[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Den díkuvzdání ve Starém Plzenci
Vydáno dne 30. 11. 2022 (259 přečtení)
V polovině listopadu jsme pozvali české
i ukrajinské rodiny na oslavu Dne díkůvzdání.
Jelikož máme v našem církevním shromáždění
mnoho Američanů, připomínáme si tuto událost
každý rok. Letošní rok byl však ojedinělý právě
tím, že naprostá většina účastníků pocházela
z Ukrajiny, což ovlivňovalo celkovou atmosféru
společného setkání. Začali jsme společnou
modlitbou, na kterou navázal kazatel Larry
vysvětlením smyslu Díkůvzdání.
Před 400 lety žila v Británii skupina lidí, kteří chtěli uctívat Boha svým vlastním způsobem, což jim však nebylo dovoleno. Proto se rozhodli vše opustit a vydat se na lodi Mayflower do Nového světa za nejistou budoucností, kde doufali najít svobodu. Již během cesty jich mnoho onemocnělo a umřelo. Otcové Poutníci se vylodili v místech dnešního státu Massachusetts uprostřed zimy. Nedostatek potravy a nedostatečné příbytky si vyžádaly životy téměř poloviny osadníků. Na jaře Poutníky navštívili Indiáni a naučili je, jak v nové zemi žít. Poutníci vypěstovali své první obilí a shromáždili mnoho zásob na zimu. Jako poděkování Bohu uspořádali oslavu, na kterou pozvali i Indiány.
Celý příběh následně sehrály naše děti i jako divadlo, aby byl jasnější i těm, kteří povídání vzhledem k jazykové bariéře neporozuměli.
Poté už přišel čas na společnou večeři. Byla opravdu bohatá. Larry s Melissou upekli sedmnáctikilového krocana s pravou americkou nádivkou, ostatní se postarali o přílohy a různé dobroty. Na výběr bylo z velikého množství ukrajinských specialit i klasických českých receptů, na své si tedy přišel každý.
Některé z dětí a rodičů. Jsme zvyklí, že v našem obýváku bývá hodně lidí. Tentokrát jsme ale dosáhli absolutního rekordu, vešlo se nás skoro padesát!
Po jídle jsme zazpívali společnou děkovnou píseň „Vzdej Dík – Give Thanks“, po ní nám šikovná devítiletá ukrajinská holčička Hannička česky přečetla úryvek z Bible. Četli jsme příběh o deseti malomocných, které Ježíš uzdravil, jen jeden z nich se však vrátil, aby mu poděkoval. Následovalo kázání o vděčnosti, o tom, že i ve chvílích zoufalství je možné najít něco, za co můžeme pánu Bohu poděkovat. Melissa rozdala každému pět zrnek kukuřice, které představovaly nedostatek, jakým první Poutníci v Americe trpěli. Všichni se potom zamysleli na tím, za co je možné děkovat i ve chvílích války, nejistoty a strachu. Někdo si své úvahy nechal pro sebe, jiní se o ně podělili s ostatními.
Já jsem poděkovala za Isaaca, misionáře z Ameriky, který v létě přiletěl k nám a rozhodl se s námi zůstat už napořád. Je to mladý člověk velikého srdce, který si velmi brzo získal důvěru ukrajinských dětí i jejich rodičů a podniká s nimi mnoho věcí. Hannička zas poděkovala za krásný hlas, který jí pán Bůh dal, a za klavírního doprovodu její maminky zazpívala ukrajinskou píseň o Pánu Ježíši.
Poté, co píseň dozněla, jsme pozvali Maxima, Oleha, jejich malé sourozence i maminky, aby předstoupili. Tyto dvě vzájemně příbuzné rodiny měly za pár dní odjet na Ukrajinu na rodinnou svatbu a při té příležitosti i požádat o prodloužení dokumentů. Jelikož to bylo v době, kdy na území Ukrajiny dopadalo i sto raket denně, požádali nás o modlitby za bezpečný návrat k nám. Tyto modlitby nás ještě více sblížili a už se těšíme na druhé podobné setkání, které proběhne před Vánoci.
Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu
Před 400 lety žila v Británii skupina lidí, kteří chtěli uctívat Boha svým vlastním způsobem, což jim však nebylo dovoleno. Proto se rozhodli vše opustit a vydat se na lodi Mayflower do Nového světa za nejistou budoucností, kde doufali najít svobodu. Již během cesty jich mnoho onemocnělo a umřelo. Otcové Poutníci se vylodili v místech dnešního státu Massachusetts uprostřed zimy. Nedostatek potravy a nedostatečné příbytky si vyžádaly životy téměř poloviny osadníků. Na jaře Poutníky navštívili Indiáni a naučili je, jak v nové zemi žít. Poutníci vypěstovali své první obilí a shromáždili mnoho zásob na zimu. Jako poděkování Bohu uspořádali oslavu, na kterou pozvali i Indiány.
