01/2012

Rozhovor s předsedou YMCA v ČR – Jaroslavem F. Pecharem

Vydáno dne 04. 04. 2012 (3117 přečtení)
Jarda Pechar byl před několika měsíci zvolen předsedou YMCA v České republice. Nechali jsme mu nějaký čas pro adaptaci na novou roli a nyní jsme se ho zeptali na pár otázek…


Dá se o tobě říci, že jsi už zasloužilý Ymkař, jak dlouho jsi členem YMCA a jak ses dosud v YMCA angažoval?
S Ymkou jsem se potkával díky Luboru Drápalovi v Braníku už někdy začátkem devadesátých let. Je pravda, že mě to moc nebralo. Chápal jsem to spíš tak, že starý pán si plní svůj dávný sen a obnovuje něco, co mu zatím vždycky někdo zakázal. Pak jsme se spolu dostali do Polska na jakousi evropskou konferenci YMCA a mně došlo, že tu jde o víc. Hodně jsem se v té době začal zajímat o křesťanskou orientaci YMCA a jako téma je to pro mne důležité dodnes. Živě si vzpomínám na sáhodlouhé a často dost ohnivé diskuse o Paláci YMCA, na okolnosti okolo transformace jednotlivých kolektivních členů YMCA, na vytváření systému VG…
Když jsem začal farářovat ve Strmilově, ukázala se YMCA jako skvělá platforma pro práci s dětmi – hlavně proto, že na první pohled neměla ve svém názvu slova jako „církev“, „kostel“ „křesťan“ a tak. To byla pro zdejší veřejnost takřka sprostá slova. Když byla nějaká akce na farské zahradě, tak byli velmi podezřívaví, ale právě jméno „YMCA“ dokázalo ty první obavy dobře rozbít. Rodiče pak chodili a ptali se, jestli bude YMCA dělat ten pionýrák a když jsem přisvědčil, tak děti pustili. Po pár letech už to nikdo neřešil. Pak už YMCA mohla dělat divadlo v kostele o Vánocích, se skauty přivážet betlémské světlo…
Když to vezmu úředně, tak Lubor Drápal mi říkal „sekretář pro křesťanskou orientaci“, byl jsem vedoucím pobočky YMCA Jindřichův Hradec, vedoucím řady táborů a desítek dalších aktivit, pak zakládajícím členem a předsedou YMCA Strmilov, členem ústředního výboru…

Zastával jsi tedy různé role, v čem vidíš výhody a nevýhody těchto zkušeností pro tvou novou roli předsedy celé YMCA v ČR?
Asi největší výhodu vidím v té možnosti ohlédnout se dozadu. YMCA si prošla mnohdy velmi klopotným vývojem, kde velkou roli hrály nejen faktické spory, ale i ta „člověčina“. Moc dobře vidím, jak je potřeba vědět o obojím a nestavět Ymku ani na jednom, ani na druhém, ale na obojím zároveň. Musíme být profesionální organizace, kde spolu hrajeme férovou hru. Nevýhoda? Těžko se mi vžívá do situace velkých Ymek – do toho se pořád musím znovu a znovu nořit. Vůbec rozdíly mezi jednotlivými Ymkami! Jsou dost velké nejen v šíři záběru a v poskytovaných aktivitách, ale i v množství lidí, kteří za nimi jsou. V tom, jestli to dělají jako dobrovolníci či zaměstnanci. Rozdíly jsou v církevním zázemí a to i v rámci jedné církve. Města velká a malinká, lokální či celorepublikový záběr… Je ošidné poměřovat to mně dobře známou zkušeností Strmilova, Jindřichova Hradce či Braníku.

Co si myslíš, že můžeš na této pozici do YMCA přinést – vnést, který úkol před sebou vidíš jako nejdůležitější?
O těch dvou pilířích, na kterých vidím Ymku stát, už byla řeč – profesionalita a zároveň přátelské ovzduší. V tuto chvíli myslím nemá YMCA nějaký zásadní problém ani s jedním z nich, ale to není samozřejmost, která prostě je a bude. Na tom se musí velice intenzivně pracovat. V profesionalitě třeba na důrazu na vzdělávání a formaci činných členů, ve vztazích na vzájemném setkávání se a kolektivním řešení všeho, co řešit je potřeba. Česká republika má ohromný misijní potenciál. Sekularizační vlna, která přichází do tradičně křesťanských zemí, už je za námi. Lidé (zvlášť mladí) nejsou ateisté, ale antiklerikálové. To je ta dávná strmilovská zkušenost, která se mi ale beze změny vrací znovu a znovu. Tady může YMCA udělat velikou práci – ukázat, že křesťanství je něco, co dokáže formovat k dobrému i z pohledu člověka, který pro církev nenajde slušné slovo.

Které další body považuješ za důležité, aby se na nich v nejbližším období pracovalo?
Dost mě trápí izolace jednotlivých Ymek. Nepřipadá mi, že by od sebe byli jednotliví kolektivní členové geograficky tak daleko, aby se nemohli na nějakých aktivitách potkávat. Myslím, že tohle by hodně prospělo nám samotným. Špatně se bojuje, když je člověk sám voják v poli. Při akcích, které budou společně organizovat dvě tři Ymky, se najednou potká docela slušný houfec lidí, kteří táhnou za jeden provaz a táhnou stejným směrem – jen se doposud neviděli. Dost v tomto ohledu udělají i teambuildingové aktivity v rámci YMCA – každoroční Setkání YMCA na Soběšíně apod. Času máme všichni stejně – 24 hodin každý den a to 7 dní v týdnu. Je na nás, čemu ho věnovat chceme a čemu ne. Chci vést jednotlivé Ymky, aby se účastnily, představovaly své aktivity, inspirovaly jiné a nechaly inspirovat sebe.

A které aktivity považuješ za perspektivní pro YMCA konkrétně?
Ty „dovnitř“ už jsem zmiňoval, tak ještě ty „ven“. YMCA dokázala již od svých začátků zaplňovat mezery na trhu – péče o ty, kterým se nikdo nevěnoval, sporty, které se jinde nedělaly, diskuse na témata, o kterých se jinde nediskutovalo. V současnosti se mládež štěpí na menší část, která se hrne do všemožných aktivit a většinu, které stačí ke štěstí počítač. Máme na to, abychom dokázali oslovit i ty druhé. Tady se ale musí rozhlédnout každá YMCA sama kolem sebe – co chybí? Výuka hry na netradiční hudební nástroje? Kadeřnický kurs? Výlety na kolečkových bruslích? Klub sprejerů, který po dohodě s Městským úřadem opravdu dobře pomaluje místní betonový most? A všechny zkušenosti – dobré i špatné – honem s nimi na Soběšín a říct to ostatním.

V čem vidíš největší potenciál YMCA?
Má zázemí v církvi. Je to snad jediná organizace pro mládež, za kterou se někdo modlí. Jestliže si uchová dobrý vztah k církvím, tak s nimi nesplyne, ale zároveň bude mít za zády síť far a kostelů. Tedy v praxi – farských zahrad k táborákům i společenství lidí, kam se dá přijít. Farářů, za kterými mohou jít pro radu či poslat lidi hledající něco, co už YMCA nemůže poskytnout. Tohle je ohromná síla, se kterou se musíme naučit pracovat, protože si máme vzájemně mnoho co dát.

Vidíš i nějaké slabiny YMCA?
Nevyhneme se té „člověčině“, která velice rychle vypluje na povrch, když přijde řeč na peníze. Vypluje na povrch, když někomu v té které Ymce jde víc o to, aby tu kterou aktivitu vedl on, než aby rostla ona aktivita. Jsme silná, známá organizace – s velkým množstvím aktivit se zákonitě objeví i lidé a aktivity, ze kterých radost mít nebudeme. Nic z toho ale není něco, co bychom už neznali a co bychom nedokázali řešit.

Na co si myslíš, že by bylo dobré, aby si YMCA dala pozor?
Myslím na známé tři Svatoplukovy pruty – dokud drží pohromadě, nikdo je nezlomí. Když se oddělí, jeden po druhém snadno prasknou. Takhle je to s aktivitami YMCA, jak je popisuje ymkařský trojúhelník. Když se zaměříme výhradně na tělo, ducha či duši, dříve nebo později zaniknou. Když ale drží jako trojúhelník pohromadě, tak se jednotlivé aktivity nesou vzájemně. Rozvážit, jak se v té které naší aktivitě projeví posilování roviny tělesné, roviny sociální i naše vztahování se k tomu, co nás přesahuje – to je něco, co dělá Ymku Ymkou.

Polož si otázku a rovnou na ni odpověz!
Už takhle je to dlouhé jako Lovosice… :-)

Za rozhovor děkuje J. V. Hynek

[.. Celý článek | Autor: -jvh- .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]