...aneb Táborníci YMCA Olomouc opět v akci! Tentokrát jsme navlékli mokasíny, orlí pero ve vlasech a vydali se na válečnou výpravu hledat našeho náčelníka. Cuentla Atlaco (pro jednoduchost dále CA) byl totiž zajat a unesen. Náš kmen se shromáždil na prastarém indiánském tábořišti Stvořidla v počtu opravdu hojném, odpovídajícím důstojnosti a významu této výpravy (zastoupeni Čapkové, Dostálové, Jónové-Hrdinové, Karnoltové, Kohoutkové, Markové, Potočníkové, Přikrylové, Švecové a Zajícové. (Nejmladším Zajícům a ostatním zajícům, co si chtěli vydobýt válečné jméno, bylo vpravdě teprve několik měsíců.)

V uvítací průtrži mračen jsme ocenili, že máme s sebou týpí, kde jsme se shromažďovali a sušili věci. Vzhledem k tomu, že nebylo zcela jasné, kdeže je vlastně CA držen, rozdělili jsme se na několik pátracích oddílů: někteří se vydali v kanoích po řece, někteří pročesávali okolní lesy a skály pěšky a další byli vysláni jako zvědové do dálek na bystrých koních (z praktických důvodů byla čeleď Quadrupodiae – tak oblíbená u Indiánů – zaměněna za čeleď Bicyclae, která není tak často odmítána pro přepravu vlakem). Okolí Stvořidel bylo brzy prozkoumáno, a tak se náš kmen přesídlil o kus níže po proudu (mezi Ledeč a Zruč), kde jsme pokračovali v intenzívním pátrání. Nutno říci, že spadlí s koně byli průběžně ošetřováni a utopené posádky nahrazovány těmi, kteří měli předešlý den službu v táboře (vaření, úklid, táborové hry), tak aby se všichni vystřídali a užili si stopování nepřítele či pádlování a koupání u jezů. Po náročném dni, kdy říční proud odnesl některé nezkušené posádky například až do Pikovic, musely být vyčerpané oddíly dovlečeny zpět do tábora zpravidla velkými tažnými zvířaty (chovali jsme v táboře několik speciálních kusů čeledi Motoridae), případně se družiny svezly proti proudu na železném oři (Posázavský pacifik), jehož stopy lemují břeh Sázavy v celém romantickém údolí. Malí Indiáni se vraceli z výprav ověšeni trofejemi (v podobě medvědích zubů, zlata a korálků). Zlato ovšem vyměňovali za informace vedoucí k nalezení CA, zpravidla u starých, osamělých, moudrých či jiných ziskuchtivých Indiánů. Někdy zlato nezabíralo a bylo třeba použít hrubé síly, ba i na skalpy došlo, zvláště když se do cesty připletli spící Komanči. CA naštěstí za sebou prozřetelně zanechal dostatek stop, abychom ho mohli zachránit, takže ztráty byly minimální (dvě zlomená pádla, jimiž jsme se snažili utlouct nepřátele). Vzhledem k tomu, že válečné výpravě nebývale přálo počasí (sprchlo jen na začátku a na konci tábora) a potravy v kraji bylo dost, vraceli se všichni domů spokojeni, hrdi na vykonané činy. Dan Marek, YMCA Olomouc