V člověku byla odjakživa touha po spravedlnosti. Projevovalo se to i tím, jak se v průběhu dějin formovala lidská solidarita k slabším, ať už materiálně či duševně. Postupně se objevil druh pomoci, kterou dnes nazýváme humanitární. Tedy pomoc, která se snaží uspokojit akutní materiální nedostatek jiných lidí, který vznikl zpravidla s nějakou přírodní katastrofou nebo válečnou krizí. Postupně ovšem, jak tomu bylo i v jiných oblastech lidské činnosti, se přestalo s pouhou nápravou důsledků nějakého problému a začalo se na celou věc pohlížet ze širší perspektivy a šlo se ke kořenům problému.

Myšlenka rozvojové spolupráce Po 2. světové válce se tak začala prosazovat tzv. rozvojová spolupráce – již podle názvu jde o viditelnou změnu oproti humanitární pomoci. Vynikající server www.rozvojovka.cz ji definuje následovně: „Tzv. rozvojová spolupráce - symbolizující obecnější a šířeji pojatý lidský rozvoj a partnerské postoje mezi oběma stranami vyjádřené slovem spolupráce – se… zaměřila na monitorování dlouhodobých sociálních a ekonomických podmínek, ve kterých lidé v méně rozvinutých zemích světa žijí, a na hledání způsobů, jak by se daly tyto podmínky zlepšit.“ Vznik rozvojové spolupráce samozřejmě souvisí s jedním z nejcitovanějších slovíček posledních dekád – s globalizací. Po studené válce se také začalo místo dichotomii Východ – Západ, hovořit o rozdílech mezi chudým Jihem a bohatým Severem. Vznikl také poněkud neurčitý koncept tzv. trvale udržitelného rozvoje. Jak píše náš nejlepší server věnovaný rozvojové spolupráci: „Tématy rozvojové spolupráce se brzy staly vedle ekonomických a sociálních témat také široce propojené otázky ekologické, populační a energetické.“ Nelichotivá čísla Jak dále stejný server uvádí: „Podle údajů Světové banky (WB) z roku 2003 vlastní z 6 miliard lidí na světě 80 procent hrubého domácího produktu (HDP) pouze jedna miliarda v bohatém světě, zatímco čtvrtina populace v rozvojových zemích žije pod hranicí chudoby. Za méně než 1 dolar denně žije podle WB přes 1,2 miliardy lidí (více než 1/5 světové populace), další dvě miliardy přežívá za méně než 2 dolary za den. Podvýživou trpí zhruba 1,1 miliardy lidí na světě. Více jak šestina lidstva nemá přístup k pitné vodě. Přibližně stejný počet je podle WB bez domova nebo jen s nedostatečným přístřeším a nemá přístup ke zdravotní péči. Propast mezi Severem a Jihem se navíc bohužel stále nedaří zmenšovat, což vytváří radikální nerovnováhu v sociálních a ekonomických podmínkách, ve kterých lidé v různých částech planety žijí.“ Velmi nelichotivé, až depresivní údaje, že? Pokud bychom chtěli mermomocí najít něco pozitivního, tak snad jen to, že víme jaká je realita. Bono Vox, zpěvák skupiny U2, který se uvedeným již řadu let zabývá ve své knize rozhovorů uvedl: „Šest a půl tisíce Afričanů umírá každý den na nemoc, které se dá vyhnout a která se dá léčit. A pro Západ to není priorita: dvě 11. září v New Yorku denně, osmnáct letadel plných otců, matek, rodin, které se řítí z nebe. Bez slz, bez vyslovené soustrasti, bez jedenapadesáti salv na památku obětí. Proč? Protože si afrického života neceníme tolik jako evropského nebo amerického. Bůh nám tohle jen tak neodpustí, v historii nám to určitě s našimi výmluvami neprojde lehce.“ To také nezní zrovna moc lichotivě… A do třetice ještě jeden příklad s čísly, tentokrát opět z www.rozvojovka.cz, aby bylo patrné, že problematika rozvojové spolupráce se nezabývá jen tak ledasčím. „Kdyby bylo na světě sto lidí, 57 by bylo Asiatů, 21 Evropanů, 6 Severoameričanů, 8 Jihoameričanů a 8 Afričanů. 1 by se právě rodil a 1 umíral. 20 lidí by vlastnilo 90 % světového bohatství. Protože by se na kosmetiku vydávalo 40x víc než na potravinovou pomoc, 15 lidí by umíralo hladem. A protože by se na zbraně vydalo 10 x víc než na základní vzdělání, 16 lidí by neumělo číst. 20 lidí by mělo doma televizi, 17 by žádný domov nemělo. Těch 20 lidí je první generací, která může skoncovat s chudobou jen na úkor 0,2 % vlastního bohatství.