11/2004

Rozhovor s Evou Rosíkovou

Vydáno dne 12. 11. 2004 (8771 přečtení)
S programovou sekretářkou YMCA Slovensko, protřelou ekonomkou a spolupracovnicí známého televizního pořadu o cestování jsme hovořili o aktuálních tématech, která hýbou slovenskou Ymkou.

Programová sekretářka YMCA na Slovensku Evo, mohla bys čtenářům Proteinu ve stručnosti představit svou funkci ve slovenské YMCA? Pracuji ve slovenské YMCA jako programový sekretář, tzn. že se starám o vniřní záležitosti i o zahraniční programy, protože na Slovensku nemáme speciálního sekretáře pro zahraničí. Takže máš na starosti i česko-slovenské setkání ymkařů. Kdy vůbec vznikl nápad ho uspořádat? Jak dlouho je tu myšlenka česko - slovenské spolupráce? Tak, myšlenka česko-slovenské vzájemnosti už je tu dlouho. Co se týče YMCA? Hmmm..., tak po tom jsme nepátrali. Když ještě fungovala YMCA v Československu, tak to určitě bylo přirozené. Ale v nedávné minulosti byly jenom takové pokusy, že jsme se já nebo Rastík (Rastislav Lauko, gen. sekretář slovenské YMCA - pozn. red.) sebrali a jeli do Čech na Mraveniště. Ale jinak...,ale jasně - již několik let je tu Československý tensingový festival. To je pravda, festival byl vždy považován za takový důkaz, že spolupráce funguje. Přesně tak. Inspirací pro další kooperaci pak byl Partner group(viz.dále). S Rastíkem jsme nastoupili na podzim 2002. A první naše cesta vedla do Čech. Setkali jsme se s Ivkou Klimentovou, Štěpánem Hejzlarem a J. V. Hynkem. Řeší se tu budoucnost obou Ymek. Zaujalo nás, že máte narozdíl od ČR připravený strategický plán na příštích 5 let. Můžeš nás seznámit s jeho základními body? Plán už je vytvořený a dokonce i schválený. Lze ho rozdělit do 3 oblastí - 1) programy, 2) lidské zdroje, 3) finanční zdroje. 1) Snažíme se více věnovat rodině. jedná se zejména o vztahy matky - dítě, otec - syn, matka - dcera. Nebo také „English with my mother programme“, což je něco na způsob mateřského centra. Inspirujeme se ideou americké YMCA, nazvanou „Strong communities, strong families and strong kids“. YMCA má řešit potřeby společnosti, sociálně znevýhodněných - např. nezaměstnaněných. Existuje program STEP (příprava na sespsání životopisu a úspěšné absolvování pracovního pohovoru). Anglická YMCA je s tím velmi úspěšná a populární. Zajímavý nápad mají v Albánii, kde vzdělávají nové „babysittery“, kteří pak pracují ne v zahraničí, ale v albánských městech, např. v Tiraně. To jsou těžké otázky, ty kokšo - o strategickém pláně. 2) Co se financí týče, zatím nemáme žádné samofinancují zdroje. Hradí nás ministerstvo a také naše bratské ymky, Zkoušíme také žádat o peníze z evropských fondů a z různých nadací. Snažíme se proto získat peníze ze samofinancování - v Bratislavě se pokoušíme o zprovoznění lanového centra. Napsali jsme na to několik grantů, ale zatím ještě žádný nevyšel. Zkusili jsme Nadaciu pre deti Slovenska, International women´s club, dánský Y´s men club, Ministerstvo financí financí, „peníze z loterií“ atd. Rádi bychom se zeptali na bratrské nebo partnerské Ymky. Pokud je nám známo, česká YMCA partnerské Ymky nemá. Jak jste je získali? Spolupráce, která funguje mezi tzv. Twin cities (partnerská města), se v některých případech přesouvá mezi Ymky. Např. YMCA Nitra má Ymku Naperville (USA), YMCA Banská Bystrica spolupracuje s Wüttenbergem. Nezávisle na tom, na národní úrovni pak působí tzv. Partner Group, fungující přes EAY (Evropská aliance YMCA). Jeho myšlenka je založena na tom, že již zavedené Ymky pomáhají mladým Ymmkám z východní Evropy. V našem případě je to Německo, které je supervisorem a V4 (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Rasťo tam navíc ještě přizval Ymku USA, která nás podporuje spíše morálně, občs nám schválí nějký ten grantík. Z Dánska pomáhá Y´s men club (Y´s se dá přečíst jako „wise“, což znamená moudrý). Jde o starší dámy a pány, zpravidla bývalé ymkaře. Pořádají vlastní aktivity, ale zároveň se snaží pomáhat Ymce svými dlouholetými zkušenostmi. znalostmi i finančně. V užším kontaktu jsme Ymkami v USA, Irsku a Německu. Jinak německá iniciativa „Local to local partnership“ (partnerství místních sdružení), nebyla příliš úspěšná. Jak jste vůbec dělali váš strategický plán - všechno sami, nebo jste si někoho najali? Strategický plán se začal