání seniorů přijede. Ten slavný den připadal na 24. srpna a protože jsem věděl, že se v ten den zúčastní oslavy celá jeho rodina, tak jsem jen zavolal, abych popřál. Telefon vzala Lída a řekla mně, že Jirka celý den leží a protože byl z návštěvy unaven, tak usnul. Prosil jsem ji, aby mu za mě a mojí ženu pogratulovala a on se mi ozval, až mu bude lépe a domluvíme se, kdy a kde se sejdeme.
Jirka se mně již neozval, ozvala se jen Lída, aby mně řekla tu smutnou novinu, že Jirka již není mezi námi a klidně ve spánku odešel tam, kam ho budeme všichni následovat, až přijde náš den.
Jirko, kamaráde, budeš nám moc chybět. Čest Tvojí památce.
Vašek Kliment, foto: J. V. Hynek
proč vy jenom kamarádi opouštíte nás…
Setkání seniorů v Masarykově táboře YMCA na Sázavě a jméno Jirka Hodek, byly neoddělitelné pojmy. Vždyť Jirka byl jedním z prvních účastníků této každoroční akce umožňující všem předválečným i poválečným členům Ymky, které vítr bouřlivých let rozvál po celém světě, aby se alespoň jedenkrát ročně sešli na místech svého mládí.
Jirka patřil k průkopníkům Ymky v období první republiky a byl členem jeho nejslavnějšího oddílu UNCAS, kde byli soustředěni hráči košíkové, kteří v celostátní soutěži dosahovali vynikajících výsledků. Jirkovým letním táborem dětských let nebyla „Sázava“, ale „Vranice“ a on na ni často vzpomínal, i když již jako senior, jezdil do tábora na Sázavě, kde jsem se s ním a jeho ženou Lídou seznámil. I když byl mezi námi věkový rozdíl předválečného a poválečného člena Ymky, setkávali jsme se na mnoha sportovních kolbištích při pravidelných sportovních akcích pořádaných v rámci setkání seniorů, a kdo to neviděl, stěží by uvěřil, že ti starší pánové hrající s takovým zaujetím nohejbal, odbíjenou, basebool nebo i golf, by již dávno měli nárok na odpočinek v houpacím křesle.
Jirka měl vysokou štíhlou postavu a do pozdního věku rovnou jako svíčka. Jeho mladistvému zjevu pomáhalo i to, že byl vždy čerstvě oholen, vymydlen a přepečlivě oblečen, což mu ubíralo ze skutečného věku aspoň dvacet let. Vzpomínám, že když jsme spolu před několika lety o dovolené šli na Džerbě kupovat něco do obchodu se sportovním vybavením, zeptal se mě prodavač, kolik je tomu mému parťákovi vlastně let a když jsem mu řekl, že mu za pár let bude devadesát, myslel, že si z něj dělám legraci.
Blížeji jsme se s Jirkou a jeho ženou Lídou sblížili, když jsme byli s manželkou na dovolené právě na Džerbě a s Hodkovými jsme se tady setkali. Měli jsme na sebe spoustu času a tak jsme si mohli povědět, že máme vlastně k sobě velmi blízko, když oni mají chatu, co by kamenem dohodil od místa našeho bydliště a tak začala naše pravidelná setkání. Několik let jsme jezdili společně na dovolenou na místo, kde jsme se poznali, protože se nám tam líbilo. Dozvěděl jsem se tak i řadu historek z Jirkova života, například, že strávil několik let v nacistickém vězení a po propuštění byl v delegaci, která vítala osvoboditele Plzně generála Pattona, řadu let byl vedoucím čs. reprezentace v Závodu míru a dalších mezinárodních sportovních akcí.
