Makedonii si většina z nás spojí především s kosovským konfliktem, jednotkami NATO, s násilím a nestabilitou, kterou je Balkán pověstný. Přitom pojítek mezi Českou republikou a Makedonií je mnohem víc než by člověk čekal.

Drazí věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přinesli do českých zemí křesťanskou víru a písmo, začali misionářsky působit právě v historické Makedonii, přesněji v oblasti Soluně. Tam byla tehdy vymyšlena proslulá hlaholice – první písemný zápis staroslověnštiny. Dnešní Makedonie toho nemá s historickou Makedonií příliš mnoho společného. Země a její hranice prošly v průběhu staletí mnohými změnami. Největší slávy dosáhla Makedonie za vlád Filipa a Alexandra Makedonského. V době římské říše přišel úpadek a ztráta nezávislosti. V 6. století byla oblast osídlena Slovany, v 10. století se z Makedonie opět stala velká říše. Poté následovala nadvláda Srbů a od 15. století hegemonie Osmanské říše, která trvala až do roku 1913, kdy byla Makedonie během balkánských válek roztříštěna mezi Bulharsko, Srbsko a Řecko. Opětovné, i když jen částečné nezávislosti se Makedonci dočkali až s nástupem Jugoslávské federativní republiky. Socialistická federativní republika Makedonie byla od původních historických kořenů (sahaly až k Egejskému moři, Soluni a dalším městům) vzdálena až 25 tisíc km2 směrem na sever. Tím se ale pohnutá historie této země psát nepřestala. Po referendu vyhlásila v roce 1991 národní rada nezávislost, která na mezinárodní úrovni dlouho nebyla uznávána. Hlavním protivníkem makedonské samostatnosti bylo sousední Řecko, pro které je nepřípustné, aby se historickým označením Makedonie krášlil jakýkoliv jiný stát než stát Řeků. V roce 1993 nakonec mohla 2,5 milionová Makedonie vstoupit pod bizarním mezinárodním názvem Bývalá federativní republika Jugoslávie Makedonie do řady suverénních států OSN. Dnes se Makedonie postupně integruje do evropských struktur, její členství v EU už je asi na obzoru. Ale jako už tolikrát, YMCA předběhla většinu politických institucí a v Makedonii již působí. Nadnárodní struktury hnutí YMCA aktivně podporují programy, které makedonská YMCA nabízí teprve od r. 2000. Existence YMCA v ČR je mnoha lidmi brána jako samozřejmost. O to zajímavější je podívat se, jak to vypadá, když se z ničeho narodí nová národní Ymka. Makedonská delegace byla přítomna na Evropském festivalu v srpnu 2003 v Praze. V Expo stanu byli u prezentace tři členové-dobrovolníci makedonské YMCA, kteří Proteinu své hnutí přiblížili: Mohla byste se představit, říci odkud jste a kolik vám je let? Jmenuji se Katarína, jsem z YMCA Skopje. V Makedonii máme 3 Ymky. Dvě jsou ve Skopje, jedna je v Bitole. Já jsem ze skopské YMCA - funguje tam divadlo, také se pracuje s dětmi. Práce s dětmi je jednou z oblastí, které chceme rozvíjet, máme už nějaké projekty. Také připravujeme literaturu. Pracujeme s dětmi od 5 do 10 let. Vyrábějí umělecké věci, malují atp. Našimi sousedy jsou studenti, kteří učí děti angličtinu. Děti tak mají možnost zlepšit si svou angličtinu. Zrealizovala jsem jeden projekt, ve kterém se angličtina spojuje s divadlem. Je to vlastně dramatická výchova, při které si děti procvičí cizí jazyk. Kdy se dostala YMCA do Makedonie? Existuje již 3 roky, zaregistrovaná byla někdy okolo roku 2000. Spolupracujeme s Itálii a Spojenými Státy, máme s nimi několik společných projektů. A jsem za to ráda, protože hodně cizinců z YMCA přijelo do Makedonie a mají tak možnost vidět jak pracujeme, jak se zlepšujeme atd. Kolik máte členů? Kolik účastníků? V skopské YMCA, kde působím i já, jich máme asi 100. V Bitole počet členů závisí na období a na projektu, který zrovna probíhá. Do toho největšího projektu se zapojí tak 25 lidí, případně i více. Jaký je největší úspěch YMCA Makedonie? Na co jste nejvíc pyšní? Nemůžu mluvit za ostatní Ymky, ale pro mě osobně je to divadlo, protože ho koordinuji a jsem na to pyšná. Ale jinak se domnívám, že je to práce s dětmi. Měla jsem možnost vzít nějaké děti do YMCA a ony měli velkou radost, jako děti jsou také hodné, některé jsou stydlivé. V Ymce mají možnost mluvit s jinými dětmi - jsou z toho nadšené. To si myslím, že je možná to nejdůležitější. Kolik máte budov? Kde se nachází? Kde nabízíte své programy? Máme jednu budovu ve Skopje, je to přesněji řečeno jeden byt v centru Skopje, takže to je blízko všem důležitým místům ve městě. Druhá je v Bitole. Předpokládám, že v blízké budoucnosti budeme mít více budov, možná i něco většího. Jak jste se dostala k Ymce? No, měla jsem nějaké přátele, kteří mi o YMCA pověděli. A já jsem přišla a viděla hodně lidí, kteří jsou tak zábavní, tak přátelští, tak hodní, a to mám ráda. Všechno ostatní přišlo potom. Myslím si, že nejdůležitější je mít pouto s lidmi, sdílet jisté myšlenky, být přátelský. To je tedy můj názor. Jaké jsou krátkodobé a dlouhodobé cíle pro YMCA Makedonie? Chceme mít více členů, abychom mohli zvětšit Ymku, rozšířit počet místních sdružení. A také chceme sehnat nějaké zdroje, abychom mohli poskytnout dětem v Makedonii lepší podmínky, ne jenom členům. A napomoci tím situaci v Makedonii, V Makedonii je hodně lidí s velkým temperamentem a nadšením, ale někteří z nich nemají příležitost využít své možnosti, tak proto hledáme takové věci, poskytnout jim to, aby se cítili dobře, mohli zrealizovat své vlastní ideály. Jaký je váš největší problém? Finance, bohužel. Jsme malá země a od toho je všechno odvislé. Kdybychom měli více peněz, tak by toho bylo víc - větší budova, více projektů. Mohli bychom více pomáhat dětem, více jim toho ukázat. Čím se zabývá druhá skopská Ymka? Jmenuji se Vasco, jsem z místního sdružení ve Skopje. Naší cílovou skupinou jsou sociálně slabé děti, děti z chudého sociálního prostředí. Děti, které mají třeba jenom jednoho rodiče nemají v rodině moc peněz. Mají domov, školu, jídlo, ale ne další věci, které makedonské děti běžně mívají - chození na exkurze, na fotbalové zápasy, hraní si v přístavu atd., takže se jim snažíme tyto aktivity poskytnut. Pořádáme aktivity venku i v místnosti. V klubovně jsme dvakrát týdně, jednou za dva týdny máme o víkendu nějakou aktivitu venku - jdeme do zoo nebo do parku, hrajeme fotbal a basketbal. Kolik dětí se účastní těchto programů? Přibližně 50-70 dětí. Fungují tři skupiny, já jsem vedoucí jedné z nich - je v ní 30 dětí, ale nejsem si jistý kolik jich je v těch dalších. V té mé jsou děti ve věku 11-12 let, v druhé skupině jsou třináctiletí, ve třetí čtrnáctiletí. Jak jste se dostal k práci v Ymce? Jsem v ymce hned od začátku, kdy nějací chlapíci z EAY přijeli do Makedonie a snažili se u nás rozběhnout hnutí. Přišel jsem tam tedy, byl jsem pozván mailem, protože jsem nějaké lidi z EAY potkal už předtím, nechal jsem jim svou adresu, takže jsem byl pozván na tu ustanovují schůzku. Našel jsem tu fajn lidi, líbí se být v YMCA angažován. A Ty? Jak se jmenuješ a jak jsi se začal aktivně účastnit na práci YMCA Skopje? Jmenuji se Gila a přišel jsem k tomu úplně náhodou. Měl jsem kamaráda, který mi řekl: „pojď, existuje jedna neziskovka, která se ti bude líbit. A tak jsem šel na schůzku