Milena Šimsová: V šat bílý odění

Zápasy a oběti Akademické Ymky 1938-1945 Vzpomínky, svědectví a záznamy vyprávění V pražském Paláci YMCA byla dne 25. října 2005 slavnostně uvedena na trh kniha Mileny Šimsové s krásným a silným názvem V šat bílý odění. Kniha zachycuje osudy lidí působících v Akademické YMCA a YMCA v Československu v letech 1938 až 1945.


Slavnostní večer začal společným zpěvem písně Tebe, Bože, chválíme a předznamenal tak charakter celého programu. Setkání bylo jakýmsi děkovným vzpomínáním na lidi, kteří se podíleli na práci YMCA a kteří v letech druhé světové války osvědčili svůj charakter a využili svých kontaktů a zkušeností k aktivnímu odporu vůči fašismu.

Jan Šimsa připomenul výročí popravy JUDr. Vladimíra Kloudy (25. října 1944) a pobožnosti v Dachau v únoru 1945, kde se četl oddíl ze Zjevení sv. Jana 7, verše 9-10 a 13-17:
Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí.“
Stejný text zpřítomnil účastníkům moderátor večera Jaroslav Hynek.

Historičku Milenu Šimsovou a její knihu představila ve svém příspěvku Jiřina Šiklová. Hovořila o obsahu knihy, o pečlivosti, s níž autorka k tématu přistoupila, o osobních vzpomínkách na spolupráci, o YMCA, ale i o Mileně Šimsové osobně.

Hudební část programu vhodně doplňoval svými písněmi Svatopluk Karásek.

Důležitou součástí večera bylo i čtení ukázek z knihy. Tohoto úkolu se zhostil herec Jan Vlasák, který postupně přečetl statě o činnosti Rudolfa Mareše, sekretáře pražské Ymky, vyprávění o jeho smrti a oddíl „Dík přátelům z Akademické Ymky“.

Milena Šimsová ve svém vystoupení připomněla význam konference Akademické YMCA, která se uskutečnila v Obříství v červenci roku 1938.

Slavnostní setkání uzavřel Jan Šimsa, který vzdal čest paní Ludmile Marešové a v její osobě všem těm, kdo nesli tíhu oněch let, tj. rodinám Kloudových, Kohákových, Laichterových, Šimsových a mnoha dalších.

Závěrečná píseň Kdož jste Boží bojovníci měla přítomné přivést k zamyšlení nad svým postojem k úkolu, který tu na zemi jako věřící lidé máme. YMCA měla ve svém středu členy, kteří osvědčili svoji víru, kteří dokázali pro své přesvědčení žít, ale i zemřít. Jejich odkaz bychom měli mít na paměti, nezapomenout na ně, ale naopak umět je předložit jako vzory mladé generaci při jejím hledání životních postojů. Výchova charakterů mladých lidí je přeci hlavním posláním YMCA, buďme vděční za to, že alespoň v historii naší organizace takovéto vzory máme. Kniha Mileny Šimsové V šat bílý odění tak nemusí být jen důležitým historickým svědectvím, ale i živým nástrojem pro práci vedoucích v dnešní YMCA.

Zbývá tedy už jen poděkovat všem, kteří se na vydání knihy podíleli: nakladatelství EMAN, jmenovitě Tomáši Trusinovi, grafičce Haně Kolbe, Nadačnímu fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, Nadačnímu fondu Věry Řivnáčové-Třebické a Heleně Najbrtové z YMCA Brno.

Bibliografické údaje:
Šimsová Milena, V šat bílý odění, Zápasy a oběti Akademické Ymky 1938-1945, Vzpomínky, svědectví a záznamy vyprávění, vydala YMCA Brno v nakladatelství Eman, 1. vydání, Benešov 2005, ISBN 80-86211-45-2, váz., formát 14,5×20,3 cm, 256 s., fotodokumentace, cena 198 Kč.

Na www.ymca.cz můžete najít fotografie z této akce.

J. V. Hynek

___________________________

Kniha Mileny Šimsové „V šat bílý odění“ vypráví o lidech z doby první Československé republiky. Z okruhu působení studentského křesťanského hnutí Akademické Ymky vstoupili v letech 1938-1945 do odboje proti nacismu a okupaci.

Jednotlivé kapitoly líčí život sekretářů Akademické Ymky Jaroslava Šimsy a Jaroslava Valenty a sekretáře Ymky Rudolfa Mareše. Všichni tři za války zahynuli. Skrývání anglického majora Ronalda Littledalea stálo život Zdeňku Pakovou a Gertrudu Šaškovou a řadu jejich přátel. Důležitý je i záznam o popravě 261 lidí 24. října 1942 v Mauthausenu. Při ní zahynuli z Akademické Ymky František a Ivana Šmakalovi, z Jednoty bratrské František, Vilemína a syn František Drašnerovi, Jan Šourek, Josef Kolda a další.

Kniha zachycuje utrpení, jímž prošli lidé ztýraní hladem, zimou, krutým zacházením, odloučením od rodin a přátel a zároveň svědčí o tom, že si uprostřed nelidských poměrů zachovali lidskou důstojnost a nedali si vzít vnitřní svobodu.

V poslušnosti evangelia do svých posledních sil sloužili těm, kdo trpěli kolem nich. Kniha vrcholí úvahou Jana Patočky, že „nám mrtví nejen nesmějí být, nýbrž nejsou lhostejní... Jsme zde, abychom převzali to, čím oni jsou.“ Píseň Svatopluka Karáska „V nebi je trůn, pravdy hlavní sídlo“ klade otázku: „Kdo jsou ti krásní lidé, v šat bílý odění?“ A odpovídá: „To jsou ti, kdo přišli z velikého soužení“. Píseň tlumočí oddíl ze Zjevení Janova. Slova písně ukazují k zakotvení uveřejněných vzpomínek: „Kdekoli je jméno Kristovo a jeho svatý požadavek lásky k bližnímu brán v pochybnost, ty stůj v odporu! Kříž Kristův je znamením odporu proti ďábelství.“

Milena Šimsová v knize zpracovala záznamy rozhovorů, které s pamětníky i účastníky válečných událostí vedla v letech 1961 až 1972. Doplnila je vzpomínkami a dokreslila citacemi. Kniha nechce být a není pouhým vylíčením událostí, kterým hrozí, že upadnou do zapomenutí.

„Když je tma a panuje zloba, sobectví a bezpráví, je naděje nových dnů prozářených sluncem podmíněna lidmi, kteří nezhasnou svá světla, když se velí zatemnit... Není ztracena ani zaváta šlépěj spravedlivého. Kupředu projdeme jen s těmi, kteří jdou vpřed a nesou vysoko světlo pravdy a svobody i za cenu, že padnou. Jejich cesta nebude nikdy opuštěna.“

Z knihy V šat bílý odění