02/2024

Rozhovor s Filipem Březinou

Vydáno dne 25. 06. 2024 (93 přečtení)

Hlavní je upřímnost, rovnováha pak přijde sama

Slibovali jsme překvapení do letního čísla – tady je – speciální Protein na tábory, dovolené, k vodě, zkrátka skvělé číslo okořeněné následujícím rozhovorem...


Jde z role do role a je velkým talentem své herecké generace. Televizní diváci si ho čerstvě pamatují jako hlavní hvězdu seriálu Smysl pro tumor, ale cizí mu není ani Shakespeare, kvůli kterému ho čekají pracovní prázdniny. Filip Březina (29) se svou rolí ve filmu Zlatý podraz dotknul i slavné basketbalové historie YMCA. V exkluzivním rozhovoru pro Protein mluví o poctivosti v přístupu k práci, týmovém duchu i o tom, jak v hereckém prostředí nezvlčet.

Poslední dobou jste hodně vytížený, zkoušíte několik představení najednou… máte rád určitý „drive“, nebo jaké životní tempo vám vyhovuje?
Drive mi vyhovuje, ale ne nějak dlouhodobě. Když chcete tuhle práci dělat na sto procent, a věnujete tomu veškerý svůj čas, tak aspoň já pak potřebuju někam odjet a nedělat zase vůbec nic.

YMCA je organizace pro děti a mládež, která nabízí kroužky, pořádá tábory – jak vy jste trávil léto nebo volný čas jako dítě? Jezdil jste na tábory?
Já jsem jezdil na spoustu táborů, dokonce to bylo tak, že jsem v létě neměl ani týden volno. Jezdil jsem hlavně na skautské tábory a na tábor se salesiány. A pak samozřejmě nějaké rodinné dovolené, ale většinou to na sebe navazovalo od soboty do soboty, takže jsem prázdniny vlastně vůbec netrávil doma. Pořád bylo něco.

Máte pocit, že vám to něco dalo?
Já jsem to měl hrozně rád. Samozřejmě, že když jsem byl hodně malý, tak se mi stýskalo po rodičích a vždycky, když se tam odjíždělo, tak jsem tam nechtěl jet. Ale když jsem byl starší, tak jsme tam jezdili společně s kamarády, se kterými jsem byl i přes rok a to byl konečně ten čas pro nás, abychom si to mohli užít bez rodičů a dělat blbosti, kraviny.

Co myslíte, že to může dát třeba mladým lidem nebo dětem, zkušenost letního tábora?
Hodně záleží na tom, kdo ty tábory vede. Pokud to je někdo zodpovědný, snaží se to udělat tak, aby se děti na táboře rozvíjely jakýmkoliv směrem, třeba přes sport nebo se tam děti můžou něco učit… Já třeba doteď umím z jednoho tábora Otčenáš v latině. To je sice zrovna dovednost, která moc k ničemu není, ale občas se to hodí :-)

Co nebo kdo pro vás byl důležitý v období dospívání? Jaké impulsy nebo lidi, které jste potkal, vás formovali po hodnotové stránce?
Myslím, že ten kolektiv, ve kterém jsem se právě nacházel. Konzervatoř mě formovala asi v nějakém udržení si fantazie, a později na DAMU jsme se formovali tak nějak navzájem. Se spolužáky jsme ve škole mluvili úplně o všem - a možná i někteří profesoři.

Takže to hodně souviselo s tou školou a s Vaším budoucím povoláním…
Přesně. To je jedno velké téma, které se táhne doteď.

Jaké hodnoty jsou pro Vás důležité teď? Máte pocit, že se to stále vyvíjí, nebo že jste ve svých téměř 30 letech už „hotový“, ukotvený?
Myslím, že ty hodnoty mám asi pořád stejné, měl jsem štěstí na skvělé rodiče, kteří mi vštěpovali podle mě ty správné hodnoty a já jsem si je maximálně tak trošku poupravil, poohýbal. Aby to nějak nekolidovalo s mým oborem. Protože v tomhle oboru se dá jednoduše zvlčit – a to doufám, že se nestalo.

Říkáte o sobě, že jste věřící člověk, že pocházíte z věřící rodiny. Jak se vám tohle podařilo uchovat si nějak i skrz pubertu, ranou dospělost? Máte třeba nějakou radu mladým lidem, jak se s tím vyrovnat v prostředí jinak naladěných spolužáků nebo vrstevníků?
Univerzální rada kromě „nic si z toho nedělat“ asi neexistuje. Já jsem si to přizpůsobil v tom, že na sebe nejsem zbytečně přísný.

