04/2017

Příběh Zdenky Pakové

Vydáno dne 11. 12. 2017 (1215 přečtení)
„Kdož by pak hleděl duši svoji zachovati, ten ji ztratí, kdož by pak ztratil duši pro mne, ten ji nalezne.“ Krédo vybrané z Písma Zdenkou Pakovou, kterým se řídila.


Zdenka Paková se narodila 8. listopadu 1906 v Praze jako nejmladší ze 4 dětí redaktorovi časopisu „Nový Havlíček“ Jiřímu Pakovi a Arnoštce Pakové rozené Mayerhofferové. Absolvovala průmyslovou školu šití prádla na dívčí odborné škole rodinné s vynikajícím prospěchem. Z počátku pracovala jako sekretářka Stavebního družstva Obrodného hnutí studenstva a po otevření koleje Budeč zde pracovala jako účetní. Bydlela v Praze Vršovicích v Mexické ulici číslo 4. Byla českobratrského vyznání, upřímného, pravdomluvného a věrného charakteru a vždy z ní zářilo cosi radostného. I v nejtěžších chvílích dovedla potěšit a vzkřísit naději. Jaroslav Šimsa, spolupracovník z odboje, o ní říkal, že vždy věděla, co bylo potřeba a když bylo možné, tak pomohla. Byla nesobecká a vynalézavá.

Po okupaci se zapojila do odboje. V rezistenci spolupracovala s členy akademické YMCA Jaroslavem Valentou, Jaroslavem Šimsou a Rudolfem Marešem. Jaroslavu Valentovi pomáhala v odboji jako spojka. Pro něho a další vlastence v ilegalitě obstarávala šatstvo, potraviny a falešné osobní doklady. Pro Vladimíra Krajinu a vysílačku organizace „Ústřední vedení odboje domácího“ zasílala prostřednictvím Františka Drašnera zpravodajské informace. Její byt sloužil jako úkryt Rudolfu Marešovi, Františku Peltánovi a Jaroslavu Valentovi během jejich života v ilegalitě. Ve svém bytě také poskytla ubytování anglickému důstojníkovi, který uprchl ze zajateckého tábora, mjr. Ronaldu Littledalemu.

Major Ronald Littledale se stal po vypuknutí války s Německem příslušníkem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais padl do zajetí. Odtud byl transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálního gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se podařilo dostat do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích je jejich průvodkyně zradila a vydala bulharským bezpečnostním orgánům. Ti je předali německým úřadům, které je eskortovaly zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli, uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali.

Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři „Sdružení evangelické mládeže“ Janu Miřejovskému. Jaroslav Valenta rozhodl, že ho bude jeho odbojová organizace ukrývat. Od počátku roku 1942 se tak ocitl Littledale v péči členky akademické YMCY Zdeňky Pakové, která pro něj zajišťovala ubytování, ač s tím z důvodu jejich zpravodajského poslání nesouhlasila.

Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schustlerovou, manžele Marii a Emila Brunclíkovy, Markétu a Vladimíra Bergauerovy a Gertrudu Šaškovou. Mjr. Littledale se u těchto lidí ukrýval až do 15. května 1942.

Pomocí přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho do Švýcarska. Na rakousko-švýcarských hranicích odmítl Littledale z důvodu špatných sněhových podmínek přejezd na lyžích přes hraniční hřeben a vrátil se zpět do Rakouska. V důsledku zvýšené ostrahy na německé straně protektorátní hranice po atentátu na Heydricha byl na železniční stanici ve Vimperku zatčen. Po jeho zatčení gestapo postupně rozkrylo všechny úkryty Littledaleho a zatklo všechny jeho podporovatele.

Zdenka nastoupila 14. června na dovolenou. 26. června byla zatčena. Až 1. září 1942 dostala od svého zaměstnavatele výpověď z důvodu, že se z nastoupené dovolené do zaměstnání již nevrátila. Po zatčení byla převezena do německé policejní věznice na Pankráci a odtud byla deportována kolem 15. 10. 1942 do Malé pevnosti Terezín. Z Malé pevnosti vedla její cesta do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. 10. 1942 v 10:24 zavražděna.

Podobně tragické jsou i osudy jejích spolupracovníků. Jaroslav Valenta byl zatčen při policejní razii v noci po vykonání atentátu na Heydricha v bytě manželky Jaroslava Šimsy a popraven 24. 10. 1942 v KT Mauthausen. Jaroslav Šimsa byl zatčen již v zimě roku 1940. Prošel několika německými káznicemi. Jeho život vyhasl v koncentračním táboře Dachau v únoru 1945.

Rudolf Mareš byl zatčen poté, co padl do léčky pražského gestapa v červenci 1942, při které byl zraněn a zastřelen František Peltán. Mareš byl zavražděn na Pankráci v říjnu 1944.

Přechovávatelé majora Littedaleho manželé Brunclíkovi, Bergauerovi a Gertruda Šašková byli rovněž popraveni ve stejný den jako Zdenka v KT Mauthausen. Mjr. Littedalovi se podařilo ze zajetí znovu uprchnout. Dostal se přes Švýcarsko do Francie a opět vstoupil do britské armády. Padl 1. září 1944 jako velitel pluku.

Vlastislav Janík

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]