Jirka byl jedním z nejvzdělanějších lidí, které jsem poznal a proto také pravidelně vyhrával různé soutěže, vyžadující univerzální znalosti. Kromě toho měl výbornou paměť. Byl jsem hrdý na jeho přátelství a pyšný na to, že i on rád poslouchal moje životní příběhy. Protože to byly většinou věci humorné, smál se tomu a říkal, že bych ty blbinky měl někdy sepsat. Dal jsem si říct a skutečně jsem se spisováním začal. Protože jsem od přírody líný, tak mně to šlo strašně pomalu.
Jak plynul čas, tak se blížily Jirkovy devadesátiny a nastala mně starost, jaký mu dám k tomuto jubileu dárek. Když jsem odmítl řadu námětů, které se mně zdály moc všední, napadlo mě, že bych mohl dopsat pro něj tu knížku a dát mu její autorský výtisk, jako dárek. Vzpomněl jsem si dost pozdě a tak jsem začal psát a psát a podařilo se mně to dopsat tři dny před tím slavným dnem. V zbývajících třech dnech se mně podařilo jeden z „rukopisů“ nechat provizorně svázat a „dar“ byl připraven.
V té době začal Jirka postonávat a týden dokonce strávil v nemocnici, ale domlouvali jsme se, že na setkání seniorů přijede. Ten slavný den připadal na 24. srpna a protože jsem věděl, že se v ten den zúčastní oslavy celá jeho rodina, tak jsem jen zavolal, abych popřál. Telefon vzala Lída a řekla mně, že Jirka celý den leží a protože byl z návštěvy unaven, tak usnul. Prosil jsem ji, aby mu za mě a mojí ženu pogratulovala a on se mi ozval, až mu bude lépe a domluvíme se, kdy a kde se sejdeme.
Jirka se mně již neozval, ozvala se jen Lída, aby mně řekla tu smutnou novinu, že Jirka již není mezi námi a klidně ve spánku odešel tam, kam ho budeme všichni následovat, až přijde náš den.
Jirko, kamaráde, budeš nám moc chybět. Čest Tvojí památce.
Vašek Kliment, foto: J. V. Hynek
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
SÁRA GOES TO ENGLAND (11. 06. 2018, 2154x)
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 1540x)
Zlatá pro Viktorii v boxu (11. 06. 2018, 1474x)
YMCA v „osmičkovém“ roce (11. 06. 2018, 1391x)
Jan Přeučil ambassadorem YMCA (11. 06. 2018, 1282x)
Film Zlatý podraz (11. 06. 2018, 1199x)
Lužická sedmička (11. 06. 2018, 1195x)
Film Zlatý podraz vychází také jako komiks! (03. 12. 2018, 1113x)
Čím byl ‚osmičkový‘ rok pro SHŠ In Taberna (03. 12. 2018, 1064x)
Ocenění pracovníci YMCA za rok 2017 (11. 06. 2018, 1059x)
Uvaděč (11. 06. 2018, 1035x)
ČVTS (11. 06. 2018, 1033x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 1011x)
Noc s Andersenem v Neveklově (11. 06. 2018, 934x)
Palác YMCA slaví 90 let! (11. 06. 2018, 920x)
Anketa
Články jakého typu byste v Proteinu četli nejraději?
Rozhodvory
(54 hl.)
Odborné texty
(36 hl.)
O aktivitách YMCA
(49 hl.)
Komiksy
(42 hl.)
Dětskou stránku
(60 hl.)
O historii YMCA
(44 hl.)
Duchovní články
(40 hl.)
Praktické návody
(45 hl.)
Kulturní rubriku
(41 hl.)
Vše uvedené
(46 hl.)
(54 hl.)
Odborné texty
(36 hl.)
O aktivitách YMCA
(49 hl.)
Komiksy
(42 hl.)
Dětskou stránku
(60 hl.)
O historii YMCA
(44 hl.)
Duchovní články
(40 hl.)
Praktické návody
(45 hl.)
Kulturní rubriku
(41 hl.)
Vše uvedené
(46 hl.)
Celkem hlasovalo: 457
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama