Komorní orchestr mladých z YMCA Brno, vystoupil pod taktovkou dirigentky paní Věry Fialové 28. prosince 2004 na Festivalu duchovní hudby v Římě.

Koncert se konal v kostele sv. Blažeje a Karla Boromejského na náměstí B. Cairoli 117 v samém centru Říma. Podíváte-li se z Capitolu směrem k Vatikánu, je to 3. největší chrámová kopule po levé straně. Koncert uvedla místní hlasatelka nejprve pozvánkou na další festivalový program a pak již hovořila o českém komorním orchestru. Zde se malinko zastavím nad jedním zajímavým postřehem. Italský posluchač vážné hudby (byli tam ovšem i jiní státní příslušníci a velvyslanci různých ambasád včetně českého velvyslance při Svatém Stolci, jeho excelence pana Jajtnera) je velmi kultivovaný posluchač. Dvacet minut před začátkem koncertu byla již všechna místa obsazena a pořadatelé se činili, aby připravili co nejvíce dalších míst k sezení pro „pozdě“ příchozí. Během vystoupení konferenciérky jsem pozoroval stále jistý ruch, přemísťování posluchačů, nepozornost, kterou bychom u nás hodnotili bez obalu jako neslušné chování. Chyba lávky! Konferenciérka popřeje posluchačům hezký zážitek a je za svůj „výkon“ odměněna nenuceným potleskem. Obecenstvo pokračuje v bezprostřední zábavě. Začínám se obávat, že taková podivná atmosféra na děti z orchestru bude působit a negativně ovlivní jejich výkon. Jak jsem řekl, chyba lávky. Komorní orchestr přichází na scénu, za ním dirigentka paní Věra Fialová. Obecenstvo rázem utichá a vítá účinkující slušným potleskem. Od tohoto okamžiku bychom uslyšeli upadnout i špendlík. Již po první skladbě obecenstvo nadšeně tleská. Koncert pokračuje dalšími skladbami a pak přichází první sólisté, trio Jan Pavlas a Tereza Piskačová - housle a Josef Secký klavír. Jejich výkon je oceněn dlouhým potleskem, který vrátil účinkující k opakovanému poděkování. Velký ohlas měly i skladby J. S. Bacha (hlavně 1.věta koncertu a moll pro housle a orchestr, kde sólový part zahrál 11-ti letý Jan Pavlas. Na tvářích posluchačů byla vidět i radost, když poznali hudbu italského skladatele Antonia Vivaldiho. Při 1.větě z a moll koncertu pro housle a orchestr (sólový part hrálo 6 houslistů najednou) bylo vidět, jak posluchači prožívají hudbu i tělem. Není žádným tajemstvím, že Italové operu milují. A tak jakmile zazněl krásný baryton pana Vančury, člena opery libereckého divadla, roztály poslední ledy a účinkující se od té chvíle stali miláčky publika. Komorní dívčí pěvecký sbor Limbora - Josefa Seckého dává několik kusů českého baroka „a kapela“ ze sbírky Česká Mariánská muzika Adama Michny z Otradovic a zpívají čistě. Za doprovodu komorního orchestru pak krásně a s citem zazpíval spolu s panem Vančurou pásmo českých koled, a když došlo na „nadnárodní“ koledu (originál rakouská skladba R. Grubera) Tichá noc, začalo si publikum pobrukovat se sborem a orchestrem, každý ve svém jazyce. Pocítil jsem v tu chvíli onu jednotu, kterou dokáže hudba spojovat národy a byl to velmi krásný okamžik. Byli jsme všichni takříkajíc na jedné vlně. Koncert spěl zdárně k závěru a děti jakoby vycítili podporu publika, hráli jak nejlépe to šlo. Koncert vrcholí hudbou, která svítí, A. Vivaldim - 1. větou koncertu a moll, ve které si sólový part zahrálo hned několik sólistů. Potlesk a ovace, blahopřání jeho excelence pana Jajtnera, a přídavek - Tichá noc. Koncert končí. Paní dirigentka odvádí orchestr a sbor do zákulisí a já zůstávám mezi obecenstvem, které se jen nerado a velmi pomalu zvedá ze sedadel k odchodu. U východu nabízí naše asistentka spokojeným posluchačům CD komorního orchestru, které spatřilo světlo světa 12.12.2004 na svém křtu v chotěbořské sokolovně. I přesto, že se jméno našeho města Italům špatně vyslovovalo, snaží si ho zapamatovat. Působilo to až dojemně. /Jan Pavlas, technik a fotograf KOM/ - kráceno