Je tomu v podstatě právě rok, co Maruška Jakubiková odjela sbírat zkušenosti na svou Evropskou dobrovolnou službu. Nejela ale do země jen tak ledajaké – jela na Ukrajinu a dokonce do YMCA! Čtenáři Proteinu už měli možnost se s Maruškou seznámit díky jejímu článku v prosincovém čísle Proteinu, nyní se nám ji však podařilo vyzpovídat už po jejím návratu z Ukrajiny a nechat si vyprávět její bezprostřední dojmy.

A ještě na úvod: Co že to ta Evropská dobrovolná služba je? EDS je programem Evropské Unie, v rámci kterého mohou mladí lidé ve věku od 18ti do 30ti let strávit 2 měsíce až 1 rok v nějaké zemi Evropy (a dalších zemích světa), pomáhat v nějaké většinou neziskové organizaci, získávat cenné zkušenosti z ciziny a zároveň obohacovat organizaci a lidi kolem svou přítomností. Ahoj Maruško! Mohla by ses na úvod prosím trochu představit? (Jak se jmenuješ, odkud jsi, kolik ti je let – jestli to není tajemství?) Ahoj. Jak už jste četli v úvodu, jmenuji se Marie Jakubiková, pocházím z nádherných Beskyd, z vesničky Písek u Jablunkova. Je mi 25 let. Od kdy do kdy jsi byla v rámci EDS na Ukrajině a kde přesně jsi vlastně byla? Na EDS jsem odjela začátkem července 2006 a byla jsem tam až do poloviny března 2007. První měsíc jsem byla v Kyjevě, zbývající část projektu jsem byla ve Zdolbunivu. Je to malé průmyslové město v severozápadní části Ukrajiny. Proč jsi se vůbec rozhodla zkusit EDS? Vždy jsem se chtěla zúčastnit podobného projektu. Jelikož jsem končila školu, byla to ta nejlepší příležitost vyrazit do světa na zkušenou. Jak sis vybírala místo své EDS? Podle země, nebo pro tebe bylo důležitější téma EDS, nebo samotné úkoly v rámci projektu? Nebo jsi vybírala podle jiného klíče? Místo jsem si nijak nevybírala. O tomto projektu jsem se dozvěděla z došlého emailu. Vždy mě zajímaly země bývalého Sovětského Svazu, takže mne nabídka hned zaujala. Hlavním důvodem, proč jsem se nakonec pro tento projekt rozhodla byla samotná náplň práce, zaujal mě široký záběr aktivit a hlavně práce z dětmi a mládeži. Co bylo obsahem tvé EDS v YMCA Zdolbuniv na Ukrajině? Hlavní náplní práce byl dětský klub, který fungoval 4x týdně. Organizovali jsme pro ně výtvarný kroužek, různé exkurze, soutěže, oslavy narozenin a sportovní odpoledne. V létě jsem pomáhala na různých táborech, měla jsem možnost zúčastnit se celoukrajinské konference YMCA v Charkově, semináře z Kontaktní improvizace. Od října jsem měla možnost vést hodiny české konverzace na Fakultě slovanských jazyků v Rivnomu. A co jsi dělala, když jsi zrovna nebyla „v práci“? Našla sis ve Zdolbunivu nějaké přátele? Během celého projektu jsem měla štěstí na úžasné lidi. Nejenom ve Zdolbunivu, ale i v Kyjevě, na táborech. Z řadou z nich jsem se velmi skamarádila, s nimi jsem jela např. na etnický festival, na oslavy 750. výročí města Lvova. Velmi mi také pomáhali „moji“ studenti, se kterými jsme chodili do kina, divadla. Měla jsem možnost poznat jejich studentský život. Co ti přišlo na Ukrajině jiné ve srovnání s ČR? Rozdílů by se našlo spousta. Přes tradice, způsob života, životní úroveň. Ukrajinci velmi rádi oslavují – cokoliv :). Každá profese má svůj svátek, kdy jim všichni gratulují, posílají přání. Způsobem života mi Ukrajinci připomínají jižní národy, celé rodiny se i do pozdních nočních hodin procházejí po ulicích, na náměstích je pořád živo, babičky prodávají slunečnicové semínka, květiny. Dalo by se toho psát ještě spousta, ale to by už přesáhlo rámec tohoto krátkého interview . Jsou mladí lidé na Ukrajině jiní ve srovnání s mladými v ČR? V jakém ohledu? Tak jako všichni na Ukrajině, mladí byli velmi přátelští, pohostinní, přijali mě mezi sebe. Setkávala jsem se hlavně s mládeží z YMCA. Tito mladí byli velmi aktivní, zapálení pro věc, pořád vymýšleli nové projekty pro děti... Co se týče studentů, překvapilo mě, jak těžké je bylo přimět k dialogu, k vyslovení svého názoru. Proč bys doporučila nebo nedoporučila EVS ostatním? EVS velmi doporučuji! Je to vynikající možnost, jak poznat sám sebe, svoje schopnosti, naučit se žít v náročnějších podmínkách. Mě tento projekt dal víc, než jsem očekávala. Je ještě něco, co bys chtěla čtenářům Proteinu říct? Nebojte se života s výzvami, které přicházejí – všechno obohatí! Díky moc za tvůj čas, vítej doma a snad o tobě ještě v budoucnosti v Proteinu uslyšíme, jestli se vydaří nějaký další společný projekt s YMCA na Ukrajině! Kristina Otřísalová ______________________________________________ Chcete zažít podobně jako Maruška EDS v nějaké zemi Evropy nebo jinde? Chcete ve své YMCA hostit EDS dobrovolníka? Neváhejte mě kontaktovat: Kristina Otřísalová, ymca@ymca.cz, 224 872 044