04/2020

Letní pobyt pro děti a mládež

Vydáno dne 29. 12. 2020 (31 přečtení)

s těžkým postižením zraku 2020

V krásném údolí řeky Svratky se letos konal již 22. ročník letního pobytu pro děti a mládež s těžkým postižením zraku. Na táborové základně YMCA Brno ve Veverské Bítýšce jsme tábořili od 1. 8. do 8. 8. 2020.


Tábor má dlouholetou tradici a těší se oblibě nejen u rodičů a jejich dětí, které na tábor pravidelně jezdí, ale také v řadách nadšených dobrovolníků. Někteří jezdí na tábor již několik let a snaží se tradici tábora stále oživovat. Letos na táborovou základnu dorazilo 29 účastníků, 28 dobrovolníků na pozicích vedoucích, instruktorů a pomocného personálu a k tomu tři kuchaři a zdravotník.

Pro letošní rok si tým nadšených dobrovolníků připravil program s tématem Indiáni. Již před samotným příjezdem dětí se tábořiště proměnilo v indiánskou vesnici a všichni vedoucí ve zkušené indiánské stařešiny. Děti se po příjezdu také staly indiány a už dobře věděly, že je v našem údolí Velkého Slunce čeká po celý týden spousta dobrodružství. Nejprve dostaly své indiánské jméno. Poté byly rozděleny do čtyř kmenů, které si musely vybojovat svůj název kmene. Nechyběl ani vlastní kmenový pokřik, který pak zazníval při každém společném nástupu. Kmeny se v průběhu tábora snažily společnými silami zachránit Slunce a získat Sluneční amulet z rukou nepřátelského kmene Navaho. V rámci těchto snah se děti dozvěděly něco o životě, vyzkoušely si řadu indiánských dovedností, při kterých rozvíjely hrubou i jemnou motoriku, prostorovou orientaci a sebeobslužné činnosti. Rozvíjely své komunikativní, sociální kompetence a kompetence k řešení problémů. Právě charakter celotáborových her děti často nutil k diskuzi a uvažování nad řešením daných problémů. Aby byly zase o kousek blíže záchraně slunečního amuletu, musel se celý kmen, nebo dokonce jednotlivé kmeny mezi sebou shodnout na jednom společném způsobu řešení a navzájem si vypomoci. V rámci těchto indiánských hrátek i v průběhu celého tábora děti navazovaly nová přátelství a utužovaly ta trvající.

Děti společně sdílely zážitky každého táborového dne i příběhy ze svého života například v rámci posezení a vyprávění u táboráku, nebo při večerním povídání na chatkách. Také při ranních nástupech, kde probíhalo ohlédnutí za uplynulým dnem a slavnostní udělování získaných bobříků za zvládnuté indiánské dovednosti. Následovalo seznámení se s programem na den nový. Děti měly v průběhu celého týdne možnost si vyměňovat navzájem své zkušenosti. Nejen tehdy, ale i při zdolávání herních úkolů rozvíjely svou empatii vůči ostatním. Učily se vzájemné toleranci a pomáhaly mladším nebo méně zkušeným kamarádům. Také se vzájemně motivovaly při zdolávání těžkých překážek a pomáhaly si při orientaci.

Nepříznivá situace v rámci omezení proti šíření onemocnění COVID 19 se bohužel negativně podepsala nejen na organizaci tábora, ale také na psychice nás všech. Nejistota a stres nám ubíraly sílu a motivaci. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli tábor budeme vůbec moci uspořádat, případně zda zvládneme dodržet neustále se měnící opatření. Situace negativně působila i na naše účastníky. Dětem velmi chyběl sociální kontakt, vzájemné sdílení a tradiční výlety do města a okolí tábořiště. Na dětech bylo v průběhu tábora patrné, že více vyhledávají vzájemný kontakt s kamarády a společné sdílení prožitků. Byla zřejmá upřímná radost z toho, že se tábor navzdory situaci nakonec konal a všichni mohli přijet. Tato radost je právě to, co nás odměňuje a motivuje k chystání dalších ročníků tohoto tábora pro děti se zrakovým postižením.

