YMCA Ústí nad Labem využila příležitosti hostit jejich první 2 dobrovolnice Evropské dobrovolné služby. Evropská dobrovolná služba je programem Evropské Unie, v rámci kterého mohou mladí lidé ve věku od 18 do 30 let strávit 2 měsíce až 1 rok v nějaké zemi Evropy, pomáhat v nějaké většinou neziskové organizaci, získávat cenné zkušenosti z ciziny a zároveň obohacovat organizaci a lidi kolem svou přítomností. Konečně se nám podařilo jednu z dobrovolnic vyzpovídat, a proto přinášíme čtenářům Proteinu zajímavý pohled mladé dívky z Německa na Českou republiku.

Hello! Mohla by ses prosím trochu představit? (Jak se jmenuješ, odkud jsi, kolik ti je let – jestli to není tajemství?) „Ahoj, jmenuji se Sylvia, jsem z Nemecka (z Berline) a je mi 21 let...“ (doslovná citace Sylvie – pozn. K. Otřísalová) Kdy jsi začala svůj projekt Evropské dobrovolné služby v YMCA Ústí nad Labem a kolik měsíců tu dohromady budeš? Přijela jsem do Ústí v půlce ledna a zřejmě tu zůstanu do konce srpna. Proč jsi se vlastně rozhodla zkusit EDS? Upřímně, EDS není mým prvním rokem dělání „něčeho jiného“ po škole... Ale abych začala od začátku: V roce 2005 jsem skončila školu – bez jakýchkoli plánů nebo vědění, co chci dělat dál. Po několika měsících „nicnedělání“ (což jsem si užívala) jsem nakonec cítila potřebu být zase aktivní. Studovat? Ale co? Prostě začít jen tak cokoli nebylo to, co bych chtěla. Chtěla jsem se zapojit do něčeho, o čem jsem přesvědčená, do něčeho, co by mi pomohlo přijít na to, co chci, do něčeho, co by zahrnovalo i nové a rozličné zkušenosti... Skončila jsem v malém městě (vlastně se tomu ani nedá říkat město) na půl cesty mezi Hamburkem a Berlínem, kde jsem pracovala v rámci Ekologické dobrovolné služby. Ten čas jsem si užila a nějak mě to také obohatilo a rozvinulo, ale i po téhle zkušenosti se mi pořád nechtělo studovat. Zjistila jsem, jak rozdílný může být život v rámci jedné země, a chtěla jsem vidět víc. Co znamená žít v jiné zemi? A teď jsem tady. Vybírala jsi si místo své EDS podle země, nebo pro tebe bylo důležitější téma EDS a samotné úkoly v rámci projektu? Nebo jsi vybíralapodle jiného klíče? Prostě jsem chtěla jet někam jinam, takže mě vlastně bylo jedno do jaké země. Brala jsem to tak, že to bude všude jiné, a chtěla jsem přijet do projektu s co nejvíce otevřenou myslí. Samozřejmě bych nejela do projektu, o jehož obsahu bych nebyla přesvědčená, ale pořád jsem byla otevřená různým činnostem – pořád jsem chtěla přijít na to, co můžu a umím dělat a co bych chtěla dělat, hledala jsem různé zkušenosti. A pak mně přišlo zajímavé jet do „naší“ sousedské země – vždycky je dobré znát své sousedy! Co je obsahem tvé EDS v YMCA v Ústí nad Labem? No, měla jsem pracovat v klubu pro mládež „Freestyl“, ale přijela jsem sem... – a byl zavřený! Doufala jsem, že se brzo otevře nový klub a strávila jsem první měsíc prostě tím, že jsem se tu pokoušela usadit, poznat lidi, město, trochu víc se naučit tenhle bláznivý jazyk... ale brzo jsem se začala nudit a chtěla jsem pracovat. Takže jsme pro mě našli místo: „the mateřské