Zemřel člověk a mě to hodně donutilo k přemýšlení. Tím člověkem byl papež Jan Pavel II. a já se přiznám, že jsem k němu měl rozporuplný vztah. S mnoha důrazy, které prosazoval, jsem nesouhlasil, byly na mě příliš konzervativní. Některé mě velice zlobily - především důrazy ekumeny.

Například 2 roky stará encyklika týkající se přijímání večeře Páně, kdy bylo ostře připomenuto, že nejen evangelíci nesmějí k vysluhování, ale i katolíkům se zakazuje přistupovat v evangelických kostelech. Dobře si pamatuji, jak mě to tehdy rozzlobilo a přiznám se, že zlobí dodnes. Ohlížel jsem se tedy a poslouchal, pro kolik lidí tento muž mnoho znamenal. Ohlížel jsem se a pokládal si otázky. Nebyl tento muž někým úplně jiným, než jsem znal? Nebo je ta glorifikace věcí mediální propagandy? Nebo - nebo je to celé úplně jinak a já se nechal zaslepit emocemi v otázkách, které mě trápily a trápí a ve kterých jsem měl zcela opačný názor než zesnulý papež? A tak se mi z té veliké pompy, která mi není příliš příjemná, vynořuje člověk, kterého mnoho lidí obdivovalo. Nebo lépe - který pro ně mnoho znamenal. A tak se snažím dobře naslouchat evangelickému faráři, který mi vyprávěl, že má od Jana Pavla II. knihu modliteb, u kterých si uvědomil, jak mu byla papežova osobní zbožnost blízká. Nebo pohledu lidí zcela mimo církev, kteří vnímali, jak Jan Pavel II. svými cestami upozorňoval na 3. svět. Nebo postoj vůči komunismu. Bylo by toho určitě víc, jmenuji pouze namátkou. Toto není fundované ohlédnutí za zesnulým papežem Janem Pavlem II. Je to spíš osobní vyznání člověka, který si najednou uvědomil, jak se nechal strhnout do negace vůči člověku, který v mnohém předsdtavoval bezesporu konzervativní proud v katolické církvi, ale přinášel také mnohé povzbuzení a naději lidem, kteří na ně čekali. A tak se ohlížím a prosím Pána Boha o pokoru a schopnost trpělivě naslouchat. Moc obojí potřebuji já a budeme potřebovat my všichni na cestě do míst, kam už Jan Pavel II. nedokázal a snad ani nemohl dojít. /Jiří Ort, evangelický kazatel/