Samozřejmě že jsem žil v tom, že jsem chodil každou neděli do kostela a tam jsem poslouchal. Ale vlastně mě to tak trošku v něčem i odradilo, protože si myslím, že to není pro každého. Každý jsme jiný, někomu to vyhovuje, a mně třeba ne. Takže věřím pořád, ale svým vlastním způsobem.

Hrajete hodně ve sportovních filmech a hodně sportujete i v běžném životě: je sport něco, co vám pomáhá třeba v herectví? Jsou si ty dva světy v něčem podobné?
Když to srovnám s divadlem, tak určitě ano, protože tam jde i o nějaký fyzický výkon. Herectví v divadle je v podstatě manuální práce. Člověk nějak pracuje se svým tělem, plus je tam samozřejmě ještě ta psychická stránka. Takže nějaká fyzická kondice a předpoklady jsou určitě hodně důležité. A je to takové plus, když to člověk umí.

Máte radši výkonnostní sport, překonávání se, posouvání rekordů, anebo jen tak pohyb pro radost?
Já i ten výkonnostní sport beru, že to je pro radost! Nechodím si třeba zahrát jen tak s někým fotbal, protože na to nemám moc čas. Ale hodně běhám, a to je pro mě nejlepší. Tam jsem sám a je to často flexibilní, můžu si prostě jít zaběhat, když chci. Ale jsem taky drilař, potřebuju sám sebe překonávat.

Vaši rodiče taky sportují. vedli vás ke sportu cíleně, nutili vás, byli vzorem, nebo jste si cestu k němu našel sám?
Můj táta, když mi bylo pět, založil florbalový klub v Ostravě. Nenutili mě, já jsem tam prostě chtěl chodit. A pak jsme přešli na hory, když mi bylo nějakých patnáct let.

„Přešli na hory“, to bychom měli trochu vysvětlit. Vy běháte Beskydskou sedmičku, 101 km dlouhý závod v běhu přes sedm vrcholů Beskyd. Naše YMCA Sever organizuje obdobný závod v Lužických horách… Extrémní běh, to chce asi dost silnou vůli. Přijde mi, že to je vlastnost, která už dnes není úplně obvyklá. Kde se bere u vás? Kde ji čerpáte?
Nevím, asi v nějaké touze dokázat to sobě, potažmo i okolí, že to jde, že na to mám. I ten čas se dá pořád vylepšovat. Beskydskou sedmičku jsem letos chtěl běžet, ale bohužel nemůžu, protože budu hrát na Hradě. Koukal jsem i nějaké další závody, ale vlastně se mi moc nechce, vím, že prázdniny budou pracovní.

Hrál jste i ve filmu Zlatý podraz, který se přímo týká sportovní historie Ymky. Ukazuje pohnuté osudy basketbalové reprezentace v Československu na začátku komunismu, úzce spojené právě s YMCA . Jak jste se k tomuhle tématu vůbec dostal, tehdy jste byl asi ještě na škole, ne?
Byl jsem ve čtvrtém ročníku. Dostal jsem se k tomu přes asi tři kola castingu. Prostě jsem byl ve správný čas na správném místě.

Bral jste Zlatý podraz čistě jako sportovní film, nebo příběh o týmovosti, charakteru, hodnotách? Jak to na vás působilo?
Já jsem měl z florbalového prostředí pocit, že v kolektivních sportech je trochu toxické prostředí, třeba kvůli šikaně. My jsme to tak měli, že ti lidi moc nedrželi pospolu. Ale na tom basketu, když jsme chodili trénovat i s klasickými hráči, jsem najednou viděl, že to jde i jinak. Že vlastně ta týmovost je daleko silnější než ve florbale. A v seriálu Smysl pro tumor jsem navíc ještě hrál ragby, a tam je to ještě víc. Opravdu kolektiv, skupina lidí, která se navzájem podrží a podporuje.

Vím, že už je to nějaký čas, ale vzpomenete si ještě na natáčení Zlatého podrazu? Natáčeli jste taky na Soběšíně, což je tábor, který YMCA má už 100 let.
Vím, že jsme v Soběšíně byli asi dva nebo tři dny, že to bylo docela krátké. My jsme tam byli skvělá parta, hrozně mě to bavilo. Všechny ty výjezdy, spaní na hotelu, na Soběšíně v chatkách, trošku večírky... I to k tomu patří.

