Lampionový průvod letos jako tradičně začínal na Kampě, u schodiště na Karlův most. 28. 11. v půl páté, kdy už byla tma, se v houfu mihotaly malé světlušky se svými doprovody.



Světélka byla všude vidět v hojném počtu. Hrubým odhadem možná ke stovce. Rozličné pestrobarevné lampionky se po cestě přes Karlův most vesele pohupovaly v rytmu dětských krůčků k potěšení kolemjdoucích a turistů dychtících po neobvyklých záběrech z Prahy. Zpestření to muselo být i pro rodiče, když pyšní na své děti mohli pozorovat to nadšení v očích svých miláčku. Někteří z nich zapálili i opravdové miniplamínky uvnitř lampionku, ti méně odvážní jako my :) zvolili žárovičku, která ovšem tak nádherné neplápolala a nevzbuzovala takové vzrušení jak ze strany rodičů tak i dětí.

Zaručila však jistotu, že se dětem neobjeví v očích hrůza a následně pláč. Takový shořelý lampion musí být tragédii pro dětskou duši, no uvažte. Pro karlovomostecké turisty také muselo být velkou atrakcí zpívání koled za doprovodu čtyř kytar a pronikavého překrásného tónu trubky. Také hlásná trouba zvučně zněla, když hlásala odpověď na otázku dětí, jež se sborové ptaly: „A kdo je ten král slávy?“ Píšu to z pohledu kytaristky, která neměla moc času pozorovat veškeré dění, navíc, když jedním okem pokukovala po dvou svých batolátkách a třetím mimíšku, takže co jsem tak periferním viděním stačila zachytit je, že tam byla úžasná atmosféra. A další mé smysly říkaly, že letos nebyla taková zima, aby prstíky při hraní zábly, jako tomu bylo v předchozích letech.

Dana Vorlíčková