Rozhovor Vojtěcha Bergera s Bergerem Vojtěchem “V Proteinu jsme jedna velká rodina. Jeden za všechny...” Přimět ho k poskytnutí rozhovoru nebylo vůbec jednoduché. Domluvili jsme si sice několikrát schůzku, ale vždy pár hodin před termínem mi zavolal, že se omlouvá, že mu do toho něco vlezlo, že zkrátka něco má…

Už jsem se pomalu smířil s myšlenkou, že Vojtu Bergera /19/ asi nikdy nevyzpovídám, když jsme se vůlí osudu sešli v jednom zaplivaném kupé rychlíku z Prahy do Hradce Králové. Měli jsme před sebou asi dvouhodinovou společnou cestu, které jsem využil k tomu, abych z Vojty vytáhl co se dá…(mám na mysli přirozeně informace). Tak, Vojto, položím Ti několik zcela konvenčních, až profláknutých otázek. Pokus se na ně prosím odpovědět neotřele a vtipně, jinak nám z toho vzejde k smrti nudný rozhovor… Takže - odkud jsi? Jsi rodilý Pražák? Rodilý Pražák nejsem a jsem za to rád. Jsem z Hořic v Podkrkonoší, to je ve východních Čechách. Vlastně je to docela známé městečko, no vlastně spíš město. Neříkám to proto, že by snad Hořice někdo neznal, je to ostatně regionální metropole, jen tak pro jistotu, kdyby si někdo nebyl jistý, kde ty Hořice vlastně jsou, tak je to asi 40 kilometrů severozápadně od Hradce Králové, to už snad zná každý, no a Hořice jsou významné tím, že… ….No tak, to by stačilo, skutečně vyčerpávající odpověď. Pojďme dál. Narodil jsi se v roce 1983. Co si ještě pamatuješ z doby před revolucí? No, moc toho není. Pamatuju si, že jsem se v neděli ráno díval na studio Kamarád s takovým tím divným moderátorem v kostkované košili, pamatuju si že jsem nosil baretku a vypadal jako z 60. let, pamatuju si na žvýkačky Pedro a na takové ty žvýkačky, které chutnaly stejně jako Pedro, ale na kterých byla nakreslená jahoda, aby člověk pochopil, že to chutná jako jahoda. Hlavně si vzpomínám asi na to jídlo… Přejděme k Proteinu. Jaké jsou podle Tebe jeho úkoly a jak je plní? Úkoly…To nevím. Myslím, že Protein je hlavně šancí pro všechny, kdo mají co do činění s českou YMCA, projevit svůj názor, podělit se s ostatními o nějaké zajímavé zážitky. A nemusí to být jen z YMCA akcí. Protein musí být především zajímavý, otevřený všem námětům. Hlavně to ale chce lidi, kteří se budou práci v Proteinu věnovat na 150%. A to vy v redakci neděláte? Děláme, ale jsme v drtivé většině studenti, takže to nemáme takříkajíc jako hlavní pracovní náplň, chápeš, ne? Jsi přece taky student? Jasně. A co vlastně studuješ ty? Teď zrovna němčinu a angličtinu na jazykovce. Co jinak, máš ještě kromě Proteinu vůbec nějaké zájmy?Snažím se pokud možno co nejvíc číst, ale čtenářské seance většinou troskotají na nedostatku času. Takže jsi taky jeden z těch mladých, úspěšných, zaneprázdněných lidí třetího tisíciletí? No, bohužel asi ano. Na jednu stranu musím říct, že mi celkem vyhovuje být vytížený, na druhou stranu si myslím, že se člověk musí naučit říkat na spoustu věcí “ne”, aby měl vůbec nějaký čas pro sebe nebo pro rodinu. To mi občas dělá problémy. Hraješ na nějaký hudební nástroj? Hraju na kytaru V tensingu Praha, stejně jako můj redakční kolega Štěpán Černý, který si vylévá srdíčko v rozhovoru pár stránek přede mnou. Znáte se v redakci dobře? Jak s kým. Vysoké procento současných redaktorů a přispěvatelů se rekrutovalo z řad Tensingu, ať už z pražského či z jiného. Tím pádem se většinou známe odtamtud a to docela dobře. Jsme malá redakce, takže anonymita není náš problém. Jsme jako jedna velká malá rodina, jeden za všechny a všichni za jednoho, nebo tak nějak… Nepřipadáš si málo vtipný, až nudný? Ano, s postupem času zjišťuji, že ostří kdysi tak břitkého humoru se léty otupilo a já poněkud vyčpěl. Tehdy nechci tím říct, že bych dřív nějak čpěl, to ne, i když když je člověk v určitém věku, dochází k prudkým změnám především v oblasti žláz, že ano, a tak se může stát, že člověk občas čpí. Ale to určitě není můj případ. Hmmm…Aha. Poslední otázka: Pivo nebo rum? Rum. Za rozhovor děkuje Vojtěch Berger