Byl krásný jarní den, slunce nezapomnělo svítit, blankytně modrá obloha dodávala naději, a pak přišel ocelový závěs, hromy, blesky, krupobití. Rachot ohromný a les byl pokrytý doběla.


Vtom jsme se dozvěděli tu radostnou novinu – vyrojily se nám včely, tedy, teprve to budou naše včely. „To je nějaký divný, ne?“ „No však jaký jiný než divný, by naše včely měly být?“ A tak u nás v Brništi vypukla akce Skautské žihadlo. Úly, ty už skauti natřeli tak, aby nebylo pochyb. Usadili jsme je krásně, na louku pod rozkvetlý dub. Mimochodem, už jste si někdy všimli, jak dub kvete? Těšíme se z toho, že jsme s novým rojem získali i nové oči.

Včelař nám ty tetelící se včelí hrozny sklepal z rojáčku do prvního nástavku na dva nové rámky, téměř každou ze včel holýma rukama pohladil, ale jak mrzutě začal druhý den, když jsme zjistili, že všechny polehávají kolem v trávě, kde k ránu bylo kolem tří stupňů. „Takhle zvláštní chování jsem za celý svůj včelařský život neviděl,“ pravil náš včelí doktor. Vzal propolis, vytřel úl, půjčil starý částečně naplněný rám, a uvidíme. Je tam vůbec královna?

Stáhly se nakonec dovnitř, začaly budovat, a to tak rychle, že rámy nestačily, divočina všude kolem a – Bohu sláva! – dokonce vajíčka v buňkách, jedno vedle druhého, tady dvě v jedné, tu zas vajíčko zalité medem… Čeho všeho se ještě nedočkáme?

Za 2 týdny přijely ještě sestry, a tak máme obydlené úly oba, staráme se, a i ty nejmenší Prvosenky a nejmladší Jeleni napínají síly k učení, oči na šťopkách. Děkujeme za finanční podporu YMCA, která nám pomohla ke včelím panelákům, našemu včelaři, který náš nápad, byť desítku kilometrů vzdálený, přibral do své intenzivní péče, Bohu, že všechno tak krásně stvořil. Kéž jsme užitečným zrnkem pylu...

Hana Kucová, YMCA skauti z Brniště, foto: archiv autorky textu