Neztratil jsem nikdy víru v sebe ani ve druhé. Vždy jsem věřil, že udělám, co jsem chtěl a že druzí, kteří byli se mnou, mně porozumí. Hledal jsem uspokojení vykonané práce, těšil jsem se z důvěry lidí. Umět vzbudit důvěru. Člověk spíše vzbudí důvěru, než organisace. Nevím, zda-li YMCA jako organisace měla důvěru širšího obecenstva a svých členů. Důvod je ten, že každý se díval na YMCA jako na dávající, na organisaci, která je bohatě dotována dary a příspěvky z Ameriky a z celého světa, která může rozdávati z přebohatého hrnce hojnosti těm, kteří kolem krouží, usedají, bzučí, kritisují a chtějí ještě více, aniž by něco přinesli a dali. Domnívali se a mnozí se domnívají, že YMCA neplatí daní, že jest osvobozena od poplatků a dávek veřejných, městských, státních a všech jiných.

To je základní a hluboký omyl. YMCA platí všechny daně a dávky a platí je včas a pořádně, neboť jest organisací československou a je hnutím lidí, kteří zachovávají ustanovení a řády společnosti. Tedy YMCA nepoužívá žádných úlev a výhod finančních, ale naopak platí velké úroky z vypůjčených peněz na stavbu a zařízení pražské budovy. To jen k informaci těch, kteří vidí v YMCA jen organisaci, a to organisaci dávající. V životě mohou však býti radosti nejen když beru, ale i když dávám. Dnešní život je snad vyhraněn jen v to braní, ale radost ze života jest i v tom dávání. Dělit se, spolupracovat s druhými, to je veliké životní umění. Každé hnutí, každá společnost potřebuje k provádění svého programu a poslání lidí. Lidí oddaných, loyálních. Loyalita se nedá koupiti členskými legitimacemi a odznaky. Ta musí býti budována na důvěře. Důvěra je statická, loyalita dynamická část. Věřím, že členové, kteří přicházejí již po několik let s YMCA do styku a zůstávají stále jejími členy, musí míti důvěru v její program a v její místo ve svém životě, neboť jinak by nemohli zůstávati jejími členy. Každé hnutí, aby zdárně a úspěšně pracovalo, potřebuje členů loyálních, kteří dovedou nejen pochopiti, ale obhájiti, zastati se a vysvětliti, co je programem, cílem a prací tohoto hnutí, kterého jsou členy. Musí nejen brát, ale i dávat. Věřím, že v našem členstvu jest mnoho těch, kteří nejen mají červený trojúhelník na klopě kabátu, ale mají ujasněno, že YMCA je více než tělocvična, basen, svobodárna, jídelna atd., kde každý dostane za své peníze protihodnoty. YMCA nechce jen takové členy, kteří berou za peníze výhody, které mají často větší cenu než poplatek, ale chce lidi-členy, se srdcem naplněným důvěrou k práci, kterou YMCA koná. Ti, kteří zůstávají jen u hrnců hojnosti a berou, při čemž bzučí a poletují, ti zase odlétnou, až se nassají. Ti nemají pro hnutí mnoho ceny. Ale ti, co staví, tvoří a pomáhají sobě i druhým, kteří vidí v YMCA příležitost, jak zdokonaliti sebe a pomoci druhým, ti budou pilíři YMCA, na těch bude postavena. Věřím, že jejich řady rostou a že je to jejich důvěra k YMCA, která je sdružuje. Loyalita je život, budovaný na důvěře. František Miloslav Marek (Převzato z časopisu Tep pražské Ymky, 6, 1933, 1, s. 1)