Jednou z linek Zlatého podrazu je i politika – „podrazem“ v názvu filmu je neuznaný koš proti proti sovětské reprezentaci. Teď jsme krátce po volbách do Evropského parlamentu. Je pro Vás důležitý aktivní přístup ke společenskému dění, k občanství?
Aktivní přístup k občanství je už jenom to, že jde člověk k volbám. Letos ta účast sice byla nejvyšší od vstupu Evropské unie, ale samozřejmě pořád tragická… Myslím, že tohle vlastně stačí, načíst si ty věci, nějak nasát všechny ty programy těch stran a pak se nějak podle svých představ a hodnot správně rozhodnout. To si myslím, že úplně stačí.

Ve filmech a seriálech Vás často potkávají i vážnější témata. Vybíráte si to tak záměrně nebo to je náhoda, čistě herecký úkol? Jak si vlastně role vybíráte?
Ty věci si vybírají mě, nejsem rozhodně v té pozici, že bych si mohl vybírat já. Takže co mě zajímá, tak na to samozřejmě jako na casting jdu. Ale samozřejmě člověk chce být ve věcech, které mají nějaký přesah a mají nějaké hlubší sdělení. A tím, že v té věci budu, tak můžu někomu změnit pohled na svět nebo třeba někoho zasáhnout. Což je vlastně tak trochu i náš úkol.

Je herectví něco, co můžete využít i pro svůj osobní růst, něco si vzít z těch příběhů, které hrajete? Nebo je to prostě řemeslo, které nepouštíte vůbec do osobního života, protože byste se z toho „zbláznil“?
Vždycky vás to nějak ovlivní. Pro mě je hlavně zajímavé, že to je jakoby nekonečná práce, protože s každou další věcí, kterou buďto hraju v divadle nebo točím, začínám od znova a jsou tam jiná témata, je potřeba to zahrát jinak, aby to sedlo do toho sdělení. A člověk s tím samozřejmě roste, protože se setkává s tématy a věcmi, se kterými by se normálně nesetkal, takže to samozřejmě za tu postavu nějak řeší. A samozřejmě ta postava vychází ze mě, takže jsem to z velké části i já.

Logem Ymky je trojúhelník, který vyjadřuje, že člověk má být v rovnováze a rozvíjet tělo, ducha a duši. Je to něco, o co se i vy sám vědomě snažíte - o duševní a tělesnou rovnováhu?
Těžká otázka, nemyslím že to dělám nějak vědomě. Ale zejména v mém oboru je lepší spíš věci nechat plynout, samozřejmě se snažit, ale nesnažit se moc třeba získat nějakou roli, protože člověka to může dovést nějaké křeče. Prostě se zbytečně nestresovat, najet na takovou flow a nechat se tím vlastně vláčet. Mám pocit, že většinou právě tohle mi přinese největší ovoce, když to neřeším přespříliš.

A jak se to dělá, „neřešit to“, když vám na něčem fakt záleží?
To je právě ta otázka. Asi je cesta, že by měl být člověk upřímný nejenom k sobě, ale i k ostatním lidem kolem sebe. Ta rovnováha přijde sama.

Už jsme se toho dotkli na začátku, hodnot a postojů. Co jsou pro vás osobně ty věci, na kterých vám v životě záleží? Podle čeho se v životě rozhodujete?
Chovat se tak, jak chci, aby se ostatní chovali ke mně. To už někdo řekl :-) Ale ono na tom fakt něco je. A od toho se pak odvíjí asi všechny ty další hodnoty. I to, co jsem říkal předtím, snažit se o nějakou upřímnost, pravdu.

Na závěr malé odlehčení: měl byste pro ymkaře nějaké doporučení na léto, ať už je to třeba divadlo nebo zajímavou knihu?
Bílá voda od Kateřiny Tučkové, to jsem četl naposledy, to bych doporučil. Zároveň to teď nazkoušeli v Národním divadle jako inscenaci, tu jsem ještě neviděl.

A pak samozřejmě Letní shakespearovské slavnosti v létě. V červnu tam má premiéru Marná lásky snaha a já tam hraju navarského krále Ferdinanda. Bude to dost zajímavé, je to komedie, ale je to jediná komedie od Shakespeara, která končí tragicky, takže je to takový zvláštní mix.

Baví vás to?
Docela jo, i když už jsem poslední dobou trošku přeshakespearovaný, protože to je třetí Shakespeare v řadě, kterého zkouším. Už se těším, že od 2. září budu zkoušet ve Stavovském divadle paní Bovaryovou.

Učí se vám verše dobře?
No zrovna Marná lásky snaha, to je tak strašně květnaté, že mám pocit, že to pan Hilský dělá schválně :-) Ale samozřejmě pak, když se to člověk naučí, tak si myslím, že už to nikdy nezapomene.

Rozhovor připravila Julie Bergerová, sekretář pro PR a komunikaci YMCA v ČR, foto: BUC-FILM, foto Patrik Nguyen

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]