K indiánům neodmyslitelně patří koně. I my jsme měli letos velké štěstí, že i přes nepřízeň počasí k nám zavítali koníci z jezdeckého klubu Troubsko. Klub se věnuje jednak dostihovému a parkurovému, ale i rekreačnímu ježdění. Nám táborovým indiánům umožnili si ke koníkům přivonět, pohladit jejich srst, posadit se do sedla a dokonce vyrazit na projížďku kolem tábořiště. Děti, které se zrovna neprojížděly, poslouchaly besedu, na které se dozvěděly něco víc o životě koní a o jejich péči. Mohli si také osahat opravdovou lebku a čelisti koně. V průběhu týdne počasí vyslyšelo naše prosby a umoudřilo se, abychom mohli vyrazit na tradiční pěší výlet, neboli puťák, při kterém děti trénují orientaci, pohybovou zdatnost a sebeobsluhu. Všichni s nadšením absolvovali puťák v okolních lesích, kde se pohybovaly dle sepsaných instrukcí. Učily se rozpoznávat různé druhy povrchů a prostředí, které jim pomohly se zorientovat a sledovat cestu jak v psaném popisu, tak v reálném terénu. Ani o další tradici děti nepřišly. A tou je takzvaná ptačka, což je celodenní výlet v městském prostředí, kde děti mají za úkol samy dojít například do nějakého obchůdku a něco koupit, nebo zajít na Informace a zeptat se na místní památky, zjistit různé kuriozity od kolemjdoucích a podobně. Výlet s úkoly má u dětí rozvíjet schopnost orientace ve městě, v MHD, umění komunikovat s lidmi na ulici, umět se zeptat na cestu, překonávat bariéry a nástrahy ulice, pracovat se získanými informacemi, zdokonalovat se ve finanční gramotnosti, pečovat o vlastní bezpečí a další. Kvůli coronavirové situaci a snaze udržet děti co nejvíce v bezpečí se letos ptačka nekonala tradičně v centru Brna, ale přímo na tábořišti.

Pro účastníky jsme vytvořili zvukové kulisy s fiktivním prostředím obchodů, restaurace, veřejných toalet, pošty, nádraží, kanceláře, supermarketu, letištěm atd. Nejen pro děti to byla vítaná změna. Děti nepřišly ani o závěrečný tradiční oběd v reálné restauraci. Podle popisu musely dojít do nedaleké obce Veverská Bítýška, kde si v restauraci vybraly, objednaly a samy zaplatily oběd. Tato aktivita zvyšuje finanční gramotnost a přináší sociální zkušenosti. O zážitcích a nových zkušenostech z celého dne jsme si popovídali u večerního táboráku, kterému předcházelo vyvrcholení celotáborového indiánského dobrodružství. Naše kmeny zvítězily v boji s Navaho a získaly Sluneční amulet, který navrátil Slunci jeho moc. Děti zjistily, že jedině všichni dohromady můžeme dokázat velké věci. Čekala nás poslední noc a zpěv každodenní večerky v kruhu, kdy jsme se všichni drželi za ruce. Jakmile jsme dozpívali, rozhostilo se nádherné ticho plné zvuků noční přírody. Naposledy jsme si poslali po kruhu stisk důvěry. Ráno nás probudilo hřejivé sluníčko a nastalo loučení.

Na nástupu jsme si naposledy zazpívali táborovou hymnu. Jednotlivé kmeny byly odměněny za vytrvalý boj s kmenem Navaho. Každý indián pak dostal od velkého náčelníka svůj medicínový váček a táborové tričko. Celý tábor se uskutečnil díky práci všech našich milých a nadšených dobrovolníků, bez kterých by tábor nemohl fungovat. Dětem by nemohla být poskytnuta potřebná péče, bezpečí a asistence. Naši dobrovolníci často obětovali své dovolené a osobní volna na úkor rodin a svých aktivit. Aby mohli rozzářit úsměvy na tvářích našich táborových dětí. Přestože jejich úsilí, energie a nadšení je pro nás vším a je k nezaplacení, pouze s nimi bychom tábor uspořádat nemohli. Velké díky a zásluhy na přípravě, celém průběhu i programové bohatosti tábora mají naši vážení a milí sponzoři. Za finanční i materiální dary mnohokrát děkujeme!

Letos tábor podpořili: Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška částkou 50 000 Kč, Magistrát města Brna částkou 24 000 Kč, Nadace Leontinka částkou 20 000 Kč, YMCA Brno pronájmem tábořiště, rodina Miarkových částkou 10 000 Kč, Tomáš Záhora částkou 10 000 Kč, Martin Hrtús věnoval Pichtův psací stroj v hodnotě 12 000 Kč, Martin Holeňa sponzorsky zajistil provoz vícemístného vozu, převoz vybavení a zásobování, dále pak společnost Husky přispěla oblečením, Navys potiskla trička a KTIV PdF MU nám zajistila 3D tisk pomůcek a rekvizit pro program.

Anna Hořejší, YMCA Brno, foto: Kika Procházková

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]