Celý příběh následně sehrály naše děti i jako divadlo, aby byl jasnější i těm, kteří povídání vzhledem k jazykové bariéře neporozuměli.
Poté už přišel čas na společnou večeři. Byla opravdu bohatá. Larry s Melissou upekli sedmnáctikilového krocana s pravou americkou nádivkou, ostatní se postarali o přílohy a různé dobroty. Na výběr bylo z velikého množství ukrajinských specialit i klasických českých receptů, na své si tedy přišel každý.
Některé z dětí a rodičů. Jsme zvyklí, že v našem obýváku bývá hodně lidí. Tentokrát jsme ale dosáhli absolutního rekordu, vešlo se nás skoro padesát!
Po jídle jsme zazpívali společnou děkovnou píseň „Vzdej Dík – Give Thanks“, po ní nám šikovná devítiletá ukrajinská holčička Hannička česky přečetla úryvek z Bible. Četli jsme příběh o deseti malomocných, které Ježíš uzdravil, jen jeden z nich se však vrátil, aby mu poděkoval. Následovalo kázání o vděčnosti, o tom, že i ve chvílích zoufalství je možné najít něco, za co můžeme pánu Bohu poděkovat. Melissa rozdala každému pět zrnek kukuřice, které představovaly nedostatek, jakým první Poutníci v Americe trpěli. Všichni se potom zamysleli na tím, za co je možné děkovat i ve chvílích války, nejistoty a strachu. Někdo si své úvahy nechal pro sebe, jiní se o ně podělili s ostatními.
Já jsem poděkovala za Isaaca, misionáře z Ameriky, který v létě přiletěl k nám a rozhodl se s námi zůstat už napořád. Je to mladý člověk velikého srdce, který si velmi brzo získal důvěru ukrajinských dětí i jejich rodičů a podniká s nimi mnoho věcí. Hannička zas poděkovala za krásný hlas, který jí pán Bůh dal, a za klavírního doprovodu její maminky zazpívala ukrajinskou píseň o Pánu Ježíši.
Poté, co píseň dozněla, jsme pozvali Maxima, Oleha, jejich malé sourozence i maminky, aby předstoupili. Tyto dvě vzájemně příbuzné rodiny měly za pár dní odjet na Ukrajinu na rodinnou svatbu a při té příležitosti i požádat o prodloužení dokumentů. Jelikož to bylo v době, kdy na území Ukrajiny dopadalo i sto raket denně, požádali nás o modlitby za bezpečný návrat k nám. Tyto modlitby nás ještě více sblížili a už se těšíme na druhé podobné setkání, které proběhne před Vánoci.
Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 1935x)
Film Zlatý podraz vychází také jako komiks! (03. 12. 2018, 1504x)
Čím byl ‚osmičkový‘ rok pro SHŠ In Taberna (03. 12. 2018, 1497x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 1422x)
Brána k druhým – soutěž (20. 06. 2019, 1176x)
KSY 2018–2019 (20. 06. 2019, 1159x)
Gospelový workshop – dobíječka baterií (03. 12. 2018, 1150x)
100 slov – na čem opravdu záleží (29. 06. 2021, 1125x)
17. listopad a YMCA (03. 12. 2018, 1119x)
Jiří Černý se stal dalším abassadorem YMCA v ČR (03. 12. 2018, 1109x)
Archiválie YMCA (03. 12. 2018, 1083x)
Před tábořením (27. 05. 2022, 1080x)
Uvaděč (28. 02. 2020, 1058x)
Uvaděč (03. 12. 2018, 886x)
Kreslená YMCA 2 – současnost (28. 02. 2020, 869x)
Anketa
Na jak dlouho dopředu plánujete?
1 den
(45 hl.)
1 týden
(43 hl.)
1 měsíc
(38 hl.)
2 měsíce
(41 hl.)
3 měsíce
(39 hl.)
6 měsíců
(41 hl.)
1 rok
(37 hl.)
Vůbec
(39 hl.)
(45 hl.)
1 týden
(43 hl.)
1 měsíc
(38 hl.)
2 měsíce
(41 hl.)
3 měsíce
(39 hl.)
6 měsíců
(41 hl.)
1 rok
(37 hl.)
Vůbec
(39 hl.)
Celkem hlasovalo: 323
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama