[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
Moje Evropská dobrovolná služba v Řecku
Vydáno dne 18. 07. 2011 (2974 přečtení)
YMCA v ČR pravidelně vysílá dobrovolníky na Evropskou dobrovolnou službu. Zkušenosti jedné z účastnic si můžete přečíst v následujícím příspěvku.
Zlomová situace pro mne nastala, když jsem dokončila vysokou školu a přemýšlela co dále po studiu. Ocitla jsem se na rozcestí mezi pokračováním ve studiu, prací a odjezdem do zahraničí. Jelikož už jsem v rámci studia absolvovala rok v zahraničí a byla to pro mne neuvěřitelná zkušenost, lákala mne nejvíce možnost odjezdu do zahraničí, ale spíše za praktickým účelem.
Jednoho dne jsem se seznámila se slečnou Bojanou z Bosny, která se v minulosti účastnila Evropské dobrovolné služby, a tak mne zasvětila do „světa EDS“. Bojana byla ze své zkušenosti EDS dobrovolníka nadšená a vřele mi doporučila tento program vyzkoušet. Z jejího vyprávění mi tento program zněl báječně, rozhodla jsem se tedy, že ho taky vyzkouším.
Hledání projektu nebyla jednoduchá záležitost, jak se zprvu zdálo. Nejprve jsem si našla vysílací organizaci v České Republice a zeptala se na případné volné projekty, ale bohužel volných projektů bylo málo a žádný z nabízených projektů mne nezaujal. Rozhodla jsem tedy najít si nějaký projekt sama pomocí internetu.
Strávila jsem spoustu času procházením databáze s EDS projekty, kontaktovala hostitelské organizace, ale většina organizací se ani nenamáhala odpovědět na můj email. Později jsem zjistila, že spousta projektů, které byly v databázi, nebyly v dané době aktuální, takže toto hledání bylo zbytečné plýtvání časem. Kamarádka Bojana mi poradila, abych se zaregistrovala do Yahoo groups zaměřených na EDS a dostávala případné nabídky na volné pozice na dobrovolníky. Její rady jsem uposlechla. Vytvořila jsem si účet, zaregistrovala se do potřebných skupin a čekala, až mi přijdou nějaké nabídky projektů. Najít projekt v oblasti, která mne zajímala, trvalo déle, než jsem očekávala. Ale nakonec po půl roce jsem našla projekt v Řecku a byla jsem vybraná. Čekala mne fáze papírování a dne 1. října 2010 jsem se vydala do Atén.
V Řecku jsem nikdy předtím nebyla a tak jsem se velmi moc těšila na zemi, lidi i kulturu. Jelikož jsem si příjezd do Atén špatně naplánovala, můj vedoucí byl s dalšími dobrovolníky na jednom projektu mimo Atény, neměl mě kdo vyzvednout na letišti. S cestováním nemám problémy, přizpůsobila jsem se situaci.
Jelikož jsem přiletěla pozdě v noci, musela jsem si rychle zajistit nocleh. Našla jsem si hostel, do kterého jsem se přemístila přímo z letiště. Hostel nebyl moc hezký, ale obsluha na recepci byla velice příjemná a nápomocná. Druhý den ráno jsem se probudila, nasnídala a vydala se na procházku po městě poblíž hostelu. Musím říci, že mé první dojmy nebyly zrovna příjemné. Ulice byly velice špinavé, lidé v ulicích vypadali podivínsky a nepříjemně po mě koukali. Necítila jsem se bezpečně a ve své kůži. Šokovalo mne, že se nacházím v centru města.
Po návratu do hostelu jsem se dala do řeči s recepčním a zeptala se ho na bezpečnost v Aténách. Vysvětlil mi, že oblast, ve které jsem se šla projít je jednou z nejhorších a nejnebezpečnějších částí Atén a je tedy lepší se této oblasti vyhýbat či chodit ve skupině. Ukázal mi na mapě části Atén, které jsou hezčí, zajímavější a rozhodně bezpečnější.
Kolem poledne se můj EDS vedoucí i další dobrovolníci vrátili do Atén. Setkali jsme se v centru města a vyrazili do mého budoucího apartmánu. Ten se nacházel poblíž centra a nebylo těžké z něj dojít pěšky do centra, což jsem později uvítala z důvodů neustálých stávek. Také mí noví spolubydlící se zdáli býti milí, ale unavení z týdenního projektu.
V apartmánu jsem bydlela se třemi dalšími dobrovolníky, kteří pracovali pro stejnou organizaci. Apartmán byl menší, ale velice příjemný. Já jsem sdílela pokoj se Sarah z Jordánska a v dalším pokoji byl Kevin z Rakouska a Haitham z Egypta. Sešli se národnostně i věkově různorodí dočasní obyvatelé apartmánu, což mi přineslo novou kulturní zkušenost.
