Počátky kapely jsou až neuvěřitelně banální – kytarista a zpěvák Zdeněk Bína s kamarádem a bubeníkem Dominikem Tůmou si jen tak improvizují, baví je to, tak začnou vystupovat. A úspěch? Ten na sebe nenechá dlouho čekat. Časem se připojuje basák Frederik Janáček, vydávají desku Shooba dooba, získávají mnoho ocenění, jejichž výčet vrcholí po získání ceny Grammy 1999 za objev roku (což je přinejmenším zvláštní: cenu získala kapela, která rozhodně není mainstreamová a za kterou nestojí nijak velké a světově uznávané vydavatelství).

Po tomto úspěchu se mění post bubeníka – Dominika Tůmu střídá Emil Valach, se kterým kapela během dvou let vydává další dvě desky (Try a Home?). Poté kapela bubeníka opět mění – na scénu přichází Martin Vagl, se kterým hrají dodnes. V této sestavě koncertují nejen u nás, ale i v Polsku, Holandsku, Belgii a v USA (New York A Washington). Po návratu kapela natáčí svůj historicky první videoklip, a to k písni Seven Ways to Heaven. Později začíná s Minutama pravidelně hostovat saxofonista Michal Žáček, perkusista Imran Musou Zanghi (později nahrazen Milošem Vacíkem) a klávesista Zdeněk Zdeněk. Společně vyráží na STORMWAREtour 2004 a vydávají album XL live. Nyní, opět jako trio Bína – Janáček – Vajgl, vydali nové album, Mom. Poslední dvě CD (vlastně všechny:-)) vřele doporučuju. Ale ze všeho nejdřív si určitě nenechte ujít jejich koncert, ať už v Praze nebo kdekoliv jinde. Stojí to za to! Majda Rounová