a líbilo se mi to fakt hodně. A tak tu jsem a pěkně si to užívám. Poznal jsi v Ymce nějaké nové lidi? Hodně nových přátel, z celého světa. Jak bys chtěl, aby YMCA Skopje fungovala? Co bys změnil, kdybys mohl? Potřebovali bychom se zlepšit v PR oblasti. Styk s veřejností mám rád. Jo, možná bychom měli hledat více zajímavých aktivit pro mladé. A myslím si, že Ymka, která by měla 5 - 10 dobrých, chci říct dobře navštěvovaných programů, je pro mě dost v horizontu tak 5 let. Je YMCA v Makedoni známou organizací? Lidi, které znám a se kterými se stýkám o tom vědí všichni, protože jim o tom říkám a zvu je. Ale obecně, nevím tedy jak na tom jsou v Bitole a jak to berou ostatní, ale je to mladé, není to moc známé. Naše organizace byla v celostátní televizi kvůli práci, kterou děláme s těmi sociálně vyloučenými dětmi, spolupracovali jsme s vojáky NATO. Zajímalo to televizi, takže přijeli, natočili nás a vysílali - to bylo naše první veřejné vystoupení. To považujeme za úspěch. Tohle je pro vás největší úspěch? Největší úspěch je to, co děláme. A to, co ukazovali v televizi bylo jaksi výsledkem. Jak se vám líbí ubytování? Katarina: Pokoje jsou staré, ale ten designér, co to udělal byl (nebo byla) skvělý, ten styl mi připomíná filmy z doby 2. světové války, takže je to možná z roku 1941 nebo 1942, Já přesně nevím, je to zajímavé. Pokoje jsou takové útulné. Jak se vám líbí Praha, městská hromadná doprava, festival? Vasco: Městská doprava je myslím dokonalá. Jo. Festival je pěkný, vážně se mi líbí. Je to pro mě nová zkušenost. Už se těším na nějaký další zážitek, ať už v Praze nebo někde jinde. Od interview již uplynul víc než rok a mnoho věcí se v Makedonii pohnulo dopředu (Rozhovor vznikl na loňském festivalu Y-event v Praze, pozn.red.). V Bitole (2. největší město, 100 tis. obyvatel) letos v srpnu zdejší místní sdružení zorganizovalo Y-fest “Pohromadě”, festival mládežnických kapel, na který přišlo 700 lidí z města a okolí. Dále se podařilo díky podpoře Evropské aliance a Y Care International otevřít nové prostory “YMCA Bitola multifunkčního centra pro mládež”. Na 43 čtverečních metrech plochy se nachází klubovna, kde děti a mládež mají možnost nalézt zajímavé volnočasové aktivity. Mimo jiné se jedná o kurzy angličtiny, hudební kroužky, hernu, čítárnu, šachový kroužek. V centru je zároveň zázemí pro dobrovolníky a administraci YMCA Bitola. Navštěvují ho nejen členové Ymky, ale zároveň i děti z okolí, čímž se z centra stává bezprahové (nízkoprahové) zařízení, jaké provozuje např. YMCA Praha. Fascinující je čtvrtletní zpravodaj Y Bitola Info. Je distribuován elektronickou poštou jako program EXE. Vladimír Iliev, předseda bitolské ymky mi jej také zaslal. V programu jsou texty článků dostupné v makedonštině a v angličtině, navíc je ke každému článku k dispozici celá galerie ilustrativních fotografií. Člověk nevychází z údivu nad metodou distribuce: jako by pojmy internet, web či pdf v Makedonii ještě nezapustily kořeny a program se stále šířil disketou z počítače na počítač. Na druhou stranu je naprosto úžasné, že jak elektronický zpravodaj, tak webové stránky národní organizace jsou plně přeloženy do angličtiny. Makedonci se evidentně snaží z minima prostředků vytěžit maximum služeb a programů pro své členy a spoluobčany. V tom a v dostupnosti informací v angličtině bychom si z nich měli vzít příklad. Potomci slavného Alexandra Velikého by určitě nevěřícně vrtěli hlavou, kdyby zjistili, že na adrese www.ymca.cz se v roce 2004 dají nalistovat informace pouze v češtině. /Dominik Zunt/