“ Jasně taková nebo podobná čísla už jsme všichni párkrát slyšeli, ale jelikož jsou pravdivá, neškodí si je znovu zopakovat. Takové řádky také mohou vyvolávat dojem, že náprava je snadná. Tak se prostě těch 20, resp 20% lidí rozhodne a onu nepatrnou část svého bohatství prostě předá ostatním. Všichni ovšem tušíme, že tak jednoduché to není. Žijeme v reálném světě své životy, až příliš reálné na to, aby něco takového bylo okamžitě uskutečnitelné. Už také proto, že pouhým přesunem čísel, peněz, potravin… se všechno nevyřeší. Musí se na to poněkud „sofistikovaněji“ – a právě o to se snaží rozvojová spolupráce. Cíle rozvojové spolupráce Konečným cílem celosvětové rozvojové spolupráce je proces nazvaný trvale udržitelný rozvoj. Podle renomované britské organizace Oxfam, zabývající se rozvojovou spoluprací po mnoho desítek let, je jeho podstatou „posilování lidské schopnosti určovat vlastní hodnoty a priority a také posilování schopnosti jich dosáhnout“. Klíčové pro rozvojovou spolupráci je pak pro Oxfam slovo „empowerment“ neboli „posílení schopností“ těch, kteří žijí v méně rozvinutých částech světa, aby mohli žít důstojně, ovlivnit podmínky svého života, dokázali být soběstační a mohli se po boku rozvinutějších západních kolegů rovnocenně podílet na globálním politickém, ekonomickém a kulturním dění. Oblasti rozvojové spolupráce zdroj: www.rozvojovka.cz BOJ S BEZPROSTŘEDNÍ CHUDOBOU - potraviny, voda Jeden ze čtyř lidí na tomto světě žije na hranici hladu a ve stavu absolutní nouze. 35 000 dětí umírá každý den pouze proto, že žijí v chudobě a nemají dostatek potravy, aby zůstaly zdravé. 1,3 miliardy lidí na světě nemají přístup k čisté pitné vodě. Podpora domácí produkce potravin i vody a jejich rovnoměrná distribuce i postupné osamostatňování těchto projektů patří k základním pilířům rozvojové pomoci. PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ Negramotnost a nedostatek vzdělání jsou jednou ze základních překážek samostatného vývoje jednotlivých rozvojových zemí. Podle odhadů britské organizace Oxfam nenavštěvuje zhruba 130 miliónů dětí po celém světě základní školu. Sedmdesát procent z tohoto počtu tvoří dívky. Školní projekty proto patří v rámci rozvojové spolupráce k těm klíčovým. PODPORA ZDRAVOTNICTVÍ Jedním z největších problémů zemí tzv. globálního Jihu je šíření HIV/AIDS a dalších nakažlivých nemocí, z nichž některé jsou v rozvinutějších zemích snadno léčitelné. Mnohé programy rozvojové spolupráce se proto soustředí nejen na zlepšení zdravotnického systému jednotlivých zemí stejně jako na prevenci chorob a sociální pomoc nakaženým. ROZVOJ PODNIKÁNÍ Chudé oblasti většinou trpí vysokou nezaměstnaností a nízkým počtem špatně placených pracovních míst. Rozvojová spolupráce se proto často soustřeďuje na rozvoj podnikání, například zřizování dílen a podniků, či na zvyšování kvalifikace obyvatel dané oblasti různými kurzy. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Rozvojové projekty se velmi často věnují také otázkám životního prostředí, ekologických katastrof, záchrany mizejících druhů živočichů i rostlin, různých geologických průzkumů, zalesňování atd. Od nich se odvíjejí také globální kampaně jako třeba aktivity na záchranu deštných pralesů v Brazílii nebo projekty věnující se životním podmínkám lidí ve stále rozrůstajících se městech. ENERGETICKÉ ZDROJE Velkým tématem rozvoj. pomoci je také otázka soběstačnosti a trvalé udržitelnosti energetických zdrojů, které svět potřebuje ke své existenci. Mezi aktivity v tomto směru tedy patří výzkum a realizace projektů v oblasti alternativních zdrojů energie nebo hledání úspor v daných systémech. Důležité mezinárodní úmluvy o rozvojové spolupráci Definice trvale udržitelného rozvoje začaly od osmdesátých a devadesátých let minulého století být zahrnovány také do konkrétních mezinárodních úmluv a smluv, které měly garantovat jeho postupné uvádění do praxe. Mezi nejvýznamnější z nich patří: - Světový potravinový summit OSN (Řím 1986) - Konference OSN o životním prostředí a rozvoji Rio de Janeiro, 1992) - Rozvojové cíle tisíciletí (OSN, 2000) České neziskovky pro rozvojovou spolupráci FoRS - České fórum pro rozvojovou spolupráci je platformou sdružující 17 čes kých neziskových nevládních organizací (NNO) pracujících na poli rozvojové spolupráce, rozvojové výchovy a humanitární pomoci. Tyto organizace se zabývají širokým spektrem aktivit, včetně práce s dobrovolníky, vzdělávání, humanitární pomoci a propagace rozvojové pomoci a spolupráce na veřejnosti. Těžištěm jejich aktivit je zatím především humanitární pomoc, přičemž ale jejich podíl na dlouhodobých projektech rozvojové pomoci rovněž není malý a lze předpokládat, že i nadále poroste. zpracoval /František Kroužil/