V listopadu 2007 jsme otevřeli nový projekt na podporu krajanů žijících v oblasti Českého Banátu v Rumunsku. Nápad vznikl na základě kontaktu s pracovníkem organizace Člověk v tísni, který nám přiblížil, v jakých podmínkách tamější lidé žijí a jakým způsobem je možné jim pomoci. Vznikla z toho kooperace tří neziskových organizací: YMCA Brno, Duhový skřítek a Člověk v tísni. Náš společný projekt se jmenuje Skřítek Krajánek.

Původní záměr ušít hračky a z výtěžku jejich prodeje poslat do Banátu peníze např. na opravu školy jsme přepracovali právě díky kontaktu s koordinátorem pro Rumunsko z organizace Člověk v tísni. Pochopili jsme, že to, co nejvíc tamějším lidem chybí, je práce přímo v místě. Práce, kvůli které nemusí daleko dojíždět anebo i opustit rodný kraj, styl života, na který jsou zvyklí, rodinné vazby, přátele. Začali jsme s málem. Vznikl nápad poslat do Banátu šicí stroj a materiál na výrobu hraček. To finančně zajistila YMCA Brno, která se věnuje i propagaci akce. Duhový skřítek zajistil zaškolení zdejších žen v práci s textilní výrobou. Podpořil nás i Člověk v tísni, nejen díky příspěvku financí na cestu, ale i výbornou znalostí zdejších podmínek, bez kterých bychom byli ztraceni. V Čechách nám vydatně pomáhá i Síť mateřských center v ČR, která se aktivně zapojila do propagace projektu. Díky ní se nám ozvala mateřská centra Sluníčko – Lomnice nad Popelkou, Kopretina – Čáslav, Koťátko – Jiříkov, Bělá – Ledeč nad Sázavou, Azylový dům pro matky Opatovice, RC Neználek – Kralupy nad Vltavou, Vila Doris – Šumperk, Slunečnice – Beroun, MC Mladá Vožice, MC Mateřídouška – Botič, MC Žirafa Bílovice nad Svitavou, která nám aktivně pomáhají s šitím hraček a jejich prodejem. Peníze z prodeje poputují na zakoupení dalšího vybavení do dílničky v Eibentále. Naši krajané žijí v oblasti Českého Banátu již asi 150 let, odešli tam jejich předkové za vidinou lepšího živobytí a uplatnění, které jim slíbil tehdejší podnikatel se dřevem Gyorgy Magyarli. Bohužel spolupráce nebyla tak dokonalá, jak si představovali, a podnikatel se po dvou letech vytratil neznámo kam. Nicméně naši krajané zatím stačili vybudovat v lesích při břehu Dunaje malé vesničky a usadit se. Poté, co ztratili práci na pile, začali se zemědělstvím a hospodářstvím. Někteří z nich se vrátili do Čech. Ti, kteří tam zůstali, vystavěli v průběhu let 6 vesnic vzdálených od sebe 20 až 40 km. Na první pohled se nejedná o velkou vzdálenost, ale vesnice od sebe dělí hluboká údolí, vysoké kopce a špatné cesty. Navzdory tomu se všichni vesničané navzájem znají, jsou ve většině případů spřízněni a když se chtějí navštívit, neváhají překonat vzdálenost od jedné vesnice ke druhé, i když musí jet asi 3 hodiny autem. Krajina je to však fascinující a lidé, kteří v ní žijí, si dodnes zachovali svérázný tradiční přístup k životu. Stále se věnují hospodářství a zemědělství, mnoho jich donedávna pracovalo v antracitových dolech.Ty však byly momentálně uzavřeny z důvodu důlního neštěstí, při kterém někteří horníci zahynuli a ostatní byli propuštěni. Jsou tedy momentálně nezaměstnaní. Navíc bez vidiny nějaké nové práce. Snaží se tedy alespoň uživit brigádami a příležitostnými výdělky. Proto vítají jakoukoliv možnost si přivydělat. Češi žijící v Rumusku (v Banátu) jsou nesmírně pracovití, skromní, také velice pohostinní a bezprostřední. Stará čeština, kterou dodnes hovoří, nádherně pohladí na duši. Díky výjimečné poloze při břehu Dunaje, ale bez asfaltových cest do vesnic, jsou naši krajané dostatečně odříznuti od ostatního Rumunska, a zachovávají si tak stále ráz české vesnice – jak vypadala u nás po válce. Pokud se vydají do blízkého města například k lékaři, případně za prací, je to výprava na celý den. Z toho důvodu se snaží uživit se v rámci vesnice, případně odcházejí do České republiky. Velkou šancí, jak krajanům přilepšit, je rostoucí turistický ruch. S tímto jevem se snaží vyrovnat, ale podnikavost a dravost jim zatím chybí, nedokáží své výrobky a zboží prodat za adekvátní cenu. Vystěhovalectví je pak největším problémem české komunity. Vesnice opouštějí především mladí obyvatelé, přičemž staří zůstávají, což má negativní sociální důsledky. Rumunští Češi však mají ve většině případů pouze základní vzdělání, jejich uplatnění v Česku je proto problematické. Příčinou vystěhovalectví z Rumunska je nedostatek pracovních příležitostí, špatná infrastruktura, obtížná vymahatelnost práva a z toho plynoucí nejistoty v podnikání, obtížně dostupná zdravotní péče, korupce ve státní správě a v neposlední řadě civilizační zaostalost lidí z horských oblastí. Logicky z toho vyplývá, že pro mladé Čechy je odchod do měst velkým lákadlem se všemi důsledky. Zachovat tuto krásnou komunitu lze však pouze cestou vyrovnávání civilizačních rozdílů oproti lidem žijícím v ČR, je nutné jim pomoci v rozvoji podnikání, přilákat do oblasti turisty a vzbudit v nich hrdost na zemi, ve které žijí, a víru ve své schopnosti. Pracovnice Duhového skřítka zaučily během týdenního pobytu několik místních žen ve výrobě textilních vlněných panenek a dárkových předmětů. S nadsázkou se dá říci, že v Eibentále vznikla nová textilní dílnička, i když zatím v polních podmínkách. Jejich výrobky budou nabídnuty do prodeje v ČR, ale také přímo v Banátu turistům. Člověk v tísni má v plánu během příštího roku vybudovat ve vesnici Svatá Helena infocentrum pro turisty, kde se budou tyto výrobky také prodávat. Děkujeme všem zúčastněným za spolupráci a přejeme eibentálským ženám mnoho štěstí, sebedůvěry a také odbyt výrobků. Pokud nás chcete někdo podpořit, ozvěte se nám na adresu brno@ymca.cz. Na našich stránkách můžete také shlédnout více fotek z pobytu v Banátu a dozvědět se i o dalších možnostech spolupráce. Lucie Jakubů, YMCA Brno Foto: Stanislav Jakubů