Co se týká mého projektu… Můj projekt byl zaměřený na poskytování informací o EDS mládeži v Aténách a motivovat je se tohoto programu účastnit. Dále jsem měla vést různé schůzky pro mládež, pořádat různé aktivity a projekty. Bohužel po nějaké době se ukázalo, že pro mne není žádná práce. Můj vedoucí pouze sliboval zlepšení situace v blízké budoucnosti. Blízká budoucnost se měnila v měsíce a neustále se nic nedělo. Zorganizovali jsme pouze pár informačních schůzek nebo aktivit pro lokální mládež, ale pro nezájem jsme museli vše zrušit. Snažila jsem se tedy zapojit do jiných aktivit a vytvořit vlastní projekt v rámci programu Mládež v akci. Tento projekt nakonec nebyl schválen, a tak se nám ho nepodařilo zrealizovat.
Jelikož jsem měla při mé EDSce dostatek volného času, snažila jsem se tento čas využít na poznávání dané kultury, lidí a země. Řecko je nádherná země, velice různorodá. Najdete zde krásné čisté pláže s průzračnou vodou, hory, kláštery a nespočetné množství ostrovů různých velikostí a možností. Pokud se však vydáte do Atén, město je spíše špinavé a chaotické. Dbejte zvýšené pozornosti při přechodu silnice, i na zelenou se radši ještě několikrát rozhlídněte. Tento chaos má ale jistý důvod, v celém Řecku žije okolo 10 mil. obyvatel a z toho 6 mil. včetně imigrantů žije v Aténách. Ale i přesto Atény jsou jistě zajímavé město k návštěvě.
O Řecích mohu říci, že jsou velice sympatičtí, přátelští a nápomocní a je tedy velice jednoduché se s někým seznámit. Ale také jsem měla pocit, že se jim nedá moc důvěřovat, hodně věcí naslibují, ale už hůře sliby plní.
Do Řecka jsem přijela v období obrovské ekonomické krize, což se zpočátku zdálo jako ne zrovna nejlepší nápad. Ceny neustále rostly, docházelo ke stávkám a často nefungovala městská doprava i po dobu několika dnů, což komplikovalo situaci místním lidem. Bylo zřejmé, že sílí napětí a nervozita občanů, roste nespokojenost, nezaměstnanost a lidé propadají zoufalství a strachu z budoucnosti. Tato nespokojenost vyústila v revoluci, která započala pár dní před mým odjezdem a přetrvává do období, kdy píši tento článek.
Na revoluci jsem se byla podívat a byl to pro mne obrovský zážitek. Revoluce se účastnili převážně mladí lidé, ale nechyběly ani rodiny s dětmi a staří lidé. Lidé obsadili centrum města, postavili stany, postávali a posedávali v ulicích, vymýšleli nové zákony, hlasovali, také vytvořili speciální dobrovolné jednotky, které hlídaly agresivní lidi, aby zamezily veškerému násilí. Lidé se snažili zpříjemnit dlouhé chvíle tancem, zpěvem a dalšími pouličními aktivitami. Davem vládla neuvěřitelná jednota a ochota bránit svoji zemi.
Tato revoluce byla nazvána „mírovou revolucí“ a z rozhovoru s místními jsem se dozvěděla, že se jedná o nejorganizovanější protest, který Řecko pamatuje. Doufám, že se řeckému obyvatelstvu podaří zachovat tuto revoluci „mírovou“ a obrátit situaci k lepší budoucnosti.
Svůj projekt hodnotím spíše negativně, jelikož nesplnil ani v nejmenším má očekávání. Ale i tak se mi pobyt v Řecku líbil a obohatil mě o nové vzpomínky a zkušenosti a věřím, že se do této země budu ráda vracet.
Zuzana Pytlíková, foto: archiv autorky
Zlomová situace pro mne nastala, když jsem dokončila vysokou školu a přemýšlela co dále po studiu. Ocitla jsem se na rozcestí mezi pokračováním ve studiu, prací a odjezdem do zahraničí. Jelikož už jsem v rámci studia absolvovala rok v zahraničí a byla to pro mne neuvěřitelná zkušenost, lákala mne nejvíce možnost odjezdu do zahraničí, ale spíše za praktickým účelem.
Jednoho dne jsem se seznámila se slečnou Bojanou z Bosny, která se v minulosti účastnila Evropské dobrovolné služby, a tak mne zasvětila do „světa EDS“. Bojana byla ze své zkušenosti EDS dobrovolníka nadšená a vřele mi doporučila tento program vyzkoušet. Z jejího vyprávění mi tento program zněl báječně, rozhodla jsem se tedy, že ho taky vyzkouším.
