Jak jsme se provařili až na váš stůl!

Právě se zamýšlím nad Proteinem. Je neděle večer a ještě dojídám zbytky po své víkendové návštěvě. Nebojte se, nedělám to často, ale když za mnou na roubenku v Krkonoších dorazí všichni mí přátelé, které jsem poznal v YMCA, je mi skvěle, i když si občas vystačíme se spaním na zemi. Máme spolu úžasné dva dny, při kterých vzpomínáme a blbneme jako tenkrát při aktivitách, radujeme se z našich dětí a sdílíme se. V neděli často nechybí ani malá bohoslužba, jak jsme na to byli v YMCA zvyklí.


Časopis Protein vznikl víceméně z potřeby dávat dohromady různé skupiny aktivity Ten Sing po republice, aby o sobě tensingáři vůbec něco věděli, dostali odvahu se seznamovat a taky tvořit něco nového. Iniciátorem byl tensingový sekretář Radim Žárský. Vyzval tenkrát mě, vedoucího tensingu v Praze, a další vedoucí, kteří se neustále motali někde po budově Paláce YMCA na Poříčí, jakoby tam chtěli trávit věčnost. To je výhoda takového prostoru, který YMCA tvoří.

Tak se i stalo, že Protein vyšel nejprve v několika úplně šílených verzích dělaných ve Wordu. Kdyby někdo trávil noci na YMCA jako někteří z nás jen a jen proto, aby naskenoval, uložil, nakopíroval, poté nastříhal a opět naskenoval, uložil a poté vytiskl každou stránku zkusmo a zjistil, že jeho práce byla úplně zbytečná, protože po zkopírování vznikne dílo Andyho Warholla… Mno… asi by pochopil, co znamená to kvílení po nocích, linoucí se z oken při měsíci. Ne to nebyl tenkrát Fantóm YMCA, jak se říkávalo, ani vlkodlak, ale to jsme byli mi, kteří jsme vykonávali tu naprosto neodbornou publikační činnost. Jen podotýkám s láskou… Jen bych všem poradil, aby to ve Wordu nezkoušeli, může vám to zkrátit život o pár let :-).

Už nevím, koho to napadlo, ale zdálo se, že Protein je graficky i obsahově zábavnější než leckterý zpravodaj místních Ymek. A tak se rozhodlo, že by se Protein mohl vetřít do nákladu celoymkařského měsíčníku Novinky od Ymky jako jeho odvrácená strana. Prostě jste četli Novinky od Ymky, načež se to přesně v polovině ukončilo a bylo třeba to otočit nohama vzhůru a začít odzadu (rozuměj odpředu), zkrátka měla YMCA dva časopisy v jednom. To vydrželo tuším pouze rok a to co museli plodit zaměstnanci ústředí a místních sdružení YMCA se nyní stávalo už jen přílohou Proteinu, který se stal firemním bulletinem.

Ohledně názvu Protein si vybavuji asi toto. Vzpomínám si, jak jsme nad tím v tom roce 1997 spekulovali na té první redakční radě v dnešní „Krbovce“ na Ústředí a přemýšleli nad názvem našeho budoucího časopisu. Návrhů bylo mnoho. Z mnohých návrhů, jako např. „Tensígr“, „Podpůrníček“, „3káček“… nakonec někdo vykřikl, že by to mělo zdůrazňovat tu výživu. Protože, uznejte sami, že z těchto názvů by se s naší pověstnou českou kreativitou staly: Ten sígr, Odporný Čech a Stříkáček...

A že jsme se zrovna věnovali při poradě také svačinkám, kdosi začal z čistého zoufalství hledat inspiraci na obalu nějaké pochutiny, načež vystřídal slova jako: sušina, hodnota, cukry, tuky až narazil na slovo neuvěřitelně významné a důležité – Protein… Radim Žárský na to ihned moudře reagoval, že by to mohlo zdůrazňovat právě tu výživu našich mladých členů tensingových skupin, potažmo celou Ymku. Nikdo se v době před večeří nezmohl na odpor a byl název na světě.

Co se grafické podoby týče, měli jsme neuvěřitelné štěstí v tom, že tenkrát do tensingu Praha docházel také jeden vzpurný chlapec z věhlasného rodu, jehož rodiče jej tam zaslali, spolu s jeho sourozenci z YMCA Živá rodina. Na zkouškách neustále cosi čmáral tenkou fixou. A tak jednou povídám: „Ukaž Dejve co to tam zase máš? Heleď, když už se ti nechce zpívat, tak nám teda vymysli logo v tomhle tom tvojem stylu a taky hlavičky rubrik a speciální čísla stránek, protože to ve Wordu vypadá vážně hnusně“. A tak se i stalo, že se chlapec nadchnul vidinou toho, že na jeho rukodělky bude zírat více jak 500 lidí najednou. Kdo by to byl řekl dneska do mladého a uznávaného designéra a výtvarníka Davida Böhma viďte? Jeho skromné dílko vystřelené při zkoušce tensingu na koleně dává punc našemu YMCA bulletinu dodnes. A tak tedy: díky Dejve!

