Drazí a milí přátelé Ymkaři! Je to vůbec možné? Už jsou tady zas!

Prostě to člověk vůbec nečeká a jsou tady ty úžasně: vymalované, vypečené, vysmažené, vysněžené, vy-televizorované, vykutálené, vydár-kované, poctivě vystresíkované, vytaš-kované, vymodlené, vytelefonované, vysezené, vymrzlé, vyježděné, vyse-ktované, vykoncertované, vycpané, vy-stlané, vyprané, vykostelované, vypité, vynávštěvnované u babiček a děděčků, a vůbec jinak vykutálené Vánoční období. Jsou Vánoce! Máte radost? To všechno je vážně jen proto, abychom si to užili se všemi těmi předložkami vy… ? Kdo nás k tomu nutí, abychom šaškovali před hořícím keřem u nás v obývácích? Kdo nás k tomu tlačí, abychom se na sebe jednou za rok usmívali? Musí za tím být něco více, než jen přetvářka. Myslím si, že je za tím touha každého z nás. Nechceme o tom mluvit, ale je to láska. Bez ní umírá vše živé. A naopak milovaná bytost přímo kvete. O Vánocích si připomínáme, že Bůh přišel mezi nás. Jednou jsem slyšel ptát se maminky jednoho chlapečka: „A proč sem Ježíšek chodil, aby byl s námi a donesl nám dárky. A jaké dárky?“ Otázky malého zvídala nebrali konce. My už se dnes jako dospělí ptát neumíme. A možná proto nejsme jako děti. Ta maminka ani nevěděla jak odpovědět. To dítě si vlastně odpovědělo samo. Snažme se být jako děti! Bůh nám chce dokázat, že není pouhý divák našich dní. Není daleko a jeho dokonalost není v tom, že je nehybný, ale naopak, že je živý. Když jsem byl malý, chtěl jsem se dostat mezi kluky, kteří mě nebrali vážně. Chtěl jsem dokázat, že jsem jako jeden z nich. Bůh to dokázal také. Narodil se v té největší bídě. Uprostřed nevýznamných lidí a v kraji, kde lišky dávaly dobrou noc. Dokáže si moc dobře představit, jak krutý je život. Sám jej dobře poznal. Od začátku do konce. Bůh chce být solidární se všemi odstrkovanými a chudými. Kdyby se nebyl stal člověkem, nemohl by nám pomoci. Nerozuměl by nám. Pro vzdělance je Ježíš takovým chudým bláznem bez vzdělání. Opovrhovali jím. Přesto změnil celý svět. Chudí a utlačení mu dobře rozuměli. Vzdělaní a mocní mu nechtěli rozumět. Ježíš musel už od začátku bojovat s mocí, která se ho chtěla zbavit. Dítě nakonec zvítězilo. Je to paradox. Není snad žádný jiný den v roce, kdybychom si tak strašně přáli být doma. Jsou to svátky rodiny a domova. Hlubším smyslem je právě to, že si můžeme uvědomit hodnotu těchto věcí. Kolik lidí si přeje raději přeskočit Vánoce. Najednou se jim ukazuje, že jsou úplně sami, že si ten domov nemohou koupit, ani zasloužit. U Vánočního stolu si můžeme být jisti, že nás tam někdo čeká. Opakem je pak bezdomovectví, které nezáleží jen v obydlí, ale v něčem jiném. Mít domov, který ti nikdo nevykrade, mít domov, který ti nikdo neveme. Mít rodinu, která tě bere takového, jaký jsi. Vánoční příběh se má odrazit na našich životech. Bůh který není jen divákem chce, abychom ani mi nezůstali tolerantní k nespravedlnosti, abychom se i my stali solidárními s bližními a spolutvory. Bůh, který se přiznává k poníženým, dává novou sílu i bezmocným. Bůh smířlivě svolává všechny domů a chce, abychom i my byli posly smíření. Máme hledět v před. Máme být domovem těm, kteří jej nemají, a kdo přicházejí z daleka i z dáli… Až s dětmi, nebo sami dojíte a podarujete se, nezapomeňte si poděkovat. Nezapomeňte ale poděkovat, jako malé obdarované dítě. Vyběhněte z domu a zavolejte na celý svět: „Děkuji Ti Ježíšku!“ / chlopin@centrum.cz / ........................................................... PRO TEBE! Jenom Bůh může dát víru, ale Ty o ní můžeš dát svědectví. Jenom Bůh může dát naději, ale Ty můžeš vlít důvěru svým bratrům. Jenom Bůh může dát lásku, ale Ty můžeš naučit milovat. Jenom Bůh může dát pokoj, ale Ty můžeš zasévat jednotu. Jenom B“h může dát sílu, ale Ty můžeš být oporou. Jenom Bůh je cesta, ale Ty ji můžeš ukázat ostatním. Jenom Bůh je světlo, ale Ty ho můžeš zapálit v lidských očích. Jenom Bůh je život, Ale ty můžeš v ostatních vzkřísit touhu žít. Jenom Bůh může udělat to, co se zdá nemožné, ale Ty můžeš udělat to, co je možné. Jenom Bůh sám sobě stačí, ale raději spoléhá na tebe.