04/2018

Ideály tělovýchovy

Vydáno dne 03. 12. 2018 (49 přečtení)
Není dokonalého tělovýchovného systému, který by neměl ideálů, ku kterým směřuje. Ideální tělovýchova má zahrnovati všechny strany lidské bytosti. Tělovýchovný systém, jenž učinil si ať už výhradně nebo v prvé řadě cílem vybudování nebo posílení těla a nepečuje o potřeby rozumu a duše, nevyplní nikdy svého poslání.


Tělovýchova směřuje cestami cviků, her a výchovy k dostižení nejvyššího stupně tělesné, rozumové a a mravní výkonnosti jednotlivcovy, t. j. v podstatě k vytvoření nejlepšího typu občanského.

Slovo „tělovýchova“ označuje přirozeně studium potřeb lidského těla, ale při studiu tomto musíme vždy pamatovati na vztah tělesných, rozumových a mravních stránek jednotlivcových. Každá z těchto stran je v úzkém kontaktu k oběma ostatním a opomenutí druhých dvou stran nese s sebou vznik jednostranné osobnosti.

Všimněte si těchto charakteristik a jejich vzájemného poměru:
Prvním požadavkem dobře zaokrouhlené tělovýchovy je dobrá znalost funkcí a potřeb tělesných. Už v nejrannějších dnech dětství lze dítko vyučovati tělovýchově:
Dávati mu prostá pravidla čistoty a dobrých návyků. Při dalším vzrůstu děcka pokračuje i tělovýchova: Učte děcko všímati si toho, co tělo vyžaduje v různých obdobích tělesného vývoje, aby tak poznalo příčiny a důvody pravé pečlivosti a uvědomilo si následky nevšímavosti.

Posvátnou povinností každého otce a učitele je vlévati do mladých a vnímavých myslí dítek poučení o správné životosprávě a poukazovati na to, jaká odměna čeká ty, kteří budou dbáti tohoto poučení a jaký trest stihne ony, kteří nedbají nejvyššího daru Božího: těla.

Dalším ideálem, ke kterému míří pravý program tělovýchovný, je poučení o nutnosti a ceně hry v životě chlapců a dívek, mladých mužů a mladých žen.

Děti, které vyrostou v pravém ovzduší, kde může se vyvinouti jejich pud hrací, jsou mnohem méně náchylny k zločinnosti. Proto velikým a nejdůležitějším ideálem tělovýchovy je instruovati rodiče a učitele, aby ocenili dle skutečnosti vlastní cenu hry v životě dítek a postarali se přitom, aby dítě mohlo si hráti v prospěšném okolí, pod pravým vedením a řádným dohledem.

V prvních létech dětství je zapotřebí jen velmi malé kontroly. Nejvyšší otázkou je místo ku hře. Pozděj, když už děti vyrůstají, je jisté kontroly jasna, poněvadž v tomto období – řekněme od 7–14 let – vyvíjí se charakter právě tehda, kdy dítko si hraje s druhými dětmi.

My však nechceme program her omeziti pouze na dítky a mládež. Je-li to vůbec možné, má býti hra pro všechny. Jaký může být vyšší ideál tělovýchovy nad onen stav, kdy každý dospívající hoch a každá dívka schopná zúčastnit se nějakého tělesného cviku bude znáti řadu her a pochopí, jaký význam mají hry a sport pro zdraví lidské?

Třetí ideál tělovýchovného programu je výchova charakteru sportem. První styk dítěte se světem, s bližním nastává ve hře.

Sobecké dítě musí se naučiti ustoupiti druhým, chce-li nalézti kamarády pro hru. Dítě se naučí velice brzy, že nebude míti nikoho, s kým by si hrálo, nechce-li hráti poctivě, hněvá-li se po prohře, nebo vzdává-li se uprostřed hry. Každé dítě miluje společnost a naučí se proto chovati se k druhým slušně, chce-li, aby druzí s ním rádi hráli.

Při dalším vývoji hry a zábavy ve sportovní zápasy dětí starších, vlastnosti čestné hry stávají se součástí dětského života. Sociální život jednotlivců je těsně spojen – hrou.

Dítě, které se naučilo řádnosti a čestnosti na poli hry, přejímá tyto vlastnosti do celé své přirozenosti a přenáší je do světa, který leží mimo hřiště.

Ale člověk se učí ještě mnohému jinému v tělovýchově. Mnoha věcem, jež se dotýkají více jeho samotného, nežli jeho vztahů k druhým. Míním nauku sebekontroly, trpělivosti, soustředěnosti, přesnosti, rozmyslnosti, dobrého úsudku, loyálnosti, obětavosti, ochoty a rozvahy. Není ženy ani muže, kteří by se delší dobu zúčastnili nějaké tělovýchovné činnosti a při tom nezískali aspoň jedné z těchto vlastností.

Proto je naším ideálem, aby náš program her a sportu tříbil charaktery všech, kteří se ho zúčastní, a aby nauka získaná na hřišti, přenesla se do veškerého života, a aby svět byl oblažen vždy větším počtem sportovců, mužů a žen, kteří poznali a uplatňují zásadu čestné hry, a vše to, co Angličan zove fair play.

Dalším ideálem tělovýchovy je poučení o tom, v jakém vztahu jsou tělo a duše. Cílem tělesné výchovy je posílení tělesné mohutnosti a zdraví. Zdůrazňujeme vliv tělovýchovy a vývoj charakteru. Ale je tu stále ještě jeden bod, jehož jsme se nedotkli a tímto bodem je konstatování faktu, že tělo je chrámem duše.

Tělesný stav člověkův může dosíci největší dokonalosti, rozum může býti znamenitě bystrý, charakter muže nebo ženy může býti velmi dobrý, pokud se týká jejich poměru k druhým lidem, není-li však při tom všem povědomí Boha, charakter lidský zůstává kusý.

Jinými slovy: Budiž naším ideálem, aby všichni muži a ženy ctili své tělo a snažili se zdokonaliti svůj tělesný stav řádným životem a zdravým osvěžujícím sportem, hra budiž lidem učitelkou charakteru, a mějmež na paměti, že lidské tělo je chrámem lidské duše, že bez duchovního života je tělesná podstata člověka neúplná a nedokonalá.

Lewis W. Riess (ředitel tělovýchovy Ymky v Československu), Časopis Y.M.C.A. 1936, str. 14–15, doslovný přepis včetně gramatiky J. V. Hynek, foto: Archiv YMCA

[.. Celý článek | Autor: -jvh- .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]