Hledání projektu nebyla jednoduchá záležitost, jak se zprvu zdálo. Nejprve jsem si našla vysílací organizaci v České Republice a zeptala se na případné volné projekty, ale bohužel volných projektů bylo málo a žádný z nabízených projektů mne nezaujal. Rozhodla jsem tedy najít si nějaký projekt sama pomocí internetu.
Strávila jsem spoustu času procházením databáze s EDS projekty, kontaktovala hostitelské organizace, ale většina organizací se ani nenamáhala odpovědět na můj email. Později jsem zjistila, že spousta projektů, které byly v databázi, nebyly v dané době aktuální, takže toto hledání bylo zbytečné plýtvání časem. Kamarádka Bojana mi poradila, abych se zaregistrovala do Yahoo groups zaměřených na EDS a dostávala případné nabídky na volné pozice na dobrovolníky. Její rady jsem uposlechla. Vytvořila jsem si účet, zaregistrovala se do potřebných skupin a čekala, až mi přijdou nějaké nabídky projektů. Najít projekt v oblasti, která mne zajímala, trvalo déle, než jsem očekávala. Ale nakonec po půl roce jsem našla projekt v Řecku a byla jsem vybraná. Čekala mne fáze papírování a dne 1. října 2010 jsem se vydala do Atén.
V Řecku jsem nikdy předtím nebyla a tak jsem se velmi moc těšila na zemi, lidi i kulturu. Jelikož jsem si příjezd do Atén špatně naplánovala, můj vedoucí byl s dalšími dobrovolníky na jednom projektu mimo Atény, neměl mě kdo vyzvednout na letišti. S cestováním nemám problémy, přizpůsobila jsem se situaci.
Jelikož jsem přiletěla pozdě v noci, musela jsem si rychle zajistit nocleh. Našla jsem si hostel, do kterého jsem se přemístila přímo z letiště. Hostel nebyl moc hezký, ale obsluha na recepci byla velice příjemná a nápomocná. Druhý den ráno jsem se probudila, nasnídala a vydala se na procházku po městě poblíž hostelu. Musím říci, že mé první dojmy nebyly zrovna příjemné. Ulice byly velice špinavé, lidé v ulicích vypadali podivínsky a nepříjemně po mě koukali. Necítila jsem se bezpečně a ve své kůži. Šokovalo mne, že se nacházím v centru města.
Po návratu do hostelu jsem se dala do řeči s recepčním a zeptala se ho na bezpečnost v Aténách. Vysvětlil mi, že oblast, ve které jsem se šla projít je jednou z nejhorších a nejnebezpečnějších částí Atén a je tedy lepší se této oblasti vyhýbat či chodit ve skupině. Ukázal mi na mapě části Atén, které jsou hezčí, zajímavější a rozhodně bezpečnější.
Kolem poledne se můj EDS vedoucí i další dobrovolníci vrátili do Atén. Setkali jsme se v centru města a vyrazili do mého budoucího apartmánu. Ten se nacházel poblíž centra a nebylo těžké z něj dojít pěšky do centra, což jsem později uvítala z důvodů neustálých stávek. Také mí noví spolubydlící se zdáli býti milí, ale unavení z týdenního projektu.
V apartmánu jsem bydlela se třemi dalšími dobrovolníky, kteří pracovali pro stejnou organizaci. Apartmán byl menší, ale velice příjemný. Já jsem sdílela pokoj se Sarah z Jordánska a v dalším pokoji byl Kevin z Rakouska a Haitham z Egypta. Sešli se národnostně i věkově různorodí dočasní obyvatelé apartmánu, což mi přineslo novou kulturní zkušenost.
Co se týká mého projektu… Můj projekt byl zaměřený na poskytování informací o EDS mládeži v Aténách a motivovat je se tohoto programu účastnit. Dále jsem měla vést různé schůzky pro mládež, pořádat různé aktivity a projekty. Bohužel po nějaké době se ukázalo, že pro mne není žádná práce. Můj vedoucí pouze sliboval zlepšení situace v blízké budoucnosti. Blízká budoucnost se měnila v měsíce a neustále se nic nedělo. Zorganizovali jsme pouze pár informačních schůzek nebo aktivit pro lokální mládež, ale pro nezájem jsme museli vše zrušit. Snažila jsem se tedy zapojit do jiných aktivit a vytvořit vlastní projekt v rámci programu Mládež v akci. Tento projekt nakonec nebyl schválen, a tak se nám ho nepodařilo zrealizovat.
Jelikož jsem měla při mé EDSce dostatek volného času, snažila jsem se tento čas využít na poznávání dané kultury, lidí a země. Řecko je nádherná země, velice různorodá. Najdete zde krásné čisté pláže s průzračnou vodou, hory, kláštery a nespočetné množství ostrovů různých velikostí a možností. Pokud se však vydáte do Atén, město je spíše špinavé a chaotické. Dbejte zvýšené pozornosti při přechodu silnice, i na zelenou se radši ještě několikrát rozhlídněte. Tento chaos má ale jistý důvod, v celém Řecku žije okolo 10 mil. obyvatel a z toho 6 mil. včetně imigrantů žije v Aténách. Ale i přesto Atény jsou jistě zajímavé město k návštěvě.