centrum of YMCA v Usti nad Labem“ (doslovná citace Sylvie – pozn. K. O.). Tam teď chodím každé dopoledne od 9 do 12 a pomáhám. Odpoledne učím němčinu nebo chodím na své lekce češtiny (jazykový kurz v rámci EDS – pozn. redakce) a teď, když je pěkné počasí, dělám si nějaké výlety, abych lépe poznala Ústí a jeho okolí. Ale pořád čekám a doufám, že se nový klub otevře. A co děláš, když nejsi „v práci“? Našla sis v Ústí nějaké přátele? Kromě prozkoumávání regionu se často potloukám na zahradě – čtu si, snažím se zlepšovat svoje žonglérské dovednosti, občas navšítím Naimu v její práci... (druhá dobrovolnice EDS v YMCA Ústí nad Labem – pozn. redakce) V zimě jsem strávila poměrně dost času u počítače – psala jsem emaily, zůstávala jsem v kontaktu s lidmi doma (nebo jinde, například s jinými dobrovolníky EDS). Přátele... Hm, myslím si, že Češi jsou trochu jako já: Potřebuje to čas, aby se k nim člověk dostal opravdu blízko, ale ano, je tu pár lidí, které mám ráda a samozřejmě je tu Naima, tahle otevřená a aktivní holka, která mi často zaťuká na dveře a vezmě mě někam za kamarády, na nějakou akci nebo prostě „to the next hospoda. Diky moc krát!“ (doslovná citace Sylvie – pozn. K. O.) Co ti přijde tady v České republice jiné ve srovnání s vaší zemí? To je težké. Méně objetí mezi přáteli, osvěžovače vzduchu, co tak strašně páchnou, málo vegetariánského jídla, plastikové bagety (dobře, to může být typické jenom pro Ústí), Coca-Cola všude, je těžší najít organic jídlo, je neuvěřitelně levné cestovat, jazyk, „cajovny!“ (doslovná citace Sylvie – pozn. K. O.), dávání všeho do plastikových pytlíků, velmi tradiční jídlo, policisté v černém (děsivé), lidé vyhození ze svých bytů, problém Romů – strašné, jsou to (skoro) vždycky ty špatné věci, které přitahují pozornost. Ale vlastně se mi tu líbí. A vlastně to tu není tak jiné. Jsou mladí lidé jiní ve srovnání s mladými z vaší země? V jakém ohledu? No, myslím, že tohle je znovu problém Ústí: Zdá se, že tu lidé nejsou moc motivovaní. Samozřejmě, je tu pár mladých dobrovolníků pracujících tady v YMCA, ale ten zbytek... Ale vlastně je težké si udělat úsudek, když lidem nerozumíte... Proč by si doporučila nebo nedoporučila EVS ostatním? Určitě doporučila. I když je spoustu projektů, které nefungují tak, jak by měly: Žít v jiné zemi je zajímavá zkušenost a EDS dobrá přiležitost. Ale jedna rada: Je lepší si vybrat zemi, kde se můžete snadno naučit jazyk nebo se ho naučit předem. (Vidíte, že je to můj velký hendikep). A taky buďte pečliví při vybírání projektu, je lepší, když víte, co (ne)chcete dělat. Je ještě něco, co bys chtěla čtenářům Proteinu říct? Možná by tu ještě něco bylo, ale už posílám svoje odpovědi pozdě. „So just mejte si!“ (doslovná citace Sylvie – pozn. K. O.) Díky moc za tvůj čas a přejeme ti mnoho zdaru v YMCA v Ústí nad Labem a taky zpátky doma! Taky díky. Chcete zažít podobně jako Sylvia EDS v nějaké zemi Evropy nebo jinde? Chcete ve své YMCA hostit EDS dobrovolníka? Neváhejte mě kontaktovat: Kristina Otřísalová, YMCA v ČR - ústředí, ymca@ymca.cz, 224 872 044.