“Domov důchodců – s inžynýrem to není špatný”

- A oni mi ho zavřeli. Bratra, víte? Ze závisti, no, chápete to? Taková závist, že sem měla velkou svatbu. - A jak to s ním dopadlo? -No, máma se za něj zaručila celým majetkem, tak ho zase pustili. A to já jsem hodně chodila tancovat. A já měla tanečníků! Taky manžel, jednou, když jsem přišla z krematoria ,tak jsem se ho ptala, že mi nikdy neřek, co bych měla dělat, kdyby se mu něco stalo. On byl inžynýr, víte a byl dokonce nějak oceněnej, jak ho pohřbívali, tak říkali- význam v celé Evropě. A já ani nevím, co vymyslel. No představte si. V celé Evropě! - A co vám na tu otázku manžel odpověděl? - Na jakou? -No jak jste se ho ptala, co byste měla dělat, kdyby se s ním něco stalo? -Jo? A jo. No, on říkal. Ty by ses stejně vdala. A vidíte, já už jsem 22 let vdova. On mě chtěl jeden doktor, ale já jsem ho nechtěla. No a pak jsem tam šla za ním jednou s maminkou, když byla nemocná, že, a on říkal, že ji ošetří, ale nejdřív chce vědět, koho jsem si teda vzala. No a to je osud slečno, víte? Tak jsem měla inžynýra. A nebylo to špatný. srpen 2002