O Řecích mohu říci, že jsou velice sympatičtí, přátelští a nápomocní a je tedy velice jednoduché se s někým seznámit. Ale také jsem měla pocit, že se jim nedá moc důvěřovat, hodně věcí naslibují, ale už hůře sliby plní.
Do Řecka jsem přijela v období obrovské ekonomické krize, což se zpočátku zdálo jako ne zrovna nejlepší nápad. Ceny neustále rostly, docházelo ke stávkám a často nefungovala městská doprava i po dobu několika dnů, což komplikovalo situaci místním lidem. Bylo zřejmé, že sílí napětí a nervozita občanů, roste nespokojenost, nezaměstnanost a lidé propadají zoufalství a strachu z budoucnosti. Tato nespokojenost vyústila v revoluci, která započala pár dní před mým odjezdem a přetrvává do období, kdy píši tento článek.
Na revoluci jsem se byla podívat a byl to pro mne obrovský zážitek. Revoluce se účastnili převážně mladí lidé, ale nechyběly ani rodiny s dětmi a staří lidé. Lidé obsadili centrum města, postavili stany, postávali a posedávali v ulicích, vymýšleli nové zákony, hlasovali, také vytvořili speciální dobrovolné jednotky, které hlídaly agresivní lidi, aby zamezily veškerému násilí. Lidé se snažili zpříjemnit dlouhé chvíle tancem, zpěvem a dalšími pouličními aktivitami. Davem vládla neuvěřitelná jednota a ochota bránit svoji zemi.
Tato revoluce byla nazvána „mírovou revolucí“ a z rozhovoru s místními jsem se dozvěděla, že se jedná o nejorganizovanější protest, který Řecko pamatuje. Doufám, že se řeckému obyvatelstvu podaří zachovat tuto revoluci „mírovou“ a obrátit situaci k lepší budoucnosti.
Svůj projekt hodnotím spíše negativně, jelikož nesplnil ani v nejmenším má očekávání. Ale i tak se mi pobyt v Řecku líbil a obohatil mě o nové vzpomínky a zkušenosti a věřím, že se do této země budu ráda vracet.
Zuzana Pytlíková, foto: archiv autorky
[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]
15 nejčtenějších článků
SÁRA GOES TO ENGLAND (11. 06. 2018, 2138x)
Tábory dětem přinášejí přesně to, co jim pandemie vzala (07. 03. 2022, 1521x)
Zlatá pro Viktorii v boxu (11. 06. 2018, 1454x)
YMCA v „osmičkovém“ roce (11. 06. 2018, 1369x)
Jan Přeučil ambassadorem YMCA (11. 06. 2018, 1266x)
Film Zlatý podraz (11. 06. 2018, 1178x)
Lužická sedmička (11. 06. 2018, 1178x)
Film Zlatý podraz vychází také jako komiks! (03. 12. 2018, 1101x)
Čím byl ‚osmičkový‘ rok pro SHŠ In Taberna (03. 12. 2018, 1046x)
Ocenění pracovníci YMCA za rok 2017 (11. 06. 2018, 1042x)
ČVTS (11. 06. 2018, 1017x)
Uvaděč (11. 06. 2018, 1016x)
Jak správně použít vlajku a prapor (29. 06. 2021, 992x)
Noc s Andersenem v Neveklově (11. 06. 2018, 916x)
Palác YMCA slaví 90 let! (11. 06. 2018, 903x)
Anketa
Články jakého typu byste v Proteinu četli nejraději?
Rozhodvory
(39 hl.)
Odborné texty
(27 hl.)
O aktivitách YMCA
(34 hl.)
Komiksy
(34 hl.)
Dětskou stránku
(41 hl.)
O historii YMCA
(27 hl.)
Duchovní články
(24 hl.)
Praktické návody
(29 hl.)
Kulturní rubriku
(25 hl.)
Vše uvedené
(30 hl.)
(39 hl.)
Odborné texty
(27 hl.)
O aktivitách YMCA
(34 hl.)
Komiksy
(34 hl.)
Dětskou stránku
(41 hl.)
O historii YMCA
(27 hl.)
Duchovní články
(24 hl.)
Praktické návody
(29 hl.)
Kulturní rubriku
(25 hl.)
Vše uvedené
(30 hl.)
Celkem hlasovalo: 310
Bahisikayet.com
Extrabet
Deneme bonusu
Denemebonusuz.com
yurtdişi ev taşima
uluslararasi evden eve nakliyat
eşya depolama
yurtdişi kargo
eşya depolama