Proti klidným vodám jezera Neuchatelského se mírně sklání stráň. Na ní mezi zlatým obilím na jedné straně a modrým lesem na druhé jsou rozsázeny strany tábora, v němž vládne ještě pohádkové ticho, jako u „Šípkové Růženky“.
Rázem o 6.30 hod ozve se budíček. Rozléhají se údery srdce na zvon, jenž volá hochy k denní činnosti a zábavě. Slunné jitro vítá nás, když do jednoho scházíme se k rannímu cvičení, po kterém přijdou vhod svěží sprchy v pěkně zařízených umývárnách. Před snídaní jest čtvrt hodiny „tichá chvilka“, každý čte z Bible a vzdává díky Bohu.



Následuje snídaně, která potvrzuje, že máme všichni zdravé zažívací ústrojí: 150 až 200 litrů kakaa a spousta chleba mizí v našich útrobách. Pak úklid a prohlídka stanů, denní úvaha s rozpravou. Zbytek času dopoledne uběhne ve hrách a sportu všeho druhu. Nejnapínavější bývá boj na footballovém hřišti, které se stává svědkem urputných zápasů mezistanových. Mnozí z nás nacházejí vrcholný požitek v modrých vlnách jezera, za nímž v dáli bělají se Alpy se svými obry. Tak plyne den, s rozdílem odlišného okolí, stejně příjemně jako v našich táborech na Oravě a Sázavě, na které vždy rád vzpomínám.

Mezinárodní tábor má ovšem také své vážné úkoly. Byly dány k úvaze otázky:
1. Má dnešní mládež ideály?
2. Ježíš v denním životě mladých mužů.
3. Světové poměry deset let po válce.
4. Světové hnutí křesťanské mládeže.

Tyto otázky byly řešeny v menších skupinách a delegáti mluvili každý o poměrech ve své vlasti. Tak byl nashromážděn materiál velmi bohatý, který očekává ještě zpracování, aby mohl přinésti důležité závěry.
Mezinárodní tábor ve Vaumarens, na němž se súčastnilo 17 národů se 150 členy, byl zahájen heslem: „Aby všichni jedno byli“. Když jsme se rozcházeli s pamětními pochodněmi v ruce, tu 150 úst a souhlasně 150 srdcí promluvilo: „Odcházíme od tohoto táborového ohně s vědomím, že jako různé národnosti se rozejdeme s rozhodnutím, že založíme hlubší, věrný život v Ježíši Kristu, v zájmu nadšení, jež slouží světovému míru a všeobecnému lidství.“
K závěru malé porovnání a poučení, které jsem si vzal z ciziny. Shledal jsem, že křesťanství se těší zde velké úctě a není nikoho, kdo by hleděl na křesťany jako zpátečníky, jak tomu často bývá u nás, kde nevěra a pokrok bývají neprávem ztotožňovány. Nesmíme si proto mysliti, že ti, kteří se honosí svou pokrokovostí a nevěrou, jsou hlubocí myslitelé, ti druzí však zaostalci. Zde v mezinárodním táboře jsme se znovu přesvědčili, že se nacházíme na správné cestě. YMCA vede k lásce k přírodě, utužuje a otužuje našeho ducha a tělo; a jejím cílem je sloužiti světovému míru a lidství v duchu křesťanství a bratrství.

Přemysl Poňka
převzato z Táborového zpravodaje YMCA, roč. IV., č. 8, 1928, s. 3-4