A tak jsme vyjeli na víkendovku. Bylo 31. ledna, (to znamená, že tento výlet byl důmyslně naplánován na školní poločas) a nervózně se rozhlíželi kolem. Zcela naložení svými zavazadly jsme působili v metru poněkud neohrabaně, ale vůbec ne nijak ojediněle. Dokonce se mi zdálo, že polovina Prahy se rozhodla dneska vyjet na čundr. Ano, podařilo se nám téměř splnit úkol jedna a to sjednocení ve výchozím bodě Holešovice v určený čas 17.00. Jsme mladí a krásní, chodit včas se přece nehodí. :-P



S kletry, krosnami a batohy na zádech, v rukou - no co se dalo; jiné kletry, krosny, batohy eventuelně kytary a činely jsme vecpali do autobusu a za nádherných 40 minut jsme už byli na Mělníce. V Mělníce? Ne, říká se na Mělníce, protože Mělník je na kopci. Večerní alpinistická túra utužila naše pražácké astmatické zdraví na několik let dopředu. Dorazili jsme na faru, kde nás čekaly vyslankyně mělnického TS, které měly za úkol nás jaksepatří uvítat a zabydlet. Potřesení pravicemi, večeře a večerní zamyšlení; schematický nákres našeho prvního večera:) Zamyšlení stojí určitě za zmínku. S odhodláním jsme se vrhli do filosofování nad nerozčesanými myšlenkami známých myslitelů, až jsme z toho vyčerpáním padli na své karimatky a spacáky.

Na pátečním programu bylo učení písniček. Naši prudce melodičnou Avril nebylo těžké naučit chytré kolegyňky a na druhou stranu mělnickou píseň Pár dní jsme zvládli zase my za pár minut.

Odpolední vycházka TS po Mělníce odpovídala zájezdu západních turistů na Hradčany. Možná bychom vzbudili nějaký rozruch, ale náměstí jsme měli výhradně pro sebe a své nadšené focení…

Odpolední workshopy byly parádní odreagování. Zatímco kapela mrzla v ledové zkušebně, WS tanec se potil při nácviku nových kreací a drama spokojeně sedělo u notebooku a dávalo do kupy svůj fotoromán. Hlavní večerní aktivitou bylo zamyšlení o YMCA Jeruzalém v podání našeho bývalého tensingáře Franty Kroužila. Cílem tohoto zamyšlení nebylo nic jiného, než věřit v práci našich vzdálených i blízkých kolegů z Izraele.

Asi nejvíc si ale náš TS užil noční promítání. Ještě se stačila strhnout bitka o kočku z farnosti, která nás neopustila za celý náš pobyt na mělnické faře. Nevím jak na ostatní, ale začala na mě doléhat příjemná únava, taky jsem usnula jako jedna z prvních už ve dvě hodiny ranní...

A v poslední den, sobotu, přišla zkouška tak skvělá a energická, no, zkrátka asi taková, jakou vídá kapelník pražské symfonie ve svých snech. Zabalili jsme si zase svoje zavazadla, navrátili faru do původního stavu, zamávali a odjeli domů.

Takže jak bychom víkendovku TS Praha na Mělníce shrnuli? Jedním slovem: Super!

Děkujeme za všechno a těšíme se na další spolupráci!

Jana Klánová, TS Praha