Mělničtí členové TenSingu mají ve zvyku jezdit každou zimu, hned jak skončí tři sváteční vánoční dny, společně na nějakou podhorskou faru, aby se tam oddali zimním radovánkám a následně též oslavili Silvestra. A nejinak tomu bylo i na přelomu roků 2004 a 2005. Tentokrát se cílem jejich výpravy stal severočeský, spíše až příhraniční Rumburk, dějiště památné Rumburské vzpoury pěšího vojska v roce 1918.

Celá skupina, čítající od deseti do patnácti lidí (někteří totiž přijeli později či odjeli dříve) bydlela na rumburské evangelické faře, kde žije mladý pan farář Šimonovský s rodinou. Tato budova je velmi pěkná a její vnitřní vybavení nechávalo mnohé, na skromné pohodlí českých a moravských far zvyklé, v úžasu: pohodlná křesla, nové nádobí z IKEA, krásně vytopený sprchový kout a jiné laskominy. Ale TenSing tam nepřijel proto, aby se válel! Především se tam přijel bavit! A zábavu mu obstarával hlavní vedoucí Zdeněk Beran (YMCA Krabčice) a spolu s ním i další, např. Chlopin, Ondřej Bond nebo Michal Duchek. A tak se postupně konaly výlety na blízký vrch Dýmník, spojený s vystoupáním na rozhlednu, ze které je vidět jenom Německo, dále výprava lesem, která se ovšem v půli vinou nesprávného určení severu otočila zpět do Rumburku a do cíle nedorazila, jedno odpoledne bylo zasvěceno návštěvě místního moderního bazénu. Hráli jsme také všemi oblíbenou hru „Měň, až vyměníš!“, kdy dvě skupinky obcházely krajem a za spínací špendlík měly vyměnit co nejhodnotnější věc. A tak jedna skupina přinesla krom jiného mnoho knih, vysoko- -frekvenční cívku a sadu svíček, zatímco druhá získala dvojici hrníčků Ty a Já. A ve veselých hrách nám uplynul pobyt až ke kýženému závěru roku, Silvestru. Na onen večer bylo přichystáno pásmo her a soutěží, které si účastníci přichystali sami. Po něm proběhla oblíbená tensingová zábava „Tančírna“, která nás provedla léty třicátými, léty socialismu i léty dnešními. A v bujarém veselí, které přítomní mělničtí chlapci vyjadřovali tancem Pogo, přišla půlnoc. Využili jsem chvíle, která do ní zbývala, a každý postupně zhodnotil, co se mu ten rok povedlo a co doufám, že se příští rok povede. Po půlnoci byly odpáleny slavnostní petardy a poté se každý odebral ke své oblíbené novoroční zábavě. Někteří zpívali písně, jiní hleděli na hvězdy, zbylí spali. A tak uplynul poslední den mého pobytu s TS Mělník v Rumburku, neboť jsem bohužel již nazítří musel odjet domů. Ale za rok zas! A v ještě větším počtu! /Štěpán Černý, TS Praha/