Poletující zbarvené listí v ulicích vystřídaly poletující nafouklé duše umlácených kaprů – ano, jistě jste to také poznali – blíží se Vánoce. Čas křečí ve tváři od zatuhlých úsměvů, období, kdy si každý může zkusit používat klišé, čas rychlých postřehů – výjimečné nabídky se neopakují, a tak je někdy nezbytné kopnout nakupujícího kolegu do holeně nebo mu aspoň utrhnout knoflík od kabátu, čas krvavých hádek, abychom vyřešili problémy už teď a v ten šťastný večer mohli zasednout společně v míru a pokoji.

Dřívější zvyk kupovat v prosinci dárky už jsme také přežili. Se zářijovou výzdobou v Tescu jsem využila nabídek nejlevnější z nejlevnějších a dárky doma oprašuji již tři měsíce. Aby mi snad někdo nevykoupil bílo-modro-červeného tesco kapra, dělím se s ním o vanu od října. Pravda - z mé broskvové pěny do koupele mu už lezou oči z důlků, ale ještě se trochu hýbe (občas). Po roce jsem vytáhla umělohmotný věnec na dveře, zapnula žárovičky v oknech, dům vystříkala jasmínovo - hřebíčkovým sprejem, upekla nějaké ty perníčky, sestavila betlém (sice oslík už nemá hlavu a Panně Marii chybí ruka, ale letos to ještě přežijeme).. a Vánoce mohou přijít. Nyní už jen dokupuji čokoládové zajíčky a po-mlázky, abych se na Velikonoce nechystala na poslední chvíli. A tak sedím na lavičce v Metropoli Zličín (nákupní centrum v Praze, pozn. red.) mezi Kenvelem a Terranovou, sálám atmosféru nejkrásnějších svátků v roce, poslouchám nestárnoucí vánoční šansony božského Karla, večeřím adventní kalendář – jednu čokoládku za druhou – a čekám, protože i “jedno setkání může změnit Váš život“… (předvánoční re-klamní slogan tohoto nákupního centra, pozn. red.). /Barbora Böhmová/