Ahoj čtenáři aneb lidé čtěte! Copak najednou tak pěkně konkrétně? Kdo nám to tu parafrázuje Fučíka?

Kdo se ujal role uvaděčky po ostrovtipném Vojtěchu Bergerovi? Kdo jiný než všemi oblíbený kníže adresných filipik, koryfej vědy a techniky, snůška zděděných vlastností a evolučních přehmatů, redaktor nad jiné povolaný a slunéčko našich dnů. Jeho jméno je vytlačeno tučnými literami na konci úvodníku, spolu s jeho elektronickou poštovní budkou, kam směřujte své urážlivé výpady vůči dotyčnému. Prvně se zaoberme grafickým motivem na obálce. Jistě mnohé z vás napadne, v jakém jest vztahu k tématu čísla, jež slove „Hrdina našich dnů“. Na obálce jsme tudíž znázornili řvoucího hocha, který dokonce gestikulací dodává svému výrazu na síle. Koho z vás napadne, jaký má vztah k tématu, ten bude pochválen, neboť mi umožní pokračovat dále v díle. Junák (neplést se skautem), ten totiž dává najevo svůj nesouhlas s mlčící většinou v pozadí, a dává jej najevo s důrazem, jeho mládí odpovídajícím. Stává se tak jediným z davu, který upozorní na nešvar či vyjádří adresně nespokojenost. Proto ho můžeme považovat za hrdinu, krom toho i za hrdinu nikoliv samoúčelného, ale celospolečensky prospěšného. Tolik k obrázku z dílny nového grafika Proteinu, Andreje. K obrázku je v úzkém příčinně souvislém vztahu článek z rubriky TémY, který tentokráte spáchal J. V. Hynek, stále častější redaktor našeho ymkařského plátu (plátek si už nedovolme používati, zdravé sebevědomí jest počátkem úspěchu). Vojta jest autorem všeho schopným, navíc má dar přesné zkratky, a tak by jeho článek neměl uniknout pozornosti všech, kteří přemýšlejí (a těch je snad mezi proteinovou komunitou většina). Z obsahu čísla: vřelé pozornosti čtenářově doporučuji zejména článek Zelený Raoul. Autora z jeho vrozené skromnosti nebudu jmenovat, nepřál by si to. Dílko to se pohledem svěžím a neotřelým (dnes tak potřebným) dotýká problematiky nyní již ukončené prezidentské volby, navrhujíc na tuto funkci osobu zmíněnou v nadpise. Více v samotném článku. Mezi zbytkem čísla najdeme např. reportáž, která bude poprvé v historii otištěna paralelně v Proteinu a v časopise Extrémní zážitky: Roháče. Co se člověku vybaví pod tímto termínem? Nepokořené vrcholy, smrt mnoha odvážných dobrodruhů, vypnutí síly lidské až na samou hranici možností. Ale přesto si člověk vždy řekne: „Já chci vědět, poznat, ukázat přírodě, zač je toho loket“. A jedním takovým člověkem je i Klára Mergerová, světoběžnice, horolezkyně a vševěda. Podnikla náročný prvovýstup severozápadní stěnou bez kyslíkového přístroje a uspěla. Hora neodolala touze mladé ymkařky objevit nové světy. Její článek doporučuji rovněž k přečtení. Kromě pravidelného SloupÝčku, z kterého jiného pera než z toho Šušikova (občanským titulem Petr Siska), si můžete přečíst i břitkou analýzu politické situace mladého začínajícího pouličního anarchisty, kterého jeho soudruzi znají jako Černého rudocha, jeho rodinní příslušníci pak jako Lukáše Jirsu. Vrací se tematicky k volbě presidenta republiky a pro ty z Vás, kteří zastupitelsko - demokratickou scénu sledují, není na stránkách Proteinu článek vhodnější. Co popřát závěrem všem, kterým se dostane Protein do rukou a zároveň umějí číst (řídká kombinace)? Krásný měsíc plný jara, léta, podzimu i zimy (aprílové počasí číhá na každém kroku), ať pod dojmem divokých hrátek přírody nezanedbají maturitní a jiné studijní povinnosti a ať nad stránkami Proteinu stráví nejednu dlouhou chvíli. Jinak by nás to ani nebavilo psát a rozdávat, kudy chodíme. Pěkný duben, ještě tam budem. /S láskou Váš Štěpán Černý/ cernees@post.cz