Při vydávání YMCA časopisu vám brzy dojde jak na tom jako celorepublikové sdružení vlastně jsme. Když jsme usilovali o společnou práci na našem společném časopise, téměř nikdo se k nám nechtěl přidávat, aby dopisoval z Moravy a Slezska, ale ani z jiných místních sdružení, co jich bylo, a to jsem jako Slezan nesl těžce. Ta situace už tenkrát těsně po udělení právní subjektivity jednotlivým místním sdružením, odhalovala budoucí problémy. Zatímco v 90. letech jsme mohli právem ukazovat sebevědomí a sílu mezinárodního společenství ve znaku červeného trojúhelníku, dnes je YMCA jen málo známá. Věřím, že přichází chvíle, kdy budeme společně pracovat o moc raději než sami pro sebe.

Nezbývá než poděkovat těm, kdo se naším vlakem jménem Protein svezli a svým dílem a časem jej posunuli dál. Jsem dnes téměř u vytržení, když vidím, jak vypadá a co nabízí za články. Když si jen vzpomenu jaké úsilí, jaké výsledky jsme museli předložit před 20 lety, chce se mi smát. Protein je dnes krásný a bude krásný jen tehdy, pokud bude plný lidí, lidských životních příběhů, radostí, moudrosti a dokud bude zračit naše společenství mezi námi a Bohem... To je naším cílem!

Obdivuji tu míru profesionality, která je za sazbou a úpravou a hlavně gramatikou, jelikož si dobře uvědomuji, když jsme v 90. letech někteří začínali, patrně nebylo ještě v módě diagnostikovat všelijaké poruchy učení. Proto se chci tímto co nejhlouběji poklonit vaší trpělivosti a pokoře, že jste snesli tu míru amatérství a ignorantství, které se mísilo s naším nadšením a kreativitou či možná s drzostí, kterou se učíme v YMCA zvládat a mít rádi. Ještě jednou děkuji alespoň sám za sebe, a slibuji, že toto je zase na dlouhou dobu poslední článek, kterým vás zavaluji! YMCA mám moc rád a děkuji za tu příležitost najít svá obdarování, celoživotní přátele a úctu k demokratickým tradicím naší země i evropské kultury. Věřím, že chvíle pro to, abychom to předvedli spolu s jinými demokratickými organizacemi, budou brzy velmi potřeba.

Často o tom přemýšlím. YMCA potřebuje Boží požehnání, které se jakoby vytrácí, protože o něj vlastně už nestojíme. Mám za to, že profesionalita a pracovitost je vidět všude kolem nás a je to dobře. Ale to něco navíc, co YMCA měla a tu a tam má stále, je Bůh uprostřed nás, Jeho slovo, jeho blízkost a Jeho vedení a ochrana. Nebýt toho, YMCA už by byla podobná jen sdružení zahrádkářů. Chci věřit, že tomu tak není. Modlitba, společné čtení Písma, sdílení se o tom, čím procházíme, podpora a nepředstírané sesterství a bratrství, to je síla, kterou tento svět potřebuje, a je to to jediné, co mu ještě můžeme opravdu nabídnout, protože to ostatní už dělají jiní mnohem lépe.

Možná stačí vědět jak a proč a díky komu YMCA vznikla. Byli to křesťané všech denominací v Anglii, kteří chtěli změnit své bezprostřední okolí. YMCA je první neziskovka na světě, která naučila konat dobro ve jménu Božího království bez předsudků a podle Písma, celý svět. Pokud toto poselství George Williamse nevyhasne, nevyhasneme ani my a naše YMCA v ČR. Bůh má s YMCA své plány, věřím tomu, že stále platí nápis nad dveřmi do pracovny jejího zakladatele: Bůh především! Přeji si, abychom se probudili jako celek a toužili po tom, prospět naší zemi více než sami sobě, protože v jednotě je veliká síla. Nespokojme se jen s granty na příští rok, ale „Čekejte veliké věci!“ to řekl zakladatel YMCA na svém posledním veřejném projevu k ymkařům.

A teď jdu dojíst ten guláš, což jsou proteiny po kamarádech z YMCA, než napadne sníh!

Petr Chlopin Chlápek, spoluzakladatel a bývalý redaktor Proteinu, foto: archiv YMCA