3. - 11. 8. 2008 probíhal v Praze v prostorách Výstaviště YMCA EUROPE Festival 2008, kterého se účastnilo na 7000 Ymkařů nejen z celé Evropy, ale i z celého světa. Aby vůbec taková akce byla schopna fungování, tak kromě hlavních organizátorů festivalu, pomáhalo i mnoho desítek dobrovolníků – tzv.: Volunteer‘s. Dobrovolníci byli rozděleni do několika skupin podle pracovního zaměření: Accommodation, Security, Jumper, Information,....



Otvírám oči a rukou se snažím vypnout zvonění budíku. Dnes mě čeká dlouhá služba na „Main Gate for Car“. Rychle snídám a do batohu balím „Dobrovolnické tričko“. Již v 9:00 hodin musím být připraven na „Technické bráně“, kde mi koordinátoři dobrovolníků předají vysílačku, vjezdové listy a vjezdové karty pro auta do areálu Výstaviště. V 9:05 již držím v rukou vysílačku a dozvídám se o prvních problémech, které budu v době své služby na bráně řešit – je nedostatek vjezdových karet – někdo je asi zapomněl vrátit. Obeznámen se všemi instrukcemi se vydávám k hodně vzdálené „Main Gate for Car“. Měl jsem štěstí, že zrovna jel kolem festivalový řidič Lukáš a dlouhou cestu k bráně jsem si odbyl během 5 minutek jízdou ve festivalové dodávce =) Na bráně naštěstí hlídal ještě také sekuriťák přímo z Výstaviště se svým velkým hafanem. Ten mi půjčil židli, do které jsem se příjemně usadil. Všude klid, nikde nikdo - už jsem si říkal, že si snad budu moci i zdřímnout, když v tom u závory zaburácel motor nákladního auta. Následovalo klasické odbavení – pozdravit, zeptat se kdo je, kam jede, s čím jede a proč. Pokud měl oprávnění pro vjezd, tak předat čipovou vjezdovou kartu, kterou se otevřela závora a do vjezdového listu zapsat SPZ auta, název firmy a číslo zapůjčené vjezdové karty. Pokud oprávnění pro vjezd nebylo, či bylo „podivné“, přišla ke slovu vysílačka, s jejíž pomocí se dopátrávalo, kdo si toto auto objednal. V tom horším případě zůstala závora zavřená a auťák musel řadit zpátečku. =)

Chvíli před časem oběda v najednou přijelo k závoře několik aut naráz. Padla kosa na kámen – došly vjezdové čipové karty. Ještě ke všemu většina těch aut přivážela potřebné ingredience na oběd pro všech 7000 účastníků festivalu. Někteří řidiči již pomalu začali ztrácet nervy a atmosféra houstla - ale vše dobře dopadlo a podařilo se vyřešit problém ke spokojenosti všech... a hlavně ke spokojenosti všech strávníků. Oběd mi na stanoviště donesl můj manažer Dirk, který koordinoval Jumper`s. Funkce a práce Jumperů, mezi které jsem patřil i já, by se dala shrnout českým ekvivalentem „děvče pro všechno“. A opravdu sousloví „pro všechno“ se na toto místo hodí. Zažil jsem roznášení obědů po celé Praze, hlídkování na Main Gate, koordinaci účastníků v době stravování, i sbírání a uklízení odpadků. =) Každopádně na doneseném obědě jsem si pochutnal a pokračoval ve své službě na bráně. Kupodivu odpoledne proběhlo rychle. Navíc při tomto krásném počasí a pod modrou oblohou jsem se i neúmyslně dosti opálil. =) Když se blížila čtvrtá hodina odpolední, tak jsem si vysílačkou zavolal o vystřídání a za chvilenku jsem předával „svůj úřad na Main Gate for Car“ dalšímu z řad Jumperů. Zpátky do prostoru konání festivalu jsem to vzal poklusem, protože jsem chtěl stihnout některé koncerty na TenSing stage. Cestou jsem se ještě stavil ve stanu dobrovolníků a zapsal si služby na další den, za „vysloužené“ žetony pro osvěžení v horkém dni zakoupil nanuk a pak hurá na koncerty TenSingů z celé Evropy. Koncerty jednotlivých TenSingů byly opravdu excelentní (například TS BB). Pod podiem ve víru hudby zbyl i čas popovídat s přáteli, kteří na festivale také pomáhali jako dobrovolníci. Po dávce TS koncertů jsem se vydal na průzkum festivalové vesnice. Někde tu také měl vést jeden workshop můj kámoš, který přijel do Prahy z Ymkou z Irska. Chvíli trvalo než jsem ho nalezl, protože festivalová vesnice byla rozsáhlá a hlavně úplně nadupaná nejrůznějšími workshopy a dalšími aktivitami. Člověk málem nevěděl, co vyzkoušet dříve. Večer po osmé hodině jsem se sešel s ostatními přáteli pod hlavním velkým pódiem, kde probíhal večerní program. Na louce pod pódiem již bylo několik tisíc lidí a když báječná večerní show byla uzavírána festivalovou hymnou Real Life, celá louka skákala, tančila a zpívala – nezapomenutelný zážitek. Ani nevím jak a najednou na dveře klepala půlnoc. Byl tedy nejvyšší čas vydat se domů a po tomto úžasném a náročném dni plném zábavy, hudby, workshopů a shledání se s mnoha přáteli, si odpočinout a nabrat síly do dalšího festivalového dne. =)

David Strádal