Ve dnech 10. a 12. června proběhla již tradiční akce YMCA Brno v prostorách táborové základny YMCA ve Veverské Bítýšce.


Páteční večer se nesl v poklidném duchu, chystalo se dřevo na oheň, síť na volejbal, probíhalo ubytování prvních příchozích. U ohně zazněly známé i méně známé písně bardů Hágena a Hirama a v rozumnou hodinu se zavelel odchod do pelechu (i když se pár jedinců nechalo slyšet, že slušný člověk chodí domů za světla). Sobotní program byl po všech stránkách nabitý. Ráno bylo zahájeno snídaní, v průběhu níž počali přijíždět další účastníci. Část děvčat se dopoledne odebrala na výlet po okolních luzích a hájích a dvě skromné výpravy navštívily dva různé svatební obřady (ještě jednou gratulujeme novomanželům).

Den byl jako vymalovaný, obloha téměř bez mráčku (slovy klasika by se dalo říci, že bylo smažmo, jen ti batoumající se svíhlí tlové se nedostavili) a to jako vždy lákalo k lehké sportovní aktivitě. Byly započaty první pokusy o českou plácanou (honosně zvanou volejbal), probíhala též výuka v bezpečné lukostřelbě a došlo taktéž na záhumenkovou ligu fotbalu juniorů.

Naši táborníci věnovali většinu dne přípravám na letní YMCA tábor, probírala se teorie, nápady a plány a dle jistých zdrojů došlo i na improvizaci (například jak se orientovat bez buzoly, když vám ji někdo slíbí a pak dojede pozdě).

Odpoledne přineslo něco kultury lahodící především uchu. Dostavil se Komorní orchestr mladých z Chotěboře a pro naše potěšení vyloudil ze svých nástrojů mnohý libý tón. Tato skupina mladých talentů již dnes hraje výtečně a nebojím se říci, že mnohé mají ještě před sebou.

Zatímco probíhaly výše zmíněné aktivity, otáčel se nad plápolajícím ohněm dobře rostlý pašík. Aby mu nebylo zas takové teplo, byl tu a tam potírán marinádou se zajisté vysokým UV faktorem. U celého procesu pečení bylo samozřejmě nutno dohlížet na pravidelné podlévání.

Den se pomalu nachýlil ke konci, slunce posledními paprsky polaskalo tváře přítomných a osazenstvo se, věrno prastarému jeskynnímu instinktu z doby kamenné, začalo srocovat kolem hřejivého bezpečí ohně (i když i zde se našly výjimky, tou hlavní byli hráči volejbalu, které ani nedostatek světla nemohl odradit a došlo tak na nečekaně dlouhý noční turnaj - do příštího roku by to chtělo fluorescentní míč či několik přístrojů nočního vidění alespoň druhé generace).

Mastné pusy byly výmluvným svědectvím pašíkova postupného konce (nevím, kolik andělů se vejde na špičku jehly, leč ukázalo se, že jedno sele na grilovací jehle jen těsně uspokojí chuťové buňky strávníků). Opět došlo na kytary a písně v podání výše zmíněných bardů, doplněné o syté tóny Laďovy basy. Byla krásná, již prakticky letní, noc a mnohý šel spát až nedlouho před kuropěním.

V neděli již následovala jen rychlá snídaně, úklid a pozvolný odjezd domů.

Zdeněk „Jörg“ Veselý, foto: Lukáš Meduna