Jednoho chladného večera na začátku podzimu, přesněji 6. 10. 2006, se kdesi v temném lese v jižních Čechách, přesněji v Masarykově táboře u Soběšína, objevili podivní hosté. Po bližším zkoumání v záři místního osvětlení jsem dospěla k závěru, že se jedná o účastníky podzimního retreatu Akademické YMCA, pro něž ostatně bývá toto období časem víkendového rojení.

Tentokráte se vábničkou stalo téma „informace a myšlení“, což jsou v současném světě internetu a obřích knihoven bezesporu aktuální záležitosti. Hned po té, co se i poslední příchozí navečeřeli, poctila nás vážená PhDr. Jiřina Šiklová řečí na téma jedné katedrály a mnoha významných osob. Se vsuvkami doc. PhDr. Zdeňka Pince se přešlo v diskusi, kterou někteří skončili až velmi pozdě, pravděpodobně v souvislosti s nedostatkem zlatavé tekutiny. Sobotní dopolední přednášku zahájil opět doc. PhDr. Zdeněk Pinc. Dal nám popřemýšlet o vztahu „my a oni“ a dále jsme se od něj dozvěděli např., že úsměv je signál vyjadřující připravenost k přijetí rozkazu. Následně nám PhDr. Barbora Drobíková umožnila náhled do zákulisí knihovnických databází. Volný čas jsme měli možnost strávit v okolní přírodě. V pět jsme se opět sešli, abychom si vyslechli poslední přednášku. Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. se zabýval informační kapacitou a důležitostí vlastního cíle pro smysluplné využití této kapacity. Následná diskuse se týkala vztahu psychologie a teologie, k čemuž zřejmě vybízela přítomnost osob tyto dvě oblasti kombinující. Vzhledem k tomu, že diskuse z dopoledne byly přesunuty na večer, měli jsme o čem mluvit až do pozdní noci. V neděli se ještě někteří pokusili o návštěvu Českého Šternberka, ale vzhledem k zahlcenosti našich informačních kapacit se hodinového výkladu nezalekla jen malá hrstka z nás. Sára Pokorná