“TADY ČESKO“ česky,…ale žádné obavy, neocitli jste se v česko-litevském jazykovém koutku, ale ve vyprávění o stejnojmenném projektu, kterého se účastní děti z dětských domovů v Pyšelích (ČR) a ve Vilniusu (Litva) spolu s dobrovolníky YMCA v ČR.

Po bouřlivých přípravách v obou republikách jsme se na konci června 2004 sešli v Dlouhých Rzích v Orlických horách, abychom si užili těch 9 společných, toužebně očekávaných dní. První den byl trochu rozpačitý, stud a jazyková bariéra konali svou práci kvalitně a my se snažili prolomit ledy. Na to, jak zarputile se tvářili zpočátku, byli naštěstí nečekaně tenké a tak se tváře začali rozjasňovat, jazyky rozvazovat a nová přátelství naopak navazovat. Sportovali jsme, hráli hry, soutěžili, tančili a zpívali (Ó ano, muzika se ukázala jako skvělý spojovatel národů, v rytmu Numa numa jeeee a Chuwawa šli všechny zábrany stranou…), všemožně výtvarně se vyžívali, koupali se a chodili na výlety, lezli po skalách a radovali se u táboráků, všichni měli příležitost předvést své umění při večeru talentů. Červenou nití našich aktivit byli litevské a české zvyky a tradice. Každý den pro nás znamenal část roku, během kterého jsme se seznámili se zvyklostmi obou zemí. Takže jsme malovali vajíčka, stavil se u nás Mikuláš se svými pomocníky, po litevsku jsme odháněli zimu a dováděli o palačinkovém dnu, během Jonines (svátek Sv. Jana) jsme se dozvěděli, kdo bude mít do roka svatbu (to ale neprozradím) a při lítém lesním boji o Májku se zapotil opravdu každý. Poslední den jsme si užili slavnostně – dnem Štědrým. Stromeček i s papírovými ozdobami a Betlémem nám sice zmoknul, ale Ježíšek byl šikovný a nechal nám dárky uvnitř, zazpívali jsme mu pár koled a užívali si posledního večera, veselí, jak se nám tábor vydařil a zároveň smutní, že zítra už nás čeká rozloučení… naštěstí ne navždy. Všichni jsme se shodli, že takovou povedenou taškařici je třeba zopakovat, tentokráte samozřejmě v Litvě, protože naši noví kamarádi nám chtějí ukázat zase svou zemi a my jsme nadmíru zvědaví! Učarovalo nám, že i bez znalosti společného jazyka si můžeme báječně popovídat, že máme spoustu věcí společných (kdo by to byl řekl, že bramborák je litevský národní pokrm?),že máme spoustu věcí naopak rozlišných a můžeme se s nimi navzájem obohatit. V současné době mezi oběma zeměmi běhají dopisy a fotografie, esemesky sviští vzduchem a myšlenky a vzpomínky je umně předbíhají… a začínají přípravy na rok příští. Pokud Vás náš projekt zaujal, jste srdečně zváni na výstavu fotografií a dalších táborových artefaktů, a to do pražského klubu Rock Café, později do Paláce YMCA, na adrese ymca@ymca.cz rádi poskytneme více informací. Na tuto adresu se můžete obrátit také pokud byste nás chtěli podpořit v příštím roce, ať už morálně, personálně, materiálně, finančně, nápadem či jakkoli jinak. Takže prozatím Viso Gero – Nashledanou! /Helena Kosková/ V letošním roce projekt finančně podpořili Evropská komise, MŠMT v ČR, TIMUDEJ a rodiny Formanových, Vajdičových, Koskových a Švejkovských.