Jak fungovala YMCA
před sedmdesáti lety? Ve svobodárně Pražské YMCA bydlí 313 mladých mužů. kteří tvoři velmi zajímavou společnost s hlediska národnostního, náboženského a konečně i společenského.

Nechci zde opakovat čísla která by Vám v procentech ukázala přesné rozdělení jednotlivých tříd, poněvadž jsou napsána o několik odstavců dříve, ve statistice všech našich členů. Odpovím raději na otázky, které Vás snad budou také zajímat. Je to zejména pohyb bydlících ve Svobodárně a doba, která je pro tyto změny nejpříznačnější. Během minulého roku se od nás odstěhovalo 280 bydlících a přirozeně, protože je Svobodárna stále 100 procentně obsazena, se jich právě tolik nastěhovalo. Srovnáváme-li obě čísla - počet lůžek a počet těch, kteří odešli, vidíme, že asi až na 30 starých bydlících se všichni naši členové během roku vymění. Je to celkem dobře, protože alespoň můžeme vyhovět velké řadě žadatelů o byt. Abychom si mohli udělat představu, řeknu Vám, že průměrně měsíčně dostaneme 25 - 30 přihlášek o ubytováni a to snad z celé Evropy. Letos to byly dva dopisy z Holandska, dva z Bulharska, jeden z Itálie, jeden ze Švýcar, pět z Německa, tři z Rakouska atd., mimo celé řady přihlášek ze všech míst naší republiky. Nejmenší pohyb členstva je patrný v zimních měsících. V této době se téměř nikdo nevystěhovává. Za to koncem června zásluhou studentů vystoupí statistická křivka až na 80-90 případů. Ačkoliv tedy fluktuace bydlících je veliká /vyjádřeno v procentech asi 89 1/2/, přece jenom nemá vliv na vnitřní život Svobodárny. Přátelské ovzduší, vytvořené a stále udržované několika „starými chlapci..., z nichž několik pamatuje ještě slavnostní otevření budovy v roce 1928,“ nedovoluje, aby toto vysoké procento udělalo ze Svobodárny Pražské YMCA hotel. Při poslední slavnosti otevření Svobodárny kdy spousta cizích návštěvníků procházela budovou, slyšel jsem úsudek několika skupin, které dobře nedovedly pochopit, jak mohou celkem cizí lidé spolu tak pěkně pracovat. A přece záleží jen na přicházejících, aby se rozhodli, chtějí-li navázat přátelské styky nebo se stranit společenského podnikáni. Hned první den najde nový bydlící na svém stole dopis od kapitána patra, podepsaný ještě dvěma vůdci - společenským a sportovním. kteří jej vítají a prosí, aby příležitostně některému z nich věnoval chvilku, ve které by jej mohli blíže informovat a provést budovou. Společné umývárny bývají nejčastěji místem, kde se „homo novus“ pozná se svými nejbližšími sousedy a rozumí li žertu, konstatuje pravidelně už prvý den večer, že má celou řadu nových přátel. Toto přátelství bývá přeneseno i do kroužků nebo klubů, jako je Řečnický kroužek, pěstující umění dobře hovořit, debatovat a p. „Čtenářské Besedy“, vedené způsobem co nejzajímavějším, takže během sezony pravidelní návštěvníci i hosté získávaji cenné informace o literatuře starší i nejnovější, „Forum řádných členů“ atd. mimo zpěváckého a několika hudebních kroužků. Přirozeně, že tím naprosto není ukončen výpočet všech zájmů mezi bydlícími a také to není úmyslem této zprávy. Chtěl jsem se jenom zmínit o osobním přátelství a jeho velikém vlivu na výsledky společného podnikáni. Taková YMCA-Revue nebo Open-house znamená věnovat spoustu volného času, převzít velikou zodpovědnost a při tom sledovat základní ideu Ymkařského trojúhelníku. Je zcela možné, že velká část bydlících nejeví naprosto žádný zájem o spolupráci a že se jí skoro straní. Ale přes to nedovedou vysvětlit, proč se nemohou se Svobodárnou rozloučit, když jsou nuceni odejit z Prahy a proč, vrátí-li se po čase zpět, platí jejich první návštěva Ymce a jejím bydlícím. 4.května 1931. M. Feyrer. Doslovný přepis včetně gramatiky.