diskutovat již v roce 2000. Začali se zkoušet různé modely - jeden z nich byl financován z grantu nějaké americké nadace. Plán měli připravovat odborníci z různých oborů, kteří jsou spjatí s Ymkou, navíc tam byl ještě jeden Ir. Nemělo to ale příliš úspěch, protože ti odborníci prý často nerozuměli lokální ymkařské práci. Pak jsem přišla já s Rastíkom, bylo to na podzim 2002. Oba jsem vystudovaní ekonomové, oba jsme měli ve škole strategické plánování. Já jsem vystudovala fakultu managementu, navíc jsem pracovala v Siemensu, kde jsem jistý proces strategického plánování absolvovala. Takže praktické zkušenosti jsme měli. Pod Rastíkovým vedením se vytvořil menší tým 5 dobrovolníků. Na místní sdružení se rozesílaly dotazníky, aby se zjistili jejich potřeby. I když odpovědi nebyly dostačující, měli jsme již určité východisko. Na základě naší pozice, jsme sestavili web a návrhy programů. Uvědomili jsme si naše finanční možnosti a strukturu financování, podle toho si pak můžeme dovolit jednotlivé lidské zdroje a programy. Tohle se pak poslalo na jednotlivé Ymky, odezva opět nebyla největší, písemná dotazníkova metoda je nejlevnější, ale také nejméně úspěšná- 30% už je vlastně hodně. Takže jsme to přinesli rovnou na Valné shromáždění. Tam se probírala zejména otázka vztahů Ymek a církví a také křesťanství v Ymce jako takové. Jinak došlo spíše k drobným úpravám - základní struktura programů, lidských a finančních zdrojů zůstala. Dnes jsme tu všichni mohli zažít prevenci HIV „na vlastní kůži“ (zní to zajímavě - pozn. F.K.). Slyšeli jsme, že se na to YMCA na Slovensku hodlá zaměřit. Proč zrovna prevence HIV. Myslíte, že je to tu potřeba nebo na to chcete spíše „chytit“ mladé lidi, aby přišli do YMCA? V dnešní době je to docela populární, máte s tím nějaké konkrétní plány? Určitě s tím máme plány. Je sice pravda, že jako reálný problém se HIV/AIDS na Slovensku nejeví (170 lidí), ale podle výhledů to hodně poroste, pokud se s tím nebude nic dělat. Proto raději „nehasme“ až to propukne, ale dělejme prevenci. Nejde jen o statistiku - světová YMCA má ve svém strategickém pláně právě oblast HIV(prevence i léčba). Zde se chce YMCA celosvětově angažovat. To se dává skoro do každě druhé agendy. Máte už nějaké konkrétní projekty? Loni jsme s přáteli s PLÄSKu uspořádali koncert proti AIDS, kde vystoupili poměrně známé hudební skupiny, hovořili o své filozofii partnerského vztahu atd. Ostatní věci jsou zatím ve fázi přípravné. Např. „peer education“ (způsob vzdělávání pomocí vrstevníků - mladých lidí, kteří se o danou problematiku zajímají, mají s tím zkušenosti - více viz článek J. Strejčka, Protein 9/2004). Začínáme debatovat s UNICEFem, PLÄSKem, sháníme různé kontakty atd. Na tuto otázku jsme se ptali už loni Rasti. Ymku na Slovensku. Mám 2 konkrétní zkušenosti - nemohla jsem např. inzerovat tábory v USA na vysokoškolské mši („víra ymkařů je prý dost pochybná“). Přitom moje víra - katolická, se zcela slučuje s ymkařskou filozofií a ideály. Když se třeba na ulici zeptáš lidí, mají povědomí o Ymce? Ne, nic jim to neříká. Jedině často znají kino, které bylo nazváno YMCA, které dříve fungovalo. Potom studenti tělesné výchovy vědí, kdo k nám přinesl některé sporty. Ale jinak jen vyjímečně. Jak to vypadá s Tensingem Bratislava rok po podpůrné návštěvě Čechů? No s TS to vypadá optimisticky. Letos přišlo na první zkoušku 20 lidí. Po těžkých začátcích, na první seminář před rokem nepřišlo mnoho lidí, ale povedlo se jim přivést kamarády, funguje už i kapela, začínají workshopy. Plánuje se zúčastnit festivalu v Casselu, nabídla to YMCA Ulm. V současné době, po vyloučení YMCA Bratislava nemáme místo na zkušebnu, budeme se stěhovat na kraj města. Víme o tobě, že jsi externí spolupracovnicí pořadu Cestománie... Na jaká zajímavá místa jsi se podívala, kde se ti nejvíc líbilo? Cestování mě vždycky bavilo, externě dělám také pro jednu cestovní kancelář v Brně. K té cestománii - viděla jsem např. americké národní parky nebo Nový Zéland. Dobré je na tom to, že člověka pustí i tam, kam normálního turistu nepustí. V současné době začíná pořad vysílat TV Nova, tak uvidíme nakolik se tím změní. /za rozhovor děkují František Kroužil a Vojtěch Berger/

[.. Celý článek | Autor: FraKro .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]