04/2017

Můj příběh s YMCA – Lidmila Kadlečková

Vydáno dne 11. 12. 2017 (164 přečtení)
Letos na jaře byli oceněni další 3 ymkaři za zásluhy a celoživotní přínos pro YMCA. Přinášíme vzpomínání Lidmily Kadlečkové z YMCA Děčín na její příběh s YMCA.


Můj příběh YMCA začíná za poněkud zvláštních okolností. V den, kdy se zakládala YMCA v Děčíně a přijeli z ústředí Láďa Zvolánek a Pavel Horký, jsem já odjela na vícedenní služební cestu a neměla jsem o to vůbec zájem, protože jsem to považovala za záležitost našich dětí.

Při cestě jsme měli těžkou autohavárii, kdy nás s kolegou doslova vystříhali z auta, na kterém zůstala pouze neporušená zadní maska, a hned jej odvezli do Kovošrotu. Z nemocnice v České Lípě se snažili dovolat k nám domů, ale byla stále porucha na telefonu, což bylo „dobře“. YMCA DĚČÍN byla založena bez jakéhokoliv rušení.

Já jsem k práci v YMCA přišla, jak se říká: „jak slepý k houslím“. Syn Standa za mnou přišel a říkal: „Potřebuji, abys přečetla ty bláboly, které nám posílají z ústředí a řekla mi, vždy 5 nejdůležitějších vět. Máš nyní dost času. Byla jsem v pracovní neschopnosti, obě ruce v sádře, nemohla jsem nic dělat jen číst. Tak jsem si mohla přečíst a dovědět se mnoho zajímavých věcí o YMCA.

První zkušenost s YMCA měl Standa, na táboře, kde mu hrozila pokuta za nedodržení hygienických předpisů. Po návratu mi řekl, že tam byl takový binec, že by mi, jako hygieničce, hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Přinesl mi krabici od bot, kde byly naházeny všechny účtenky, přihlášky a peníze a řekl mi, prosím udělej z toho vyúčtování tábora a závěrečné hlášení o táboře. Divila jsem se, že žádné peníze ani účtu nechyběly. Chtěl, abych se zapojila do práce v YMCA a dělali jsme jim s manželem zázemí. Já jsem celý život pracovala s dětmi, ať to bylo v církvi nebo v různých organizacích tak jsem mu to slíbila a netušila, co mně čeká.

Byl to nádherný rok v pracovní neschopnosti plný nových zážitků a překvapení. Netušila jsem, že za rok a měsíc od naší havárie, Standa tragicky zahyne při horolezectví. Bylo to pro mne velice těžké, ale jednou jsem to Standovi slíbila, tak jsem musela pokračovat. Postupně jsme se s manželem zapojili do práce v YMCA v ČR. Nejprve jsem pracovala v Revizní komisi YMCA v ČR. V letech 2001–2008 jsem po tři volební období pracovala jako hospodářka v YMCA v ČR. S ostatními statutáry Štěpánem H., Tomášem M., Pavlem H. a Danou P. se mi spolupracovalo skvěle.

Bylo to období rozdělení YMCA na jednotlivé kolektivní členy s vlastním IČ, kdy bylo třeba vytvořit pravidla rozpočtu, hospodaření a vytvoření jednotlivých fondů. Velký problém byl, aby se YMCA znovu stala jediným vlastníkem Paláce YMCA a vyplatila ostatní společníky.

Byly tlaky, z některých KČ, ústředí značně omezit a zredukovat. Jsem moc ráda, že se to nestalo a ústředí zůstalo a nyní plní nezastupitelnou funkci. Například: Účetní směrnice, které skvěle a srozumitelně vypracovala Karin Soudková. Dále systém vzdělávání v YMCA, který vytvořila Andrea, je výborný. A nesmíme zapomenout na Vojtu, který je živou kronikou YMCA a jeho ostříží zrak kontroluje a opravuje všechny písemnosti od kolektivních členů.

Po těžké nemoci v roce 2008 jsem se věnovala jen práci v YMCA Děčín. Díky Světle a Pepovi Petrovickému se nám podařilo navázat spolupráci s ostatními církvemi, kde vznikly další skupiny. Postupně jak se lidé stěhovali z Děčína, protože tam přestala být práce, a byly zakládány skupiny v Brništi, Cvikově, Jablonci, Bělé pod Bezdězem a Plzni. Z YMCA Děčín vznikly další tři nové YMCA. Nejprve to byla YMCA Ústí v roce 1998. Letos YMCA Sever a YMCA Plzeň.

Co na závěr popřát:
1. Aby YMCA zůstala nadále křesťanská, protože v tom je výjimečná.
2. Propojovala vzájemně generace, protože se navzájem potřebujeme.
3. Její programy, aby přitahovaly lidi.
4. Zachovala si rozmanitost a dostupnost programů.

Lída Kadlečková, YMCA Děčín, foto: archiv autorky

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]