Závěrečný koncert očima přímého aktéra Po loňské výjimečné sezoně, kterou TS Praha zakončil velkým koncertem v divadle Kalich, se letos pražští tensingáři vrátili do svého tradičně domácího prostředí v KD Opatov. Nabitý rok, ve kterém se „pražáci“ snažili co nejvíc vystupovat, přinesl např. TS festival v Ostravě netradičně v podzimním termínu nebo tradiční Gospel Night v prosinci. Pražský TenSing si to v jarních měsících zpestřil koncertem v podzemním klubu školy Jabok, návštěvou norských kolegů a také prezentací na Bambiriádě. Vyvrcholení mělo přijít v polovině června právě na Opatově...

Tensing, jak je pravděpodobně čtenářům Proteinu všeobecně známo, tvoří sborové zpívání s kapelou, prokládané tanečními či dramatickými vstupy. Začněme právě hodnocením těchto vstupů. Tak nejprve tanec, jehož aktéři potěšili vhodným výběrem písní, které tvořili dobrý podklad pro samotné tancování. Při některých tanečních prvcích, které vytvořil workshop pod vedením Hančí Fliegerové se tajil dech... To, že se této vedoucí nejen v kuloárech přezdívá „Sele“, nemělo na ladnost pohybu všech tanečnic překvapivě vůbec žádný vliv! Rozpačitěji působilo drama, které příliš nenavázalo na úspěch z loňského roku. Scénky nepřinesly mnoho vzrušení, kromě závěrečného výstupu Pepy Krajbicha, který zahrál typického „rejžu“ a la český hudební film Trhák z osmdesátých let. Tento závěr zaujal, ale drama kvůli němu zůstalo (opět:-)) nepochopeno. Hmmm, jelikož autor tohoto článku má drama v TS Praha na starosti, nebude se na tomto místě raději pouštět do výrazné sebekritiky :-). Zeptejte se spíše přítomných diváků... A propos diváci... Ti tvoří určitě důležitou součást každé kulturní produkce. Přišlo jich letos vcelku hodně: zúčastnila se široká škála posluchačů od rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů, bývalých tensingářů, kamarádů bývalých tensingářů atp. Nepovedlo se mi zjistit, zda přišel také nějaký zástupce sedmé velmoci... Ale nechyběl pan zvukař, čímž se dostáváme k dalšímu hojně diskutovanému tématu každého tensingového koncertu, a sice ke zvuku. Když se zvučí sbor je to vždy poněkud problematické, když se zvučí tak netradiční sbor jako TenSing, je to problematické dvojnásobně. Letos to ale spíš než sbor odnesla kapela, i když soundcheck, teda zvuková zkouška vypadala bez problémů, na stage, pardon na place, byl najednou zvuk kapely kulantně řečeno málo učesaný, což by možná tolik nevadilo u punkové kapely, ale tou zatím TenSing není. I když, proč některé drobné:-) hudební i zvukové neúspěchy nesvést na to, že TenSing má vlastně punkové kořeny? V dnešní populární hudbě takovéto ohánění se punkem není vůbec neobvyklé. Skutečnou punkovou skladbu ale letošní koncert TS Praha opravdu neobsahoval, což muselo přítomné příznivce tohoto žánru určitě mrzet. Setlist (český ekvivalent mě teď nenapadá, tak se omlouvám) tvořilo celkem čtrnáct písniček – převažovaly populární kousky se silnými, chytlavými refrény, ve kterých sbor může vyniknout... což se mu dařilo jednou více, jindy méně... posoudit to budete moci také na koncertních nahrávkách, které v této chvíli už jsou možná k dispozici na www.tspraha.wz.cz - tedy domovských stránkách TS Praha. Jako otvírák posloužil song kapely Scissors Sisters v tensingovém podání zpěvačky Edy Djakoualnové, jejíž africké kořeny nešlo přehlédnout. Britpop reprezentovala písnička Have A Nice Day od Stereophonics, od švédských Roxette si TS vypůjčil hit How Do You Do. Ze stejné země pochází tmavý zpěvák, který si říká Eagle Eye Cherry – jeho písničku Save Tonight zapěl kytarista Vojta Žárský. Chvílemi jste si mohli zatancovat, jako např. při známé písničce z muzikálu Pomáda, jindy se třeba i dojmout při skladbě High, kterou v originále zpívají Lighthouse Family. Koncert zažil také hiphop, přeci jenom TS zkouší na pražském Jižním městě, kde je tento žánr oblíbený. O „hulení“ si zarapoval mladý a talentovaný Kuba Macek, který stejně jako Eda chodil teprve do osmé třídy základní školy. Skladbu zakončilo skandování sboru „nehulit, jen zpívat“ a dalo celé písničce protidrogový rozměr. V dobrém světle se předvedla Áňa Čápová a za svůj výkon si vysloužila dokonce pochvalu tensingové legendy, evangelického faráře a novopečeného GS YMCA v ČR Mikiho Erdingera. Předvedla se také Gábina Strádalová, která s nasazením zapěla jako Afrik Lavigne. Kromě nových TS tváří se sólově předvedli také ostřílení tensingáři jako Vojta Berger, Majda Rounová, Hančí Fliegerová, Vojta Žárský, Ondra Strádal či autor tohoto článku. V tomto směru chybělo snad jen sólo dravého tygra :-) dnešní YMCA DAP Štěpána Černého, čehož jeho početný fanklub velmi zalitoval a musel se protentokrát spokojit se zvukem jeho elektrické kytary. Kapela byla se svým výkonem vcelku spokojena. Jak se mi těsně před začátkem svěřil bubeník Pepa Krajbic, v obavách očekával zvýšenou padavost svých paliček, ale nic takového jsme nakonec vidět nemohli. Koncert TS Praha zakončila píseň Rome Wasn´t Bulit In A Day od britské formace Morcheeba doprovázená děkováním jednotlivým částem souboru. Došlo i na přídavky. Přímým aktérům pak ještě dlouho v těle koloval nahromaděný adrenalin, věřím, že podobným způsobem chvíli přetrvávalo pozitivní naladění z tensingového koncertu i ve fanoušcích. František Kroužil, TS Praha foto Jaroslav V. Hynek